Hyundai Tucson čtvrté generace způsobil při svém uvedení malé pozdvižení obrovským skokem v designu i v nabízených pohonných jednotkách. A protože Tucson je po Karoqu druhé nejprodávanější soukromé SUV, jsou určitě očekávání vysoká jak na straně výrobce, tak na straně zákazníků. Tak se pojďme jednomu Tucsonu podívat na zoubek.

Tucson nabízí široké spektrum pohonných jednotek - od běžných spalovacích až po hybridy. V nabídce je tak řada benzínových i naftových motorů, které je možno kombinovat i s mild-hybridním pohonem. Navíc existuje klasický hybrid ale i plug-in hybrid. Tyto modely jsou dostupné s benzínovou 1.6 T-GDI. Samozřejmé jsou možnosti kombinace s pohonem všech kol a různými typy převodovek. My máme v testu benzínovou 1.6 T-GDI s mild-hybridním pohonem, automatickou převodovkou a pohonem všech kol, takže nejvyšší výbavu s nejnižší možnou úrovní elektrifikace. V nejvyšší výbavě jeho cena dosahuje 900 tisíc korun a dražší už je jen PHEV verze. Tak se pojďme podívat, jestli je tahle sebevědomá cenovka obhajitelná a co za ni dostanete.

Pojďme začít tím vzhledem. Tady je je ten skok nepřehlédnutelný a možná až neuvěřitelný. Ta maska s tmavým chromem, která schovává velmi komplikovaná světla denního svícení je skvělý nápad a na silnici i na parkovišti jen těžko přehlédnutelný. I zadní osvětlovací technika je velmi propracovaná, originální je nápad schovat stěrač zadního okna do střešního spoileru. Při osobním setkání mi nějak nejde dohromady ta kulatost přední a zadní části s těmi ostrými zlomy a mocnými prolisy na bocích. Z boku tak vypadá Tucson jako zmuchlaný bonbon. Při čistě zadním a předním pohledu vyniknou naopak ty oblé tvary, které dodávají autu velmi robustní vzhled. Kdo by čekal uvnitř podobnou dávku extravagance, bude asi zklamán, ale i uvnitř je také cítit velký posun ve zpracování. Uhlazený interiér, ve kterém vynikne digitální přístrojový štít bez kšiltu a nízká hrana přístrojové desky. Ta vytváří příjemný pocit prostornosti a zároveň objektivní i subjektivní pocit kontroly nad rozměry vozidla díky dobrému přehledu. Pochválit lze vyhřívaná a odvětrávaná sedadla, masivní středovou konzoli se snadno dostupným ovládáním převodovky a integrovanou loketní opěrkou, příjemný je volant i pohled na látkové doplňky přístrojové desky. Prostoru je všude na rozdávání, vzadu je ho snad až zbytečně moc. Zadní sedadla jsou navíc vyhřívaná a mají nastavitelný sklon opěradla. Paráda. 

V interiéru navíc najdeme pár velmi dobrých nápadů jako třeba difusní ventilaci, tichý režim, který umožní řidiči poslech hudby, zatímco ostatní spí, nebo skvěle vyřešený systém kamer, které umožňují přesně parkovat nebo se pohybovat terénem. Tady by se mohli přiučit prakticky všichni v této třídě - obraz z kamer je ostrý, nemá žádné zpoždění a umožňuje všechny možné pohledy. Na druhou stranu, moc se mi nelíbilo zpracování ovládání infotainmentu a klimatizace kolem deseti palcové obrazovky. Velká plocha lesklého plastu s nepřeberným množstvím tlačítek v tom uklizeném a uhlazeném interiéru vypadá nepatřičně. Často kritizujeme, když tlačítka nejsou, ale tady jich je pro změnu moc a nějaká drobná redukce počtu by neuškodila. Proč je třeba potřeba mít zvlášť tlačítko na vnitřní a na vnější okruh ventilace, když by to šlo sloučit do jednoho? Tohle je taková malá piha na kráse toho uhlazeného interiéru. Plus to, že to bude vyžadovat častější práci s hadříkem. V kufru nalezeneme 577 litrů místa, s tím, že pod jeho podlahou je velký polystyrenový box, který kryje baterii mild-hybridu a ubírá tak teoreticky cca 50 litrů místa, prakticky výrazně více, protože není možné polohovat dno kufru.

Nastartování probudí benzínový 1.6 T-GDI motor, který společně s mild-hybridním pohonem dosahuje 132 kW, tedy 180 koní. Zajímavý je údaj o točivém momentu 265 Nm dostupném ve velkém rozmezí 1500 až 4500 otáček. To jsou velmi příjemné hodnoty, stejně jako zrychlení z nuly na sto za 9,1 vteřin a kombinovaná spotřeba kolem 7 litrů dle WLTP metodiky. Vypadá to jako ideální SUV. Jen ta hmotnost 1760 kg ukazuje, že ta převodovka, mild-hybrid a čtyřkolka neváží úplně málo a tak jsem byl zvědav, jestli ta udávaná spotřeba není z říše snů. Prozradím, že je i není.

Přiznám se, že po mild-hybridu ve Fordu Focus i Hyundai i20, které mne právě díky tomuto “příspěvku” ke hmotnosti moc nebavily, jsem se trochu bál, jestli to nebude v Tucsonu stejné. A naštěstí nebylo. Auto po uvolnění plynu zpomalovalo jen zvolna, případně velmi ochotně vyřazovalo rychlost a plachtilo. Díky tomu se dalo jet plynule přesně tak, jak to v takovém autě očekáváte. Ani brzdy nebyly přehnaně aktivní v naději na sběr energie rekuperací. Po prvních metrech jsem byl velmi příjemně překvapen neslyšností benzínového motoru, schopností podvozku tlumit nerovnosti i v malých rychlostech i klid, s jakým se Tucson pohyboval po městě. Nevím, jaký podíl na tom mají příplatkové elektronicky ovládané tlumiče, ale ten podvozek se chová ukázkově nejen ve městě.

Díky nižší hraně palubní desky je z auta velmi dobře vidět a skvěle maskuje svou velikost, takže nemáte vůbec pocit z 4,5 metrového, 1,7 tuny vážícího auta. Na co jsem si musel zvykat byla urputná reakce na plyn při takovém tom běžném čtvrtinovém sešlápnutí pedálu, které normálně dá povel k plynulému rozjezdu. Tady (zřejmě) přispěchal na pomoc elektromotor a první starty byly opravdu trochu divoké. Stačilo se ale naučit plyn jemně “polechtat” a Tucson se rozjel plynule. Další věc, na kterou jsem si musel zvykat, byla spotřeba, která ve městě dosahovala k 10 litrům. Na vině bude právě ta hmotnost kombinovaná se čtyřkolkou. Většinu běžných tras jsem pak na počítači viděl hodnotu mezi 8 a 9 litry, na dálnici 8,5 litru. Při meziměstských jízdách, kdy jsem využíval maximálně rekuperaci a plyn dráždil jen malinko, jsem se dostal pod 7 litrů. Celková spotřeba na konci testu byla 8,5 litru. Na nějaké krátké jízdy po městě tedy tahle varianta nejvhodnější není a určitě bude lepší ta plně hybridní, případně plug-in hybridní. Na dlouhé trasy je k dispozici naftový motor. Takže je trochu otázka, pro jaký účel je tenhle benzínový mild-hybrid vhodný.

Tucson byl vybaven pohonem všech kol HTRAC, který samozřejmě testu také neušel. Za normálních okolností proaktivně rozděluje sílu mezi předek a zadek, ve sportovním režimu 50:50.  Zároveň je možnost tlačítkem uzamknout středový diferenciál, aby systém nečekal na prokluz a sílu rovnou poslal i zadním kolům. Na suchém povrchu Tucson překonal všechny nástrahy bez problémů a nakonec větší problém bude menší světlá výška a menší nájezdové úhly. Dvouspojková převodovka umožňuje opatrný pohyb vpřed a zobrazení na displeji ukazuje, kam systém zrovna posílá sílu motoru. Vhod přišly zmíněné kamery, díky kterým se lze vyhnout překážkám a Tucsonu cestu ulehčit. Během testu začalo pršet a Tucson se ocitl na zablácené louce a tam může být čtyřkolka sebelepší, ale limitem jsou letní pneumatiky obalené blátem. V tomto případě naštěstí pomohlo vypnutí systému kontroly trakce, který auto paralyzoval a po pár rozhoupání auta se povedlo ze šlamastiky vyjet, takže si Tucson čest zachoval. Ztratil ji jen ten, kdo jej do toho bláta navedl, takže já, a ten kdo ten protiprokluz nevypnul dříve než zapadl, takže zase já.

Kromě bohaté nabídky pohonných jednotek nabízí Tucson také bohatou elektronickou výbavu včetně asistentu pro jízdu po dálnicích, který kombinuje funkce adaptivního tempomatu, udržování vozidla v jízdním pruhu a rozpoznávání dopravních značek s tím, že přečtené maximální rychlosti se automaticky přizpůsobí. Prvkem, který se automobilka chlubí je Blind View Monitor, který při spuštěném blinkru zobrazí na displeji přístrojové desky obraz ze zpětných kamer, pro minimalizaci mrtvého úhlu. Já jsem jeho přínos moc neocenil, neboť blinkr dávám až po tom co se přesvědčím, že mohu změnit pruh. Tato "vychytávka" tak pomůže spíše při parkování k obrubníku.

Tucson mě velmi překvapil komfortním naladěním podvozku - je to zčásti dáno pneumatikami s profilovým číslem 50 na 19 palcových kolech, ale tak pohodlné SUV se jen tak nevidí. Jak ve městě při menších rychlostech, tak na rozbitých okreskách. Tucson nenechá nerovnosti proniknout dovnitř ani otřesy ani hlukem, takže nabízí ve všech režimech příjemné svezení. Tahle benzínová varianta je sice krásně tichá, ale bude spíše vzácná, nejčastější bude nafta s automatem. Ta je dostupná pouze s tím mild-hybridem. V každém případě Tucson je velmi dobré auto, které prakticky nemá žádné neduhy, pokud nečekáte, že benzínový motor u tak těžkého auta bude jezdit pod 8 litrů. Do budoucna naplánujeme test obyčejnější naftové verze bez elektronických tlumičů, abychom ověřili, že i ta obyčejnější verze je tak dobrá.