Opel Insignia

Opel Insignia je automobil vyšší střední třídy (segment D/E), který značka Opel vyráběla ve dvou generacích od roku 2008 do roku 2022. Nahradil modely Vectra a Signum a stal se vlajkovou lodí značky. Vůz vznikal v mateřském závodě v Rüsselsheimu a po celou dobu výroby těžil z techniky koncernu General Motors, který Opel vlastnil až do roku 2017.^[1]

Historie modelu

Jméno Insignia se objevilo poprvé jako studie na autosalonu ve Frankfurtu v roce 2003. Sériový vůz byl představen v roce 2008 a od počátku byl koncipován jako náhrada za Vectru – v severoamerickém i britském provedení Vauxhall byl tedy nástupcem celé střední třídy značky.^[1] První generace okamžitě zaujala porotu prestižní ankety a získala titul Evropské auto roku 2009 (European Car of the Year), což byl jeden z mála vrcholů Opelu v dané dekádě.^[1]

Insignia byla mimořádně důležitá i pro samotný Rüsselsheim: po celou dobu šlo o největší a technicky nejnáročnější model značky a její konec v roce 2022 fakticky znamenal stažení Opelu ze segmentu velkých limuzín a kombi, který postupně převzala SUV jako Grandland.^[2]

Generace

První generace (Insignia A, 2008–2017)

První generace byla zaváděcím vozem nové platformy GM Epsilon II.^[1] Nabízela se jako sedan, pětidveřový liftback a kombi Sports Tourer; později přibyla i zvýšená kombi verze Country Tourer s plastovými lemy blatníků a vyšší světlou výškou. Sportovní vrchol tvořila verze OPC s přeplňovaným šestiválcem a pohonem všech kol, která konkurovala rychlým kombi a limuzínám německých prémiových značek. V roce 2013 prošel vůz výrazným faceliftem, který zjednodušil přístrojovou desku, snížil počet fyzických tlačítek a zlepšil infotainment IntelliLink. Insignia A se po celou dobu prodávala také jako Vauxhall Insignia ve Velké Británii a krátce i pod značkou Buick v Číně a Severní Americe, což dokládá její koncernový původ.

Druhá generace (Insignia B, 2017–2022)

Druhá generace měla premiéru v roce 2017 a postavena byla na platformě GM E2XX, kterou sdílela mimo jiné s vozy Buick Regal či Holden Commodore.^[1] Limuzína dostala označení Grand Sport (liftback), kombi se opět jmenovalo Sports Tourer a zvýšená varianta Country Tourer. Roli sportovního modelu převzal GSi, vyráběný jako Grand Sport i Sports Tourer s pohonem všech kol a sportovně laděným podvozkem. Druhá generace byla díky nové platformě výrazně lehčí a zároveň delší a prostornější než předchůdce, čímž se posunula ještě blíže k segmentu E. V roce 2020 následoval facelift, který přinesl nové, ostřejší přední světlomety, modernizovaná multimédia a aktualizovanou paletu motorů. Druhá generace technicky vznikla ještě pod vedením General Motors, ačkoli ji již uváděl na trh koncern PSA, který Opel převzal právě v roce 2017.

Motorizace

Protože byla Insignia po celou dobu vývoje koncipována jako vůz General Motors, dostala převážně motory této éry. U benzinových jednotek šlo zejména o přeplňované čtyřválce 1,5 Turbo a 2,0 Turbo, doplněné v první generaci o objemnější agregáty včetně přeplňovaného šestiválce ve verzi OPC. Vznětové motory zastupovaly turbodiesely 1,6 CDTi a 2,0 CDTi, které tvořily páteř evropského prodeje díky kombinaci slušného výkonu a nízké spotřeby. Vznětové verze byly v Evropě tradičně nejprodávanější a často je doplňoval i poloautomat či šestistupňový a později osmistupňový automat. Převodovky byly tedy manuální i automatické, pohon přední nebo všech kol – ten se nabízel zejména u silnějších motorů, verzí GSi/OPC a u zvýšeného Country Toureru.^[1] Vstupní pohonné jednotky byly přitom voleny s ohledem na nízké provozní náklady, zatímco vrcholné verze cílily na zákazníky, kteří dříve volili rychlá německá kombi.

Výroba

Insignia se po celou dobu vyráběla v německém závodě Rüsselsheim.^[1] V červenci 2022 Opel oznámil ukončení výroby do konce téhož roku. Druhá generace se původně očekávala v produkci až do roku 2024, ale závod běžel na plný výkon a zkrácení životního cyklu Insignie umožnilo rychlejší náběh nového modelu Astra.^[3] Insignia byla zároveň posledním modelem Opelu vyvinutým ještě pod vedením General Motors – po jejím konci značka, již patřící koncernu Stellantis, opustila segment velkých limuzín bez přímého nástupce.^[2]

Zkušenosti majitelů a časté závady

Insignia má rozsáhlou majitelskou komunitu, zejména na německém fóru motor-talk.de, kde běží tisíce vláken k druhé generaci, a na britském Insignia Drivers UK.^[4] Nejčastěji zmiňovanou slabinou vznětových verzí 2,0 CDTi je dvouhmotový setrvačník a spojka u manuálů, dále vstřikovače a zanášení DPF filtru při převážně městském provozu – tato fakta potvrzují i čeští testeři ojetin.^[5] U motoru 1,6 CDTi je dobře zdokumentovaný problém s napínákem rozvodového řetězu, který po studeném startu chrastí a při zanedbání vede k drahé opravě; jde o ověřený, nikoli jen anekdotický jev sdílený napříč fóry i servisy.^[4] U benzinových přeplňovaných motorů GM se objevuje zvýšená spotřeba oleje. Diskutuje se rovněž elektronika a infotainment (zejména u předfaceliftových kusů) a opotřebení podvozku u těžkého vozu. Opakovaně zaznívá, že jako prostorný a pohodlný cestovní vůz Insignia vyniká, ale vyžaduje pečlivý servis u motorů.

Český trh

V Česku je Insignia oblíbená především jako ojetina – nabízí mnoho prostoru a výbavy za relativně nízkou cenu. Čeští odborníci doporučují spíše modernizované verze po faceliftu, dieselový motor v kombinaci s automatem a důsledné zkrácení servisních intervalů výměny oleje oproti tovární hodnotě.^[5]