Land Rover Td5 (motor)

Vývoj

V polovině 90. let hledala Rover Group náhradu za stárnoucí turbodiesel 300Tdi, který nesplňoval připravovanou normu Euro III a nehodil se do osobních vozů. Vývoj nové modulární rodiny vznětových motorů dostal kódové označení Project Storm a konstrukční odpovědnost připadla Land Roveru. Návrh počítal se čtyř-, pěti- a šestiválci o objemech 2,0 až 3,0 litru, po převzetí Rover Group automobilkou BMW – která přinesla vlastní diesely – se však do výroby dostal pouze pětiválec, nasazený v roce 1998 jako „Td5“.^[1] Jde o poslední motor kompletně vyvinutý Land Roverem; celkem jich do konce výroby v roce 2007 vzniklo asi 310 000.^[1]

Konstrukce

Td5 je řadový pětiválec o objemu 2 498 cm³ s litinovým blokem, hliníkovou hlavou s příčným prouděním a rozvodem OHC poháněným duplexním řetězem. Přeplňování zajišťuje turbodmychadlo Garrett GT2052S. Na svou dobu neobvyklé bylo elektronické vstřikování sdruženými vstřikovači (Electronic Unit Injection) od Lucasu – technologie do té doby používaná hlavně u velkých užitkových motorů. Motor dostal kombinaci klasického a odstředivého olejového filtru kvůli prodloužení servisních intervalů a elektronika nabízela mimo jiné protiprodlevový režim pro rozjezdy s těžkým nákladem a oddělené mapy pro silnici a terén.^[1]

Použití

Td5 poháněl dva modely: Defender (1998–2007, 90 kW) a Discovery II (1998–2004, 102 kW).^[1] V Defenderu nahradil mechanicky řízený 300Tdi, což zprvu vyvolalo obavy provozovatelů – včetně britské armády – z opravitelnosti elektroniky „v poli“; 300Tdi proto zůstal dostupný na zvláštní objednávku.^[1] V naší databázi evidujeme u Defenderu varianty Td5 napříč karoseriemi 90, 110 a 130 (Soft Top, Hard Top, Pick Up, Crew Cab, Station Wagon) a u Discovery II výbavy od základní po HSE.

Spolehlivost a závady

Rané kusy trápily dvě izolované mechanické závady – selhání pohonu olejového čerpadla a „posouvání“ hlavy válců kvůli slabým svorníkům – obě byly odstraněny do dvou let od zahájení výroby. Dnes je Td5 považován za spolehlivý motor; nejznámější slabinou zůstává vzlínání oleje kabelovým svazkem vstřikovačů do konektoru řídicí jednotky, dobře zdokumentovaný jev mezi majiteli. V roce 2002 motor prošel úpravou na Euro 3 s ventilem EGR a vylepšenou elektronikou plynu.^[1] Díky elektronickému řízení je Td5 výrazně lépe laditelný než starší mechanické diesely Land Roveru a osvědčil se na expedicích v náročném terénu.^[1]

Nástupci

V Defenderu Td5 v roce 2007 nahradily čtyřválce Ford Duratorq („Puma“), v Discovery 3 jeho roli převzal turbodiesel V6 2.7 TdV6 vyvinutý společně Fordem a PSA.^[2] Moderní diesely současných Land Roverů patří do rodiny Ingenium.