DS

7 Crossback

Černá krása

Černý model zaujme každého - jako temný rytíř, postrádá výraznější chromové zdobení, celá maska je černá, zadní část je také až na výjimky černá. Tato “fádnost” ve zdobení ukazuje že skromnost může předčit okázalost a dokonale podtrhuje majestátnost a unikátnost DS7. Nicméně všechny ostatní verze výbavy kromě Performance Line už dávají na odiv více chromu a více zdobnosti. Ale proč se vytahovat chromem, když ta krása je jinde. A je hlavně uvnitř. Luxusní interiér, na dveřích i na palubní desce zdrsněná kůže, obří obrazovka s vysokým kontrastem a extrémně vysokým rozlišením (ale s pomalou odezvou). Druhá dvanáctipalcová obrazovka v digitálním kokpitu s přepínáním 5 módu zobrazení - a všude kolem nejlepší materiály, designově působící tlačítka s diamantovým vzorem a božská sedadla. A do toho se postaru z palubní desky vysunou ručičkové hodiny, které jen punc absolutní nadvlády formy nad obsahem jen potvrdí. Škoda jen, že sedadla nemají masážní funkci, nebo odvětrávání - takhle si já představuju ten prémiový segment - je to příplatková výbava, která v našem autě nebyla. Místa všude relativně dost, na zadních sedadlech překvapí na dveřích ovládané elektrické polohování zadního opěradla. Wau, tohle na druhou stranu je vstupenka do prémiové třídy (ale je nutné obětovat průlez na lyže). Celý černý interiér včetně stropu, palubní desky a sedadel jen podporuje a vyzdvihuje ty jednotlivé detaily, které tu designéři po sobě “nechali”. Překvapivě zde není francouzský iCocpit, ale běžně velký volant, základní linky palubní desky jsou až překvapivě jednoduché a klasické. Pocit luxusu v DS7 podtvrzuje masivní střední konzola s diamantovým vzorem tlačítek ovládáním oken, parkovací brzdou a volbou jízdních režimů. Ale kde je tlačítko Start, které rozezní to naftové srdce? Trochu trapná situace - jak s tím mám odjet? V noci je to snadné, tlačítko, jinak dobře skryté nad obrazovkou (pod těmi božskými hodinami), svítí v rytmu srdečního tepu, ale ve dne to tam fakt dohledat nedokážu.

Černá krása

Černý model zaujme každého - jako temný rytíř, postrádá výraznější chromové zdobení, celá maska je černá, zadní část je také až na výjimky černá. Tato “fádnost” ve zdobení ukazuje že skromnost může předčit okázalost a dokonale podtrhuje majestátnost a unikátnost DS7. Nicméně všechny ostatní verze výbavy kromě Performance Line už dávají na odiv více chromu a více zdobnosti. Ale proč se vytahovat chromem, když ta krása je jinde. A je hlavně uvnitř. Luxusní interiér, na dveřích i na palubní desce zdrsněná kůže, obří obrazovka s vysokým kontrastem a extrémně vysokým rozlišením (ale s pomalou odezvou). Druhá dvanáctipalcová obrazovka v digitálním kokpitu s přepínáním 5 módu zobrazení - a všude kolem nejlepší materiály, designově působící tlačítka s diamantovým vzorem a božská sedadla. A do toho se postaru z palubní desky vysunou ručičkové hodiny, které jen punc absolutní nadvlády formy nad obsahem jen potvrdí. Škoda jen, že sedadla nemají masážní funkci, nebo odvětrávání - takhle si já představuju ten prémiový segment - je to příplatková výbava, která v našem autě nebyla. Místa všude relativně dost, na zadních sedadlech překvapí na dveřích ovládané elektrické polohování zadního opěradla. Wau, tohle na druhou stranu je vstupenka do prémiové třídy (ale je nutné obětovat průlez na lyže). Celý černý interiér včetně stropu, palubní desky a sedadel jen podporuje a vyzdvihuje ty jednotlivé detaily, které tu designéři po sobě “nechali”. Překvapivě zde není francouzský iCocpit, ale běžně velký volant, základní linky palubní desky jsou až překvapivě jednoduché a klasické. Pocit luxusu v DS7 podtvrzuje masivní střední konzola s diamantovým vzorem tlačítek ovládáním oken, parkovací brzdou a volbou jízdních režimů. Ale kde je tlačítko Start, které rozezní to naftové srdce? Trochu trapná situace - jak s tím mám odjet? V noci je to snadné, tlačítko, jinak dobře skryté nad obrazovkou (pod těmi božskými hodinami), svítí v rytmu srdečního tepu, ale ve dne to tam fakt dohledat nedokážu.