Volkswagen Caddy - multiminivan
Volkswagen Caddy v páté generaci přináší posun v designu i komfortu jízdy, doplňuje paletu elektronických systémů a asistentů tak, aby se vyrovnal osobním vozům a mohl tak ještě více zaujmout početnější rodiny. Technický základ má v Golfu, takže se od něj dá celkem dost očekávat. Jak teda jezdí tenhle Golf pro sedm pasažérů?
Caddy je se svojí délkou 4,5 metru sice o 13 cm kratší než Golf ve verzi kombi, ale přesto nabízí to, po čem dnes všichni tolik prahnou - dostatek prostoru pro pasažéry i zavazadla. Tu chybějící délku Caddy dohání šířkou 2,1 m a výškou 1,8 metru. Jako většina konkurentů, i Caddy možňuje sedmimístné obsazení a může tak zdatně konkurovat velkým SUV, jejichž terénní potenciál zůstává provozem na silnici často tak trestuhodně nevyužitý.
Designově jde i nadále o poměrně jednoduché koncernové tvary, které se dají díky pastelovým barvám a příplatkové výbavě doladit do krásné, dlouhotrvající hodnoty. Námi testovaná verze byla z nižší specifikace se slabším naftovým dvoulitrem se 75 kW (existuje i verze s 55 kW, ale i s 90 kW) a manuální šestistupňovou převodovkou. Třešňově červená Caddy postrádala ty velké načančané displeje, panoramatickou střechu, bezklíčkové startování nebo adaptivní tempomat. Nepostrádala však velmi pohodlná ergoactive sedadla s nastavitelnou délkou sedáku i výškou kolenní podpěry, vyhřívané přední sklo, automatickou klimatizaci, výdechy ventilace ve stropu, nebo 360° parkovací senzory. Užitečný byl také elektrický dotah výklopných pátých dveří. Za nimi se skrývalo šesté a sedmé sedadlo a 190 litrů v kufru. Sezení v zadní řadě nebylo úplně nepohodlné, dokonce i běžně vzrostlý člověk měl místo na kolena a samozřejmě i nad hlavou. Větším problémem bylo, že sedadla při složeném stavu zaberou v kufru spoustu místa a jejich vyndávání a nandavání není úplně snadné díky jejich váze. Stejným způsobem jsem naříkal u Peugeotu Rifter, škoda, že se třeba nedají sedadla nějak přidělat buď na sebe, k boku kufru nebo ideálně opřít o druhou řadu sedadel a nějak zajistit.
Po jejich vyjmutí nabízí Caddy pod roletkou 760 litrů na vaše zavazadla. V případě zarovnání po strop je to skoro dvakrát tolik (1213 litrů). A to jsou velmi slušné hodnoty, které zahanbí jakýkoliv osobní vůz úplně s přehledem. Ta výška je samozřejmě ten největší trumf, ale musí se umět využít. Těch 30 cm nad hlavou se určitě hodí u dodávkového auta pro přepravu nákladu, ale u té osobní verze tyhle centimetry ne každý rozumně využije. A to jak v tom zmíněném kufru, tak nad hlavami. Boční posuvné dveře v kombinaci s velkou výškou interiéru jsou určitě skvělé pro manipulaci s dětmi v dětských sedačkách, případně pro vystupování starších osob, a zadní výklopná stěna s extrémně nízkou nakládací hranou zase usnadňuje nakládání zavazadel. Nicméně je třeba pamatovat na to, že to vysoké auto se musí protlačit vzduchem, a tak ta výška má vliv na zvýšený hluk i spotřebu a Caddy v těchto ohledech lze s osobními auty srovnávat jen s přivřenýma očima. Třeba ten božský benzínový 1.5 eTSI, který známe z Golfu, bych si v tomto případě dobře rozmyslel.
V kabině vládne přísně německý ordnung, základní tvary přístrojové desky známe z Golfu, tady jsou jen více užitkově vyvedené včetně prolisů, které slouží jako úložné prostory. Další úložné prostory jsou nad hlavami. Je třeba říct, že zrovna ty jsou ale dost nepraktické, protože jsou úzké a hluboké. Nastavitelná loketní opěrka také skrývá úložný prostor, stejně jako přihrádka před řadící pákou. Úložných prostor je dostatek, vždyť pro takové auto je to nepochybně velmi důležitá věc. Ač příznivec VW, musím říct, že interiér dvojčat PSA Peugeot Rifter a Citroen Berlingo je však o kus praktičtější - od větších polic nad hlavami, přes obří schránku v loketní opěrku nebo dvě přihrádky před spolujezdcem.
Trochu se ve mně pere to, jestli mám mít nějaké výhrady k materiálům nebo ne - na jednu stranu vycházíme z užitkové verze, na druhou stranu v autě, jehož cena může být až milion korun takové plasty nepotěší. Nějak jsem nepřišel na chuť ani hrubší textuře plastů kolem přístrojové desky, ani plastům před spolujezdcem. Situaci zachraňuje příjemný volant s řadou tlačítek, které jsou dobře využitelné a samozřejmě dobře a ergonomicky propracovaně se ovládají. Kromě klimatizace, která se ovládá přes displej. Na druhou stranu, absence zrcadlení mobilního telefonu vlastně umožní mít na displeji stále zobrazené ovládání klimatizace.
Klíčkem probouzíme naftový dvoulitr a můžeme vyrazit. Nepřeslechnutelný klapot motoru prozradí, že pod kapotou je motor pracující na vznětovém principu. Tato zvuková kulisa nás provází zhruba do 100 km/h, pak už zaniká v aerodynamickém hluku karoserie. Řadím první rychlost na přesné převodovce s krátkými drahami, odbrzdí se automatická parkovací brzda a můžem vyrazit. V Caddy se sedí výše a vzpřímeně, podobně jako v SUV, takže mám velmi dobrý rozhled. Šikmo vpřed jej trochu kazí velké sloupky a velká zrcátka, ale lze si na to zvyknout, spíš jde o prvotní pocit po přesednutí z osobního auta. Kromě řazení je příjemné i řízení a ovládací síly na všech pedálech. Prostě přesně to, co čekáte od koncernového osobního auta. Díky pneumatikám 215 mm s profilovým číslem 50 mají pneumatiky dost velkou bočnici na tlumení malých nerovnosti a podvozek tak nemá tolik práce.
Caddy je příjemně naladěná, jen výjimečně tím velkým prostorem zazní nějaká větší rána od zadní nápravy. Funguje skvěle ve městě i mimo něj. Na dálnici se už začne projevovat deficit výkonu a pro zrychlování je potřeba podřadit a velmi často tlačit pedál plynu až k podlaze. Dosaženou rychlost však dokáže i při hmotnosti kolem 1600 kg dvoulitr udržet. Při předpokládaném vyšším zatížení bych doporučil silnější variantu naftového dvoulitru. Spotřebou se drží zhruba o litr výše než u osobního vozu typu Golf, ze kterého pochází. Na dálnici tak požaduje zhruba 6,5 litru, po městě kolem 6 litrů, plavnou jízdou se dá dosáhnout 5 litrů. Vůz jsme vraceli s kombinovanou spotřebou 5.8 litrů nafty na sto km. Na nádrž se tak dá v pohodě ujet kolem 800 km, takže ten naftový motor tady bude určitě volbou rozumu. Navíc nový koncernový dvoulitr vůbec neduní ani v nejnižších otáčkách a reaguje měkce.
Jak jsem zmínil na začátku, výbavou sice chudší, ale nechyběl mi ani digitální přístrojový štít, ani větší obrazovka infotainmentu. Tato menší má dokonce ovládání hlasitosti klasickým kolečkem místo dotykové lišty. Chybělo mi zrcadlení mobilního telefonu. Zvážil bych i elektrické dotahy bočních dveří, které je potřeba zavírat s větším švihem. Jinak, co se týče variability interiéru, zadní sedadla se dají polohovat, složit a opřít o přední sedačky, případně zcela vyjmout. Všechny tyto operace jsou snadné a všechna táhla a hejblátka krásně fungují. Tady umí Caddy stále ta kouzla, pro která je tolik oblíbená. Mechanismy vypadají, že vydrží věčně, stejně jako nevtíravě elegantní design karoserie. Variabilita interiéru je ještě podpořena možností sklopit spolujezdcovo sedadlo, MPV zase připomínají stolky pro druhou řadu na předních opěradlech.
VW Caddy dává smysl především pro rodiny, které mají tři děti a nechtějí, nebo nemohou mít Multivan. Díky posuvným dveřím, spoustou místa nad hlavou a třem místům vzadu budou mít děti možnost se postavit a rodiče mnohem snadněji zvládnou každodenní úkony. Případně majitelé často potřebují místo pasažérů převážet náklad a umí ocenit možnost zcela vyjmout řadu sedadel pro dosažení 2556 litrů přepravní kapacity. Díky akčnímu ceníku začínají “Cadyny” těsně nad 500 tisíci Kč s DPH. V námi testované verzi Life s prosklením a silnějším naftovým motorem se cena přesto vyšplhala na 800 tisíc Kč. Dobře vybavená verze pak vyjde lehce přes milion a to je samozřejmě teritorium, ve kterém se už dá hledat i mezi většími vozy konkurenčních značek. Na druhou stranu - podívejte se jak pohledné a ceněné jsou Caddy z předchozích generací.
