Ford C-Max

Ford C-Max patřil ve své době k nejprostornějším vozům odvozeným od kompaktního hatchbacku. Kombinoval praktičnost jednoprostorové karoserie s jízdními vlastnostmi, které Ford tradičně laďuje nad průměr třídy. Po dvou generacích a šestnácti letech výroby ho ale stejně jako celou kategorii kompaktních MPV vytlačila poptávka po crossoverech a SUV.

Historie a generace

První generace přišla v roce 2003 pod názvem Ford Focus C-Max. Sdílela techniku s tehdejším Focusem druhé generace a nabídla vyšší posaz, variabilní zadní sedadla a velký vnitřní prostor na půdorysu kompaktu. Při faceliftu, představeném na autosalonu v Boloni na konci roku 2006, Ford z názvu vypustil slovo Focus a vůz se začal prodávat jako čistý C-Max. Šlo o součást strategie rodiny modelů s příponou Max, kterou otevřelo větší MPV Mondeo-třídy S-Max. První generace se podle výrobce prodala ve více než 1,2 milionu kusů.

Druhá generace debutovala v roce 2010 na platformě Focusu třetí generace. Dostala modernější design v duchu tehdejší firemní filozofie Kinetic Design a poprvé i prodlouženou sedmimístnou verzi Grand C-Max, kterou Ford ukázal už na frankfurtském autosalonu 2009. Grand C-Max měl delší rozvor a jako jediný ve třídě nabízel zadní posuvné dveře, což usnadňovalo nástup do třetí řady i parkování v těsných místech. Pětimístný C-Max měřil na délku 4 380 mm, Grand C-Max 4 520 mm. V roce 2012 se model rozšířil i na severoamerický trh, kde se však nabízel výhradně jako hybrid a plug-in hybrid (viz dále).

V roce 2015 prošla druhá generace faceliftem s upravenou maskou ve stylu modelu Fiesta a novějšími motory. Konec přišel v polovině roku 2019: Ford v rámci restrukturalizace evropského byznysu ukončil výrobu C-Max i Grand C-Max v německém Saarlouis. Místo přímého nástupce nasměroval zákazníky ke crossoverům - menší Puma a většímu Kuga. Segment kompaktních SUV a crossoverů tehdy definitivně převzal roli, kterou dřív plnila MPV.

Technika a motorizace

C-Max stavěl na podvozku Focusu, tedy s nezávislým zavěšením všech kol a samostatně zavěšenou zadní vícevzpěrnou nápravou. Vůz proto patřil k jízdně nejpovedenějším MPV své doby. Pohon vedl výhradně na přední kola, převodovky byly manuální, automatické dvouspojkové PowerShift, případně u amerických hybridů planetová s plynulým převodem.

Podle archivních dat ADAC nabízela druhá generace (2010-2019) širokou paletu motorů. Základ tvořily zážehové agregáty 1.6 Ti-VCT o výkonu 63 až 92 kW. Přeplňovaná řada EcoBoost zahrnovala tříválec 1.0 EcoBoost (74 a 92 kW), čtyřválec 1.6 EcoBoost (110 a 134 kW) a po faceliftu 1.5 EcoBoost (110 a 134 kW). Vznětovou nabídku tvořily turbodiesely TDCi: 1.6 TDCi (70 a 85 kW), po faceliftu 1.5 TDCi (70 až 88 kW) a silnější 2.0 TDCi (103 až 125 kW). Doplňkem byly varianty na LPG a Flexifuel (E85). Akcelerace na 100 km/h se podle verze pohybovala od zhruba 12,9 s u nejslabšího benzinu po 8,5 s u 1.6 EcoBoost, nejvyšší rychlost dosahovala 175 až 217 km/h.

Praktičnost byla silnou stránkou. Pětimístný C-Max nabídl 471 litrů základního objemu zavazadlového prostoru a po sklopení sedadel až 1 723 litrů. Grand C-Max díky delšímu rozvoru zvládl 600 litrů základního objemu, až 1 867 litrů po sklopení a v sedmimístné konfiguraci tři samostatné sedačky v druhé řadě. Pohotovostní hmotnost se podle motorizace pohybovala kolem 1,4 až 1,6 tuny.

Pro severoamerický trh existovaly hybridní verze postavené na dvoulitrovém zážehovém motoru pracujícím v Atkinsonově cyklu ve spojení s elektromotorem. C-Max Energi byl plug-in hybrid se systémovým výkonem 188 koní (140 kW) a elektrickým dojezdem kolem 30 km (19 mil). V Evropě se hybridy oficiálně neprodávaly. Výroba C-Max Energi skončila už v roce 2017, čistý hybrid C-Max pak v polovině roku 2018.

Spolehlivost a časté závady

Pověst C-Max nejvíc poškodily dvě potvrzené konstrukční slabiny, které model sdílel s ostatními Fordy té doby.

Dvouspojková převodovka PowerShift (DPS6). Suchá dvouspojková automatika DPS6 je notoricky problematická. Projevuje se škubáním a vibracemi při rozjezdu, prokluzem a trhanými řazeními; příčinou je přehřívání suchých spojek, které následně poškozují další díly převodovky. Opakované výměny spojky či řídicí jednotky (TCM) problém často nevyřešily natrvalo. V USA vyústily stížnosti v hromadnou žalobu (class action) a následné odškodnění majitelů Fiesty a Focusu s touto převodovkou; technicky stejná jednotka se objevovala i v C-Max. Jde o jednoznačně potvrzenou systémovou vadu, nikoli o ojedinělé případy.

Přehřívání motorů EcoBoost. U tříválce 1.0 EcoBoost (ročníky zhruba 2012-2014) selhávala plastová odvzdušňovací hadice chladicího okruhu (degas hose). Nylonový materiál po tisících tepelných cyklů zkřehne, popraská a motor během jízdy rychle přehřeje, což deformuje hlavu válců a poškodí stěny válců. Britský server Honest John popisuje konkrétní případ majitele C-Max 1.0 EcoBoost, jemuž Ford po přehřátí hradil výměnu celého motoru; majitel později uvedl: "Zbavíme se ho, protože už se v něm necítíme bezpečně." Samostatnou kapitolou je čtyřválec 1.6 EcoBoost (modelové roky 2013-2014), u nějž mohl chladicí okruh propouštět kapalinu do válců a v krajním případě způsobit požár v motorovém prostoru; Ford na něj vypsal svolávací akci. Obě závady - PowerShift i přehřívání EcoBoostů - jsou doložené, nejde o klepy z fór.

Vedle toho majitelé na zahraničních fórech (německé motor-talk, britské fordownersclub a Honest John) zmiňují běžnější opotřebení: vůle a rachocení zavěšení, problémy s mechatronikou klimatizace a elektrikou. Naftové verze s filtrem pevných částic trápí spíš běžné ucpávání u aut jezdících převážně po městě. Pečlivě servisovaný diesel 1.6/2.0 TDCi s manuální převodovkou bývá z hlediska spolehlivosti nejbezpečnější volbou.

Na trhu ojetin

Na českém i evropském trhu ojetin je C-Max stále hojně k mání, protože šlo o populární rodinné auto. Ceny jsou nízké, což odpovídá konci výroby v roce 2019 a obecně klesající poptávce po MPV. Při výběru je zásadní vyhnout se rizikovým kombinacím: dvouspojkový PowerShift a raný 1.0 EcoBoost představují největší finanční riziko, protože oprava převodovky nebo výměna motoru může snadno převýšit hodnotu vozu.

Nejrozumnější volbou bývá pozdější ročník po faceliftu (2015 a novější) s manuální převodovkou a vznětovým 1.5/2.0 TDCi nebo zážehovým 1.6 Ti-VCT, u kterého odpadá riziko přehřívání spojené s ranými EcoBoosty. U každého auta se vyplatí ověřit historii servisu, případnou výměnu degas hadice a u EcoBoostů provedení příslušné svolávací akce. Grand C-Max je zajímavý pro rodiny díky sedmi místům a posuvným dveřím, jeho cena se ale od pětimístné verze liší jen málo. Kdo dnes hledá nové auto podobné koncepce, míří k crossoverům jako Ford Puma nebo Ford Kuga, případně k většímu Mondeu v kombi verzi.