Dacia nás svými posledními modely přesvědčila, že její automobily už nepatří na chvost dnešní automobilové produkce. Dacia Sandero Stepway je naprosto parádní auto za naprosto parádní peníze. On už i ten predfaceliftový Duster, který jsme měli před dvěma lety, byl velmi dobré auto. A co teprve faceliftovaný model? Těch změn není moc, ale jsou. Takže pojďme na to. Na test máme verzi s naftovou patnáctistovkou dCi s manuální převodovkou a pohonem všech kol v nejvyšší výbavě Prestige.

Dacia Duster přišla na svět v roce 2010 jako jeden z low-cost modelů automobilky, kterou z prachu vydupal Renault. Přebral spoustu ověřených (čti postarších) mechanických a elektronických komponent a rázem se stal hitem především díky cenové politice a jednoduché konstrukci. Nová verze už je trochu ambicioznější a také výrazně kvalitnější. Vevnitř se až nechce věřit, že tohle má být ta spodní strana dnes tak drahých SUV. V interieru vlastně nečeká žádné nepříjemné překvapení - pohodlná, ale plochá sedadla, příjemný (kožený) volant, loketní opěrka, rozumně vypadající plasty a to jak materiálem, tak vyvedením. Všude, kde se člověk dotýká, jsou měkké látky. Řada funkcí je řešena fyzickými tlačítky, ať už vypnutí start stop, vypnutí parkovacích čidel nebo zapnutí kamer. První náznak úspory je na obrazovce infotainmentu, která je matná, takže na ní nejsou vidět otisky, ale je málo kontrastní a když na ní zasvitne slunce, je na ní hůř vidět obraz z couvací, přední nebo bočních kamer. Ano i tyto věcičky už v Dusteru jsou. Kromě toho jsou tu některé ovladače, které Renault vyrábí už od 90. let a ty také připomenou, že co funguje, není třeba měnit. Na druhou stranu jak z jiného světa vypadá nastavení automatické klimatizace třemi kovovými stříbrnými ovladači.

Design Dusteru je stále relativně in a tak i změny jsou opravdu drobné - jiná světla a jiná maska chladiče. A to je tak nějak vše. Ostatní změny jsou technické. Chytám za kliku a otevírám lehké dveře a příjemně se nasunu na sedačku, která je ve výši mého sedacího svalu. To je ten první důvod, proč všichni chtějí SUV. Druhým je, že je z vozu lépe vidět. A z Dusteru je velmi dobře vidět. Tlačítkem probouzím naftovou 1.5 s 84 kW a 260 Nm při 1 750–2 750 otáčkách. Motor nabízí zrychlení 10.2 vteřin z nuly na sto s kombinovanou spotřebou 5.3 litrů. Tolik nutných čísel. Diesel zní z pod kapoty s přijatelným zvukem, nejvíce je slyšitelné palivové čerpadlo nebo něco podobného, co vydává slyšitelné bzučení. Rozjíždím se a zjišťuji, že Duster má přece jen něco společného s Toyotou Supra z filmu Rychle a zběsile z minulého týdnu. Kadence s jakou v Dusteru řadíte kvalty, je jak ze zmiňovaného filmu. Řadí se prakticky co 10km/h, takže pořád. Díky extrémně krátké jedničce, která je dělaná do terénu a naftovému rozsahu otáček si připadám jak Vin Diesel, který přeřadí asi 18x nahoru během jednoho rozjezdu. Tady sice jen 6x, ale zase co pár vteřin. Po nějaké době zlomím svůj (zlo)zvyk rozjíždět se na jedničku a rozjíždím se na dvojku a trojku občas přeskočím také. 

Kdybych měl zhodnotit Dustera ve městě, mohu jej jen chválit. Příjemně naladěný podvozek je na pneumatikách s vyšší bočnicí hezky měkký a poddajný. Nic nebouchá a je jen málo výmolů, kterým je třeba se vyhýbat. Železniční přejezdy nebo příčné prahy pobírá parádně. Ovládací síly na volant, spojku, brzdu jsou takové akorát, sedačky by mohly mít lepší boční vedení, ale zase se z nich dobře vystupuje. Spotřeba je kolem 5 litrů nafty a kromě toho (po chvíli dost otravného) souvislého zvuku nějaké té palivové pumpy, je to všechno sluncem zalité. A ta superkrátká jednička? V zácpě jako když ji najdete. Auto se plouží 5 km/h, což je ideální rychlost na pražské okruhy dnešních dní. Bohužel.

Motor. Co říci. Je to naftová 1.5 dCi. Do 1500 otáček se nic moc neděje, nad 3 tisíce otáček už zní vytočeně s typickým naftovým klapotem a pomalu uvadající charakteristikou. Pochválit bych ho chtěl za to, že neduní a na volnoběh není moc slyšet. Spotřeba mimo město 4.8 litru, na dálnici 5.8 litru. To nejsou špatné hodnoty uvážíme-li celoroční pneumatiky, pohon všech kol a tvar Dusteru. Ale já bych asi sáhl po benzínové 1.0 TCe s LPG (která ale nejde kombinovat s pohonem všech kol). 

Infotainment. Je neuvěřitelně jednoduchý, jak ovládáním, tak grafikou. Reaguje rychle a vlastně překvapivě dobře. Na kvalitě zobrazení je vidět úspora, obrazovka nemá vysoký kontrast ani rozlišení, ale je dostatečně velká, takže jsem neměl problém, že bych věci neviděl. Na rozdíl od koncernu VW začne palubní systém startovat po odemčení vozu, nikoliv po nastartování motoru, takže když jej člověk po startu motoru potřebuje, už je připraven sloužit. Ve spojení s CarPlay nebo Android Auto přinese prostředí vašeho telefonu na velkou obrazovku a pak už si není na co stěžovat ani trochu. Klobouček. 

Terén. Velká světlá výška, parádní přední nájezdový úhel 30° i nižší cena vozu, předurčují Duster do terénu. Co tam Duster dovede je fantastické. Jezdit s ním jen po silnici je svatokrádež, protože jeho schopnosti jsou opravdu úctyhodné a auto se má používat k tomu, k čemu bylo stvořeno. A Duster je v terénu jako doma. Tak ho tam vyzkoušíme. Otočným ovladačem jsem si nastavil, že chci v terénu jezdit jen v režimu 2WD, tedy výhradně s pohonem přední nápravy, abych zjistil, co všechno Duster zvládne a případně měl ještě možnost záchrany ve formě připojení zadní nápravy. A nestačil jsem se divit. Díky nájezdovému úhlu musí být člověk “jelito”, aby trefil nárazníkem terén. Kombinace 21 cm světlé výšky, celoročních pneumatik a výborné kontroly trakce zajistí, že i v režimu 2WD Duster projede místa, kam se některé kousky ani nepodívají. Když pak povrch podkluzuje, stačí chvilku vyčkat a kontrola trakce si s tím často poradí, případně tedy už připojit tu zadní nápravu. Je třeba říci, že bylo sucho. Na druhou stranu v bahně umí hodit ručník do ringu i mnohem vybavenější vozy. V terénu velmi pomohou kamery sledující okolí kolem vozu, včetně dvou kamer sledujících přední kola a lze tak přesně manévrovat v nepřehledných situacích. Tohle v autě za 400 tisíc? Klobouček.

Duster mě před dvěma lety velmi příjemně překvapil. Se 150 koňovou 1.3 TCe byl snad až moc dobrý. Faceliftovaná verze zůstává pořád velmi dobrá a při dnešních cenách aut zaplatit za skvělý motor 1.0 TCe s LPG 350 000 Kč je opravdu zázrak. A tahle maximálně vybavená naftová čtyřkolka s automatickou klimatizací, navigací, elektricky ovládanými okny, asistentem pro sjezd prudkých svahů za 507 000 Kč je opravdu skvělý poměr cena výkon. Jen se opovažte jej nevzít do terénu :-)