Mercedes-Benz třída E

Mercedes-Benz třída E (německy E-Klasse) je řada vozů vyšší střední třídy značky Mercedes-Benz. Tvoří jádro modelové nabídky mezi menší třídou C a luxusní třídou S a patří k nejdéle vyráběným a nejúspěšnějším automobilům značky. Do roku 2023 se prodalo přes 16 milionů kusů napříč všemi generacemi.^[1] Vůz je dlouhodobě rozšířen jako služební a reprezentační automobil a v řadě evropských zemí patří k typickým vozům taxislužby.^[2]

Historie modelu

Předchůdci dnešní třídy E sahají k modelové řadě W120 „Ponton“ z roku 1953, prvnímu poválečnému střednímu Mercedesu se samonosnou karoserií. Na něj navázaly řady W110 a W114/W115. Označení „E“ (původně z německého Einspritzmotor, tedy motor se vstřikováním paliva) se nejprve používalo jen jako přípona u konkrétních verzí.^[1]

Samostatný název E-Klasse zavedl Mercedes-Benz až v roce 1993 při modernizaci generace W124, představené původně v roce 1984. Právě W124 je dodnes mezi majiteli i odbornou veřejností považována za měřítko trvanlivosti a kvality zpracování — díky robustní konstrukci a víceprvkové zadní nápravě se mnoho vozů dožívá vysokých nájezdů.^[1] Následující generace W210, W211, W212, W213 a W214 postupně přidávaly elektronické asistenční systémy, modernizovaly pohonné ústrojí a posouvaly design.

Generace

Třída E prošla v moderní éře pěti hlavními generacemi (počítáno od přejmenování v roce 1993), respektive sedmi včetně přímých předchůdců nesoucích interní označení W124. Karoserie byly nabízeny jako sedan (limuzína), kombi (u Mercedesu označované jako T-Modell), a u generací W124, W207/A207/C207 (2009–2017) a W213/238 také jako kupé a kabriolet. Generace W213 navíc přinesla terénněji laděnou verzi All-Terrain.^[3]

Nejprodávanější generací bývá označována W212 (2009–2016). Nejnovější generace W214, představená v roce 2023, již nenabízí kupé ani kabriolet — tyto karoserie převzal nový model CLE, zařazený mezi třídu C a E.^[1]

Motorizace

Třída E byla po celou dobu nabízena se zážehovými (benzinovými) i vznětovými (naftovými) motory, u některých generací též ve verzi na zemní plyn (CNG). Generace W213 znamenala přechod od dříve používaných vidlicových šestiválců (V6) k řadovým šestiválcům.^[3]

Vznětovým motorům W213 dominoval OM654, dvoulitrový čtyřválec v řadě verzí od 110 kW (E 220 d) do zhruba 195 kW (E 300 d), doplněný o třílitrový řadový šestiválec OM656 s výkonem až 250 kW (E 400 d).^[4] Vrcholné výkonnostní verze nesou označení Mercedes-AMG E 63 a E 63 S; jako jediné jsou poháněny osmiválcem (V8) a od generace W213 výhradně s pohonem všech kol 4MATIC.^[3] Pohon zadních kol byl u většiny standardních verzí základem, u řady motorizací byl k dispozici i pohon všech kol; u nejnovější generace W214 je systém 4MATIC montován plošněji.^[1]

Výroba

Hlavním výrobním závodem třídy E je Sindelfingen u Stuttgartu, jeden z nejstarších a nejvýznamnějších závodů koncernu Mercedes-Benz, založený v roce 1915.^[5] Vedle Sindelfingenu se jednotlivé generace a karoserie vyráběly či montovaly i v dalších závodech, mimo jiné kvůli pokrytí mimoevropských trhů. Vůz je rovněž dlouhodobě dodáván v provedeních pro speciální užití — například jako vozy policie či sanitky a v podobě dlouhé limuzíny.^[2]

Zkušenosti majitelů a časté závady

Generace W124 je v komunitě uváděna jako příklad legendární trvanlivosti, naopak na ni navazující W210 je proslulá náchylností ke korozi. Němečtí diskutující na motor-talk.de v retrospektivě „25 let W210“ připomínají, že rez se objevovala už po několika letech na blatnících, prazích a víkách kufru; příčina bývá přičítána horší antikorozní ochraně z dobových úsporných opatření.^[6] U generace W211 (2002–2009) majitelé opakovaně řeší elektrohydraulický brzdový systém SBC: jednotka si počítá počet sešlápnutí brzdy a po dosažení limitu hlásí nutnost servisu, přičemž její výměna není levná. Systém SBC byl proto při faceliftu v roce 2006 opuštěn ve prospěch konvenčních brzd.^[7][8] Druhým typickým slabým místem W211 je vzduchové odpružení Airmatic, kde odcházejí měchy, kompresor i řídicí jednotka — česká recenze na TipCars proto u ojetin doporučuje spíše modernizované kusy po roce 2006 a obezřetnost u Airmaticu.^[9] U vznětového šestiválce OM642 (V6, montovaný i do W211/W212) je často zmiňován olejový chladič uložený v „véčku“ motoru a sací trakt: díl sám není drahý, ale jeho výměna je pracná. Anglicky psaná fóra (mbworld.org) tyto poznatky o SBC a Airmaticu potvrzují jako opakující se, nikoli ojedinělé — jde tedy o ověřené vzorové závady, nikoli o jednotlivé anekdoty.^[8]

Český trh

Na českém trhu je třída E dlouhodobě rozšířena jak v podobě nových služebních a manažerských vozů, tak na trhu ojetin, kde patří starší generace W210 a W211 k cenově dostupným zástupcům prémiové vyšší střední třídy. České recenze i diskuse k ojetinám se shodují na nutnosti prověřit u W211 stav brzdového systému SBC a případného vzduchového odpružení a u starších W210 míru koroze.^[9]