Opel Astra je stálicí na nebi vozů nižší střední třídy už dlouhé roky - ve své sedmé generaci se vyrábí od roku 2015 a stále jde v kategorii aut této třídy o jeden z nejlepších vozů. Na test jsme měli verzi Sports Tourer ve verzi Elegance s tříválcovým naftovým motorem 1.5 CDTI s výkonem 90 kW a teoretickou spotřebou kolem 4,5 litrů nafty. Jak obstojí klasicky střižená karoserie s tříválcovou naftou v našich očích?

Astra nenabízí prvoplánově líbivé tvary za cenu nutných ústupků ve funkcionalitě. Nabízí solidně provedené auto, které ve verzi kombi rozhodně není královnou krásy, ale zato v útrobách svých 4702 mm délky ukrývá dostatek místa pro pasažéry i zavazadla. To s tou královnou krásy ale platí o většině aut v této třídě. Namátkou Peugeot 308, Golf Variant, Civic Sports Tourer - to jsou všechno vzhledově povedené hatchbacky, ale ten “batůžek” verze kombi jim většinou moc nesluší. Na druhou stranu to ale vyvažují svými 500 a více litry pro zavazadla. U Astry ale vzhledově potěší alespoň přední i zadní LED světlomety a velikostně rozumně vybraná kola z lehkých slitin (17“).

Interiér

Ani interiér Astry není ta nejkrásnější věc na světě, ale co na prvním dojmu ztrácí, to na praktických zkušenostech získává. Naprosto skvělá sedadla, příjemně tvrdá a skvěle padnoucí s mnohými nastaveními a s certifikátem německých ortopedů. Na dlouhé cesty ideál. K tomu velmi přehledný digitální přístrojový štít, s velmi originálně a vkusně vyobrazenými údaji a celá řada fyzických tlačítek na ovládání klimatizace na středovém panelu. Přičtěte si k tomu spoustu místa v podélném směru i v zadní řadě, dost místa nad hlavou a velké odkládací prostory. Co víc chtít? Za mne velmi dobrý výsledek. Kdybych měl hledat nějaké mouchy, tak tlačítka na volantu by mohla být vyvedena lépe, malé ovladače hlasitosti a tempomatu je třeba hledat pohledem. Rychloměr má vyobrazené sudá čísla (80, 100, 120), zatímco rychlostní limity jsou téměř vždy liché (50, 70, 90, 130), držák nápojů by mohl lépe držet malou plechovku. Tím bych asi skončil, protože víc jsem toho nenašel.

Naftový tříválec

Tříválcový, 1,5 litrový, vznětový motor s tradičním označením CDTI, nabízí 120 koňských sil a 300 Nm v relativně širokém spektru 1750-2500 otáček, s WLTP spotřebou 4,4 až 4,7 litru na sto kilometrů. To zní jako skvělý recept na svižnou jízdu za málo peněz - vždyť při dnešní ceně nafty by šlo jezdit pod 1,20 Kč kilometr a to určitě nezní jako špatná nabídka, byť dnešní malé benzínové turbomotory umí také zázraky, ale k tomu se ještě dostanu. Ale na začátek malý stesk nad původní, velmi povedenou 1.6 CDTI, kterou nová 1,5l jednotka nahrazuje. Výkonově a na papíře jsou si sice varianty 81 kW vs. 77 kW a 100 kW vs. 90 kW (vždy 1.6 CDTI první, 1.5 CDTI druhý), projevem jsou ale neporovnatelné. Snad jen spotřebu a hlavně emise má nový diesel o trochu nižší, troufnu si ale tvrdit, že jsou v tomto směru rozdíly stejně jen decentní. A to jsem ani nemluvil o vrcholné variantě, kterou dříve představovala 1.6 BiTurbo CDTI o výkonu 118 kW a nyní je pomyslným vrcholem „jen“ námi testovaná verze, jenž může být doplněna o nový devítistupňový automat.

Přestože kombinace lichého počtu válců a vznětového motoru může být pro řadu lidí odrazující, v Astře jiná možnost není. Ale situace určitě není zlá. Vyjma startu motoru a rozjezdu, kde konstrukci motoru utajit nelze, bych označil projev tříválce za “chvalitebný”. Start provází zatřesení vozem a nelibý zvuk. Rozjezdy pak mohou být trochu oříšek díky delšímu prvnímu stupni a citlivější spojce, a tak je třeba popojíždění v kolonách obtížnější než s jinými vozy. Dalším úskalím je ten náhlý nárůst kroutícího momentu, který během pár set otáček vystřelí na maximum. Řešením je nechat trochu více prokluzovat spojku a někdy zařadit jedničku i za jízdy.

Nelze se samozřejmě tvářit, že projev naftového agregátu a ještě k tomu tříválce zcela zmizí. V městských rychlostech je zvuk z motoru vždy převažující, ale když se zamyslíme nad jeho klady, to možná bude jen malá piha na kráse. První překvapení je velmi rychlý ohřev motoru, kdy po 5 kilometrech jízdy už voda dosáhla provozní teploty a ručička teploty oleje už rychle rostla také. Po 10 kilometrech už byl zahřátý motor zcela. To je skvělá zpráva pro ty, co jezdí kratší vzdálenosti. Druhá dobrá zpráva je samozřejmě spotřeba. Při snaze o úspornou měziměstskou jízdu jsem dosáhl 4,5 litrů tak, jak udává výrobce, což není úplně omračující hodnota ve srovnání s dnešními malobjemovými benzínovými motory, které by v tomto režimu spotřebovali tak o půl litru víc. Výhody motoru se projeví především na dálnici a při méně citlivé jízdě. Tam se budete pohybovat pořád pod 6 litry (na dlouhodobém počítadle bylo 5.8 litru), což bude o ten litr až dva méně než benzínový motor zcela jistě. A možná více. A to je ono. Řada lidí umí potrápit malé benzínové motory tak, že jejich spotřeba bude výrazně nad touto a v tu chvíli se ta nafta určitě vyplatí. 

Rádce řazení rychlostí radí držet otáčky motoru velmi nízko, chvíli před tím, než má motor sílu zrychlovat a to motoru moc nesvědčí a nepodává žádné překvapivé výkony. Spíše žádné. Překvapivě ale v těchto otáčkách nijak neduní, jen prostě moc nejede. Motor začne trochu dunit až ve vyšších otáčkách, hlavně kolem 2500, kde se pohybuje na nejvyšší stupeň v rychlostech mezi 140 km/h a 150 km/h a při zrychlování i v těchto rychlostech se vyplatí o stupeň podřadit, protože citlivé ucho z toho zvuku nemá dobrý dojem. Necitlivému řidiči to bude jedno a motoru také, protože v těchto oblastech už dávno dosahuje maxima točivého momentu a celkem obstojně táhne i ve vyšších rychlostech i díky tomu, že aerodynamický odpor je jeden z nejnižších této třídy.

Jízdní projev

Jízdní projev je asi nejsilnější stránkou Astry. I s naftovým motorem je hmotnost vozu kolem příjemných 1350 kg a výkon 90 kW umožní dosáhnout stovky za slušných 10,5 vteřiny. Výhodou Astry je, že vysoké tempo umí udržet i v zatáčkách a na horších površích. Její naladění je sice tužší, ale protože není tvrdé, je velmi dobrou kombinací pro rychlou i pohodlnou jízdu. Díry a výtluky se i na 17 palcových kolech do tichého interiéru přenáší jen vzdáleně a do dálničních rychlostí je auto velmi tiché a prakticky je slyšet jen naftová pohonná jednotka. Na řidiče astra neklade velké nároky a nabízí příjemné svezení, řízení i řazení - byť dráhy převodovky jsou trochu delší, ale mají příjemný chod, i když pedál brzdy má takový zvláštní gumový odpor. Ale 4,5 litrové spotřeby stejně dosáhnete jen tak, že na brzdu prakticky zapomenete. A nezapomeňte vypnout Start-Stop systém, jinak ty neduhy naftového třívalce budete pociťovat na každé křižovatce. Podvozek má však ještě jednu skrytou přednost, tou je Wattův přímovod na zadní nápravě, který za příplatek 10.000 Kč pro všechny motorizace s druhým výbavovým stupněm představuje unikátní řešení, nesoucí výhody klasické nezávislé zadní nápravy. Jinak je Astra vybavena klasickou vlečenou zadní nápravou.

Elektronika

Na Astře mne mile překvapila rychlost a přehlednost infotainmentu, byť ve spojení s CarPlay a Android Auto lze využít obrazovku k zobrazení známého prostředí mobilního telefonu. Velká obrazovka reaguje hned a při pohledu na obraz z couvací kamery jen smekám, jakou obnovovací frekvenci zvládá. K tomu tradiční řádka elektronických asistentů jako sledování mrtvého úhlu, detekce přejetí čáry jízdního pruhu, sledování odstupu od auta před vámi až třeba k matrixovým světlům - prostě všechno, co lze od vozu této třídy očekávat. Všechno funguje s německou předvídatelností a jistotou. 

Aktivní info displej má přehledné menu, kterým se dá procházet tlačítky na volantu a získat tak přístup k řadě informací, včetně životnosti oleje, zásoby AdBlue, grafu spotřeby, teploty oleje, nebo výši napětí v elektrické soustavě - tyto informace jsou skvěle vyobrazeny jako úseč kruhu fyzických budíků a přijde mi to skvěle jednoduché a přehledné.

Dobrá, dobrá!

Astra ve vyšší výbavě a s řadou příplatkových prvků v této motorizaci stojí kolem 770 tisíc Kč. Za tyto peníze dostanete skvěle jezdící a dobře udělané auto, ve kterém se božsky sedí a můžete s ním “lítat” po dálnici s velmi dobrou spotřebou paliva, která je daná jak velmi aerodynamickou karoserii, tak úsporným naftovým pohonem. Ten se díky svému objemu a konstrukci rychle ohřívá, takže ani městské jízdy mu nejsou cizí. A ani elektronika nezaostává. Pokud je tedy vaše rozhodování řízeno rozumem, nikoli emocemi a designem, nepotřebujete auto střední třídy, ale rodina potřebuje velký přepravní prostor, jste určitě s naftovou Astrou na velmi dobré adrese.