AdBlue – kapalina pro snižování emisí oxidů dusíku u vznětových motorů
AdBlue je registrovaná obchodní značka pro vodný roztok 32,5 % vysoce čisté močoviny (norma AUS 32), který se vstřikuje do výfukového traktu vznětových motorů a v katalyzátoru SCR přeměňuje škodlivé oxidy dusíku na neškodný dusík a vodní páru. Bez doplňování AdBlue nemohou moderní naftové vozy splnit emisní normy Euro 5 a Euro 6.
Co je AdBlue a k čemu slouží
AdBlue je obchodní název pro vodný roztok močoviny o koncentraci 32,5 %, technicky označovaný jako AUS 32 (Aqueous Urea Solution). Zbylých 67,5 % tvoří demineralizovaná voda.[1] Kapalina sama o sobě není palivem ani aditivem do nafty - vstřikuje se odděleně do výfukového potrubí, kde slouží jako redukční činidlo pro snižování emisí oxidů dusíku (NOx).[2]
Značku AdBlue vlastní a licencuje německé sdružení automobilového průmyslu VDA (Verband der Automobilindustrie), které ji zaregistrovalo ve všech významných automobilových trzích. Výrobci močoviny musí pro získání licence projít kvalitativním auditem VDA-QMC.[3] Kvalitu kapaliny přesně definuje řada norem ISO 22241-1 až 22241-4.[1]
Jak systém SCR s AdBlue funguje
AdBlue je nedílnou součástí technologie SCR (Selective Catalytic Reduction, selektivní katalytická redukce). Kapalina se přesně dávkovaným množstvím vstřikuje do horkých výfukových plynů před SCR katalyzátorem.[2] Vlivem tepla se močovina rozkládá na amoniak (NH3), který v katalyzátoru chemicky reaguje s oxidy dusíku.[4]
- Oxidy dusíku (NOx) se přeměňují na neškodný dusík (N2) a vodní páru (H2O).[3]
- Podle údajů VDA dokáže systém SCR přeměnit až 80 % oxidů dusíku obsažených ve výfukových plynech.[3]
- Systém vyžaduje samostatnou nádrž, čerpadlo, vstřikovač a řídicí elektroniku.[5]
Technologie SCR je dnes standardem u prakticky všech moderních vznětových agregátů. Setkáte se s ní například u motorů TDI a motorové rodiny EA288 koncernu Volkswagen, u vznětových motorů BlueHDi koncernu Stellantis nebo u naftových verzí značek Škoda, BMW a Mercedes-Benz.
Nádrž, spotřeba a doplňování
AdBlue se doplňuje do samostatné nádrže, jejíž plnicí hrdlo bývá u většiny osobních aut umístěno vedle hrdla palivové nádrže a je charakteristické modrým víčkem.[5] Objem nádrže se u osobních vozů pohybuje zhruba mezi 12 a 22 litry.[4]
Spotřeba AdBlue je úměrná spotřebě nafty a u osobních automobilů odpovídá přibližně 1 až 6 % spotřebovaného paliva, v praxi řádově kolem jednoho litru na 1 000 ujetých kilometrů.[4] Jedna náplň tak typicky vystačí na několik tisíc kilometrů. Pokud řidič kapalinu nedoplní a nádrž se vyprázdní, řídicí jednotka zpravidla zablokuje opětovné nastartování motoru, aby vozidlo neporušovalo emisní limity.[2]
Skladování a manipulace
AdBlue je čirá, netoxická kapalina, není však zcela bez nároků na skladování. Při teplotách pod přibližně -11 °C zamrzá, systém vozidla proto kapalinu v provozu ohřívá.[1] Roztok je mírně korozivní vůči některým kovům a krystalizuje při odpaření vody, proto je vhodné případné rozlití ihned opláchnout vodou.[5] Nesmí se zaměňovat s palivem - vlití AdBlue do nádrže s naftou (nebo naopak) může vést k poškození palivové soustavy.[2]
Reference
- AdBlue® Specifications - ISO 22241 Standards (Crown Oil) (cit. 2026-06-02)
- AdBlue: K čemu slouží a jaká přináší servisní rizika (Autoweb) (cit. 2026-06-02)
- AdBlue® (VDA - Verband der Automobilindustrie) (cit. 2026-06-02)
- Co je AdBlue a jak močovinu do auta doplňovat? (AZ pneu) (cit. 2026-06-02)
- AdBlue (Wikipedia) (cit. 2026-06-02)
Naposledy upraveno: 2026-06-02 · Referencí: 5