Den s DS7 Crossback

Den s DS7

DS7 je snaha PSA koncernu proniknout do třídy luxusních vozů dnes tak populárního segmentu SUV. Jako základ použili úspěšný model 3008, který o 12 cm prodloužili na 4,57 metru. I rozvor byl rozšířen o nějakých 6 centimetrů na 2783 mm. Ale jen velikost premiovost nedělá - jsou to technologie, materiály a detaily. Dříve patřilo DS pod značku Citroen, nyní už je to samostatná obchodní značka.  My jsme měli možnost se s DS7 krátce seznámit a tak přinášíme naše dojmy - sice nešlo o plnohodnotný test, ale jeden den stačil na seznámení s tím, co tenhle model nabízí a čím chce zaujmout na tak konkurenčním trhu - kromě zjevných krás ale řada věcí vidět není a je celkem překvapivé, kolik technologie lze do tohoto modelu za příplatky dostat.

Černá krása

Černý model zaujme každého - jako temný rytíř, postrádá výraznější chromové zdobení, celá maska je černá, zadní část je také až na výjimky černá. Tato “fádnost” ve zdobení ukazuje že skromnost může předčit okázalost a dokonale podtrhuje majestátnost a unikátnost DS7. Nicméně všechny ostatní verze výbavy kromě Performance Line už dávají na odiv více chromu a více zdobnosti. Ale proč se vytahovat chromem, když ta krása je jinde. A je hlavně uvnitř. Luxusní interiér, na dveřích i na palubní desce zdrsněná kůže, obří obrazovka s vysokým kontrastem a extrémně vysokým rozlišením (ale s pomalou odezvou). Druhá dvanáctipalcová obrazovka v digitálním kokpitu s přepínáním 5 módu zobrazení - a všude kolem nejlepší materiály, designově působící tlačítka s diamantovým vzorem a božská sedadla. A do toho se postaru z palubní desky vysunou ručičkové hodiny, které jen punc absolutní nadvlády formy nad obsahem jen potvrdí. Škoda jen, že sedadla nemají masážní funkci, nebo odvětrávání - takhle si já představuju ten prémiový segment - je to příplatková výbava, která v našem autě nebyla. Místa všude relativně dost, na zadních sedadlech překvapí na dveřích ovládané elektrické polohování zadního opěradla. Wau, tohle na druhou stranu je vstupenka do prémiové třídy (ale je nutné obětovat průlez na lyže). Celý černý interiér včetně stropu, palubní desky a sedadel jen podporuje a vyzdvihuje ty jednotlivé detaily, které tu designéři po sobě “nechali”. Překvapivě zde není francouzský iCocpit, ale běžně velký volant, základní linky palubní desky jsou až překvapivě jednoduché a klasické. Pocit luxusu v DS7 podtvrzuje masivní střední konzola s diamantovým vzorem tlačítek ovládáním oken, parkovací brzdou a volbou jízdních režimů. Ale kde je tlačítko Start, které rozezní to naftové srdce? Trochu trapná situace - jak s tím mám odjet? V noci je to snadné, tlačítko, jinak dobře skryté nad obrazovkou (pod těmi božskými hodinami), svítí v rytmu srdečního tepu, ale ve dne to tam fakt dohledat nedokážu.

Pohon budoucnosti?

Stisknutí probudí “obyčejný” naftový dvoulitr PSA s 130 kW spojený s novým osmistupňovým EAT8 automatem - tuhle převodovku jsme měli třeba v 308. Tady mi ta premiovost trochu kulhá. Přijít k tak unikátnímu autu, nechat přihlížející obdivovat ten neuvěřitelný tanec předních světel po otevření auta, kdy se asi 15 vteřin nezávisle otáčí segmenty světel, jen kvůli tomu, aby se vrátily do původní polohy, následovány neuvěřitelně propracovanou grafikou zadních světel a všichni s němým úžasem obdivují, kam se francouzi posunuli s technikou. Po chvíli řidič najde to schované startovací tlačítko a probudí se tradiční klapot, který přihlížející ujistí v tom, že o revoluci v dopravě tady skutečně nejde. Zvenku je to prostě nedůstojné tomuto autu, které symbolizuje vytříbenost vkusu a nonšalantní okázalost. Motor není neslyšitelný, nemá ani zajímavý zvuk (nafta, no) ale s převodovkou si naštěstí rozumí. Stupňů je dost a je vždy z čeho vybírat. Na normální komfortní jízdu úplně super. Opře se o kroutící moment, neřadí divoce, nechá motor dunět v nízkých otáčkách a díky mnoha stupňům umí i při dálničních rychlostech byt tichý a celkem usporný. Pokud vám nafta nevoní, je možnost alternativy v podobě benzínového modelu s motorem 1.6 THP a variantami 180 nebo 225 koní. Přestože papírově spotřeba nafty je o litr menší - u benzinu výrobce udává 5.9 litru, u nafty 4.9 litru, v obou případech bude realita výrazně jinde. S dieselem těch sto kilometrů bylo za 7 litrů a s benzínem to bude jistě víc. Ale bude to rozhodně sametovější, a rozhodně více podpoří zaměření toho auta. Navíc ubere sto kilogramů na přední nápravě, která je teď celkem těžká a jízdní projev auta je těžkopádný - o to víc v houpavém komfortním modu. Na druhou stranu auto se ovládá přesně tak, jak prozrazuje vzhled a 1610 kg v techničáku - masivní příd nezastírá masivní snahu auta nezatáčet moc ochotně. DS7 je vždy jako předokolka, až plánovaný hybridní model má mít pohon všech kol.

Typy jízdních režimů

Volba jízdních módu se děje ovladačem u páky voliče převodovky - režim Sport vytáčí motor do výšin, kde nemá naftový motor už co říct, Eco mod sníží otáčky a připojí volnoběžku, která u takhle velkého motoru má (na rozdíl od malého benzínového motoru) smysl, mod Comfort zapojí unikátní technologii Laser Scan a tlumiče změknou na úroveň velmi plavné jízdy, která je extrémně houpavá a někdy je cítit jak přední část dostane jiný kmit houpání než ta zadní. Menší nerovnosti jako spáry a záplaty odfiltruje kouzelně, velké nerovnosti jako propadlé kanály se ozvou v autě typickým francouzskym klepnutím. Když jsem s autem jel, nevěděl jsem, že jen v režimu Comfort se aktivuje ta zázračná Laser Scan technologie, která kouká pár metrů před auto a přizpůsobuje tlumiče tomu, co vidí. Nepřišlo mi to nějaké zázračné, pokud teda tlumiče nezakryly nerovnosti tak, že jsem o nich nevěděl. Tohle by chtělo podrobnější test.

Exkluzivní hardware, slabší software

Ještě se vrátím ke vnitřku auta - začnu elektronickým kokpitem, tedy obrazovkou, která kompletně nahrazuje tradiční budíky - stejné řešení má Peugeot v 3008, 5008 a 508 a co jsem měl možnost otestovat - vypadá to hezky, na špičku segmentu to ještě nemá, ale snaží se to dohnat zdobností, animacemi a krásným rozhraním - problém je, že všechny změny zobrazení, nebo volby jízdních režimů jsou doprovázeny efektními animacemi, které ale hrozně trvají. Pokud si člověk nepamatuje pořadí obrazovek, tak změna představuje poměrně dlouhý časový interval, kdy se animuje se obrazovka, než se vůbec zobrazí nabídka režimů, zatímco krajina kolem poslepu ubíhá. To je efektní a velmi nepraktické. Jinak mezi 5 režimy si každý najde to svoje, ale přepínat mezi nimi podle mě tak často nebude.

Infotainment je stejný jako v Peugeotech - netradičně širokoúhlá obrazovka umožňuje mít neustále na bocích nastavení teploty, co je super - včetně rozhraní CarPlay - tím se řeší moje výtka k přepínání ventilace a CarPlay u řady aut. Díky DS! Neskutečně jemné rozlišení a kontrast displeje je opravdu dechberoucí a a technologicky to k DS7 pasuje jako hrnec na pozadí. Jen couvací kamera má to obyčejné rozlišení jako ostatní auta. DS Sensorial Drive zní jako vznešené označení nějakého super úžasného zařízení, ale umožňuje jen nastavení intenzity osvětlení, nastavení ekvalizéru rádia a módu jízdy (případně masáže). Tři věci, které spolu moc nesouvisí a je to jen takové “aby bylo v autosalonu na co koukat”.

Technika a budoucnost

Kromě zmíněné Laser Scan technologie, nabízí DS7 ještě pár fines, které nejsou úplně obvyklé - například režim nočního vidění (neměl jsem možnost vyzkoušet) a kouzelné přední LED světla s přizpůsobením kuželu světla aktuálním podmínkám (ani to jsem neměl možnost vyzkoušet) nebo DS Driver attention monitoring s kamerou na sloupku řízení, která sleduje oči řidiče a vyhodnocuje z nich únavu a pozornost. A na závěr už jen třešnička, kterou je adaptivní tempomat s aktivním řízením a podporou pro jízdu v kolonách, kdy auto samo zastaví případně se (do 3 vteřin) samo rozjede, nebo jen čeká na pokyn řidiče.

DS7 nelze úplně posuzovat racionálním okem ani okem nadšeného řidiče. Je to auto, které se kupuje srdcem a čistě kvůli osobním zálibě ve francouzském designu. Už jen katalog stojí za prohlédnutí a už z něj je patrné, jak hodně je DS7 o designu a jak hodně je to základní selling point. Ten katalog vypadá spíše jako francouzský módní časopis - což by asi bylo moje shrnutí krátkého setkání s tímto autem. Až v roce 2019 přijde plug-in hybrid s dojezdem 60 km a pohonem všech kol tak to teprve bude auto, kterým se lze opravdu vytahovat!