Opel Combo Life 1.5 CDTI: life jako život (na palubě)

Jiří Zelinka, 17. února 2019

Opel Combo Life 1.5 CDTI: life jako život (na palubě)

Ať se v dnešních dnech řekne Berlingo, Rifter nebo právě námi dnes testované Combo Life, jde o často skloňované modely. Snad bych si i mohl položit řečnickou otázkou „Čím to?“ Budete se divit, ale přesnou odpověď takto na začátku testu nemám ani já. Do jisté míry možná jde o revoluční auta, v prvé řadě jsou to ale sesterští konkurenti, které všechny najdeme na českém trhu v užitkové i osobní verzi (tedy s výjimkou Riftera, jehož užitková verze se tradičně nazývá Partner). A právě ta „lidstější“ verze, kterou konkrétně Opel schovává pod označení „Life“ má způsobit velké terno. Trh MPV totiž při nejmenším stagnuje a nabídka v segmentu se naopak dosti zužuje. V případě velkých, komfortních a převážně designových kousků se poměrně očekávatelně přechází na SUV. Své o tom ví i celý koncern PSA, crossovery všech velikosti nabízí Citroen 2 a Peugeotem s Opelem hned tři, každý je trochu jiný, byť se základem velmi přibližují. Kde se v celé koncepci ale bere prostor pro „dodávkovité osobáky“? Odpověď může být jednoduchá i složitá v jednom. Smysl nového Comba (a jeho sourozenců) je především v praktičnosti, vše ostatní je tu podružné nebo při nejmenším ne tak důležité. Je to vidět hned na první pohled, o něm se zmíním ale až za chvíli. Zároveň je Combo pořád o dost levnější než podobně velké SUV, troufám si navíc tvrdit, že takový vnitřní prostor v modelové řadě nenabídne ani nejvýše postavený Grandland X, kterého jsme shodou okolností testovali zrovna nedávno. Zajímalo nás mimo jiné, co může tato osobní dodávka v 21. století nabídnout a jaké jsou výhody zástavby moderních technologií včetně osmistupňové automatické převodovky.

Představení auta: designovka to vyloženě není, ošklivka Katka ale také NE.

Konkrétně my jsme měli možnost vyzkoušet nový Opel Combo Life 1.5 CDTI s automatickou převodovkou. Navzdory spekulacím o designu z úvodu byl můj první dojem z Opel Combo vcelku pozitivní. Při mém prvním seznámením s vozem mně velmi zaujalo, kolik místa a prostoru toto auto nabízí. Pokud někdo hledá užitečný velký vůz, tak by se právě v této třídě (a u Opelu), který se svou karoserií snaží utéct od těch dnes už tradičních, měl pohybovat. Co se týče exteriéru vozidla, zklamáním může být zjištění, že Opel vypadá jako každé druhé auto na našich silnicích. Předek vozu je kratší, což je funkční výhodou, estetickou však nikoliv. Zadní strana vozu pak vypadá jak typická krabice, což mě (a asi ani nikoho dalšího) moc neoslovilo. Vnější vzhled je díky tomu ale bohužel velmi podobný spíše užitkové verzi než rodinnému vozu. To jen potvrzuje tvrzení, že svůj základ pořád hledá v malé dodávce. I tak mu ale nechybí pár moderních designových prvků. Mám na mysli třeba LED denní svícení nebo ALU kola, u nichž na druhou stranu Opel nabízí pouze jeden jediný rozměr (17“) a jeden design, u všech výbav se navíc jedná o příplatkovou položku. Zbytek osvětlení vozu je už klasický a podobný ostatním konkurentům, které můžeme potkat kdekoli na našich silnicích (halogenová hlavní světla, blinkry i mlhovky, za něž bych si připlatil rozumné 4.000 Kč i vzhledem k funkci přisvěcování do zatáček). FULL LED nebo xenonové světlomety bohužel nejsou k dispozici ani za příplatek. K dostání jsou pak i třeba příplatková zatmavená zadní okna nebo střední ližiny. Námi zvolená nejběžnější varianta lakování, tmavě šedá stříbrná (chcete-li šedá) metalíza narovinu nikoho nenadchne, ale asi ani nepohorší. Designu sice neškodí, já osobně bych si ale uměl vybrat o něco lépe.

Interiér vozu: prostornost především

I interiér čerpá ze spolupráce s mateřským koncernem. Zatímco Peugeot ale dává na svůj moderní a do jisté míry revoluční i-Cockpit, Citroen i Opel spoléhá na klasickou koncepci. Ta pak naopak nabízí možnost některých prvků, které u konkurence nevidíte – třeba head-up displej nebo odkládací schránku za kapličkou přístrojů. Jako celek mě ovšem vnitřek auta velmi příjemně překvapil. Hnidopich by mohl namítat, že označení „klasický“ se v dnešní době příliš nenosí. Měl by na jednu stranu pravdu, protože třeba právě přístrojová deska Opelu působí trochu letargicky – mám na mysli klasické budíky a ručičky tachometru i otáčkoměru bez větších snah o nějaký výraznější design. Velkou záchranou není ani palubní počítač, který se sice „už“ může chlubit barevným rozhraním, avšak velikostí ani individualizací nenadchne. Díky tomu je ale ovládání až příkladně jednoduché – Opel si jako jediný z koncernu zachovává pro palubní počítač výhradně kolečko na páčce blinkrů a jedno tlačítko pro reset aktuálních hodnot. Díky tomu je o něco přehlednější i ovládání na multifunkčním volantu. Už ten zaujme svou praktičností a mnoha funkcemi, které má. Kromě nastavení ve čtyřech směrech, jež je samozřejmostí, nabídne i vyhřívání, což se jen tak nevidí ani u konkurentů v daleko vyšších třídách. V naší specifikaci ale toto podstatné tlačítko volantu chybělo. Jak si jednou řidič zvykne, nechce nic jiného, a proto jej pro jízdy v zimním období v případě možnosti v ceníku považuji za velmi potřebný prvek vozu. Mimochodem právě volant je jedním z mála prvků, který je zcela výjimečný pro Opel – PSA do jeho vzhledu a provedení ještě nezasahovalo ani v jednom z vozů modelové řady této německé automobilky.

Velkým plusem pro tento vůz je samozřejmě míra prostoru, co se nachází v kabině řidiče. Myslím si, že k tomu patří i pro mě velmi pohodlné sedačky a na těch vždy Opel lpěl. Je to vidět i v novém Combu. Nejedná se samozřejmě o wellness sedadla z Insignie, ale na svou třídu obstojí, ba dokonce ji předčí, a to především pohodlím na delší cesty, nikoliv bočním vedením hodným pro řidiče sportovce – to tu nenajdete. Místa vzadu a v kufru je opravdu obrovské množství. Díky tomu je vidět, že je využit opravdu téměř veškerý vnitřní prostor tak, jak tomu pro rodinné auto má být. Auto je vybaveno hned třemi IsoFixy na zadních sedadlech, což je pro tento Opel opravdu velká výhoda. Zároveň to nepřímo znamená, že je skutečně homologován pro přepravu třech dětských sedaček v druhé řadě, a to může být hodně silný argument pro nejednoho řidiče. Na střeše vozidla se nachází panel osvětlení od řidiče až po kufr, u kterého se dá naštěstí nastavit možnost jasu. Mně osobně ovšem tento prvek přijde opravdu zbytečný, neboť při řízení v noci i při maximálním ztlumením jasu stále oslňuje, navíc zabírá prostor pro výhled panoramatickou střechou, která se jinak nese přes celou plochu střechy. Mimochodem tento panel získáte v paketu právě s prosklenou střechou.

U interiéru mě však nemile překvapilo, že je vyroben převážně z tvrdého plastu, a to včetně nejrůznějších doplňků. Velmi nepříjemný mi přišel vzhled ruční brzdy, která je u většiny automatů řešena malým tlačítkem, tady se nacházela klasická a dodávkovitě velká „ručka“ na podlaze uprostřed vozu, kde by se prostor dal využít mnohem lépe. Naštěstí Opel nabízí možnost velkého úložného prostoru v paketu společně s elektrickou ruční brzdou a loketní opěrkou. Naprosto nepochopitelně ale nejde kombinovat s automatickou osmistupňovou převodovkou, pak už asi dává smysl, proč zrovna tady není. Zrovna v této kombinaci ale jako by se tlačítko na místo klasického mechanického provedení vyloženě nabízelo. I přes to, že se tento Opel může řadit do kategorie osobních dodávek, mohu podotknout, že jeho výbava opravdu překvapí. Nechybí řada moderních asistentů nebo třeba velký dotykový displej audiosystému. Konkrétně za druhou variantu, 8“ displej za vcelku stále rozumných 13.000 Kč, označovanou tematicky „Multimedia“ bych si rozhodně připlatil, a to především v porovnání s naprosto strašně vypadajícím základním autorádiem. Naopak dalších 12 tisíc za integrovanou navigaci vzhledem k přítomnosti konektivity Apple CarPlay nebo Android Auto spíše nestojí.

Jízdní vlastnosti

Combo jsme měli možnost otestovat i v běžném každodenním provozu, kde se vůz i přes větší rozměry opravdu osvědčil, a to především svou pohodlností. V provozu dále potěší hlídání jízdních pruhů či upozornění na vzdálenost od jiného vozu. I přes to, že je vůz opravdu velký, myslím si, že není problém dostat se s ním kamkoliv, třeba už díky parkovacím senzorům vpředu i vzadu a pakovací kameře. Co se týče automatického převodovky, řazení je upřímně jedno z největších překvapení. Každý stupeň tam klasický hydrodynamický měnič kopal velmi příjemně, řazení bylo plynulé a žádný problém jsem nespatřoval ani při rozjezdech a ani ve vyšších rychlostech či otáčkách. Kdybyste mi zavázali oči, skoro bych i tipoval, že jde díky rychlosti řazení o dvouspojkovou převodovku s hodně vyspělou inteligencí – tady společné dílny Opelu a PSA odvedli opravdu skvělou práci. Ani podvozek nepředstavuje žádná negativa. Na lehčích nerovnostech na silnici nebylo skoro nic cítit, takže se podvozek choval velice slušně. Naopak na větších nerovností už bylo možné retardér nebo větší díry v silnici rozpoznat. To způsobují zřejmě především spíše větší 17“ kola. Díky tomu je ale Combo hodně sebejisté v zatáčkách a až překvapivě se naklání naprosto minimálně. Jde tak o vcelku slušný kompromis mezi tvrdým a měkkým naladěním. O kompromisu se dá hovořit i v případě motorizace. Jednapětka diesel od francouzských motorářů je jen dalším důkazem, že nafta není mrtvá. Svým projevem sice nepředstavuje žádné emoce, jeho zátah je totiž naprosto lineární, nemá ale žádný turboefekt a rodinné výlety jsou tak zase o level komfortnější. Ani spotřebou, kterou není problém dostat pod 6 l/100 km, nezklame. My jsme se povětšinou pohybovali právě kolem této hodnoty.

V neposlední řadě musím uznat, že se auto ovládalo příjemně, volant je snadno ovladatelný a dobře padne do ruky. Díky automatické převodovce, která řadila velmi plynule, je řízení vozu docela příjemným zážitkem, což se většinou v této třídě s přehledem říci nedá.

Závěr: určitý smysl dává, ale jak pro koho

Nový Opel Combo Life shledávám jako pomocníka pro pracovní využití ale i jako rodinný vůz, který je navíc v cenově dostupné kategorii. Dá se totiž pořídit do vcelku krásných 500.000 Kč, což mi přijde za všechny ty vychytávky, které auto má, více než rozumné. Je pravda, že konkrétně v naší specifikaci se cenovka vyšplhala někam až ke 700.000 Kč, SUV s podobnou variabilitou bude ale o třídu výš a tím pádem dokonce i o pár stovek tisíc dražší. To rozhodně není malý příplatek.

Díky osmistupňové převodovce, kterou je vůz vybaven, dává smysl i opravdu širokému spektru potenciálních zákazníků a spokojí i toho nejnáročnějšího. S novým dieselem dosahuje slušné úspory paliva i při zachování dobrých vlastností. Ze svého osobního pohledu jsem z nového Comba především příjemně překvapen. Ani rámcově nižší cena nepředstavuje příliš velké šetření, to není vidět na první pohled ani v materiálech ani ve zpracování. Osobně si zatím jen neumím odpovědět na otázku, kolik se najde takových zákazníků, kteří dají přednost před moderním designem a s ním spojenou SUV mánií právě konvenčnímu a někdy až nudnému stylu v podobě „funkčního“ MPV. Osobně oceňuji, že někdo věnuje takové úsilí právě do této kategorie. Na druhou stranu jsem opravdu zvědav, jak se mu bude v dnešní době dařit. K nenápadnému zapadnutí v davu poslouží skvěle, ale v konkurenci výstředních, vzhledných a designově vyvedených aut je Combo takovým malým usmrkánkem, který po designové stránce nikoho vyloženě neoslní. Záleží zřejmě především na osobních preferencích, a ty už nechám zcela na vás.

Plusy: