EMP2 (platforma)

Koncept a konstrukce

EMP2 je modulární vozová platforma, kterou skupina PSA Peugeot Citroën představila v roce 2013. Označení EMP2 znamená Efficient Modular Platform 2 (efektivní modulární platforma 2) a navazuje na starší architektury koncernu. Cílem bylo vytvořit pružnou základnu pro vozy nižší střední a střední třídy, na níž lze stavět hatchbacky, kombi, sedany i SUV s odlišnými rozvory a rozchody kol. Modularita spočívá v tom, že přední část, podlahová plošina a zadní modul se dají kombinovat v několika variantách, takže jediná architektura pokryje řadu odlišných karoserií a velikostí.^[1]

Platforma byla od počátku navržena pro snižování hmotnosti díky širšímu využití vysokopevnostních ocelí a hliníku; oproti dřívějším podvozkům PSA dokázala odlehčit konstrukci o desítky kilogramů. Premiéru měla v roce 2013 současně u druhé generace Peugeotu 308 a u vozu Citroën C4 Picasso. Vyráběla se mimo jiné v závodech Sochaux ve Francii a Vigo ve Španělsku. Nižší hmotnost a aerodynamicky čistší konstrukce se příznivě promítly do spotřeby paliva i emisí, což byla pro PSA klíčová priorita v době zpřísňujících se evropských limitů.^[1]

Verze a vývoj

Architektura prošla několika vývojovými stupni. Verze V1 z roku 2013 byla výchozím provedením a poháněly ji výhradně spalovací motory. Verze V2 z roku 2016 přinesla podporu mild-hybridních a zejména plug-in hybridních pohonů a stala se základem nové generace SUV značky Peugeot. Verze V3 z roku 2021 debutovala s druhou generací DS 4 a zavedla zhruba 70 % nových komponent oproti předchozímu provedení; využívá ji i nejnovější Opel Astra a Peugeot 308. Každá verze rozšiřovala možnosti elektrifikace, aniž by se měnila základní filozofie sdílení dílů napříč značkami.^[1]

Použité modely

Na platformě EMP2 stojí řada vozů koncernu napříč značkami Peugeot, Citroën, DS a Opel. U Peugeotu jde především o 308, 3008 (zejména druhou generaci z roku 2016), 5008 a sedan 508. Značka Citroën postavila na EMP2 mimo jiné C5 Aircross a vozy C4 Picasso. Z modelů Opelu sdílejí tuto architekturu novější Astra a první generace SUV Grandland. Platformu hojně využívala i prémiová značka DS, například u modelů DS 7 Crossback a DS 4. Sdílení jedné architektury napříč těmito modely výrazně snižovalo vývojové i výrobní náklady a umožňovalo rychlejší uvádění nových vozů.^[1][2]

Pohonné jednotky

Vozy na EMP2 se nabízely se zážehovými přeplňovanými motory rodiny PureTech a se vznětovými agregáty BlueHDi. Verze V2 a novější umožnily i elektrifikaci. Plug-in hybridní ústrojí Hybrid4 kombinuje zážehový motor PureTech s elektromotory a u provedení s pohonem všech kol pohání zadní nápravu samostatný elektromotor, díky čemuž vůz získá pohon 4×4 bez mechanické spojky mezi nápravami. Tuto techniku použily mimo jiné Peugeot 3008 GT Hybrid4, sedan Peugeot 508 a Opel Grandland X Hybrid4. Systém nabízel jak čistě elektrickou jízdu na kratší vzdálenosti, tak vyšší celkový výkon při spolupráci spalovacího motoru a elektromotorů.^[2]

Vztah k dalším platformám

EMP2 doplňovala v nabídce PSA menší architekturu CMP (Common Modular Platform), určenou pro vozy nižších tříd. Zatímco CMP a její elektrická odnož e-CMP pokrývaly segment B, EMP2 obsluhovala vyšší segmenty C a D. Obě architektury postupně nahrazuje nová generace platforem STLA koncernu Stellantis, mezi něž patří i globální STLA One. Nové platformy STLA jsou na rozdíl od EMP2 koncipovány primárně pro elektrický pohon, byť počítají i s hybridními a spalovacími variantami pro přechodné období.^[1]