Leapmotor LEAP 3.0

LEAP 3.0 je třetí generace elektromobilové architektury automobilky Leapmotor, kterou výrobce uvedl v roce 2023 na autosalonu v Mnichově společně s vozem C10.^[2] Leapmotor patří mezi čínské výrobce, kteří vyvíjejí podstatnou část klíčových komponent ve vlastní režii (vertikálně integrovaný model); podle výrobce vzniká interně více než 60 % hodnoty vozu.^[3] Architektura LEAP 3.0 spojuje tři hlavní oblasti - strukturální baterii, vlastní elektrický pohon a centralizovanou palubní elektroniku - a je technickým základem vozu Leapmotor C10. V navazující podobě se promítá i do novější řady B, k níž patří Leapmotor B10, a do kompaktního Leapmotoru A05.

Konstrukce a princip

Základním stavebním prvkem LEAP 3.0 je strukturální baterie typu cell-to-chassis (CTC).^[2] U klasického uspořádání tvoří baterie samostatný modul přišroubovaný zespodu k podlaze vozu. CTC naopak integruje bateriový paket přímo do nosné struktury podvozku a podlahy, takže dno karoserie zároveň slouží jako kryt bateriového prostoru a baterie se podílí na tuhosti celku.^[3] Tím podle výrobce odpadá část obalu paketu, snižuje se hmotnost a zvětšuje se prostor pro cestující při dané výšce vozu.^[3] Obdobný konstrukční směr používají i jiní výrobci elektromobilů, byť pod různými názvy a v různé míře integrace.

Druhou hlavní složkou je vlastní elektrický pohon. LEAP 3.0 podle výrobce používá olejem chlazenou pohonnou jednotku.^[2] Olejové chlazení statoru a rotoru má oproti chlazení pláštěm umožnit vyšší trvalý výkon při menších rozměrech motoru; jde o řešení, které v posledních letech nasazuje řada výrobců elektrického pohonu. Konkrétní hodnoty účinnosti a hmotnosti pohonu pocházejí z firemních prezentací a nezávislé evropské zdroje je samostatně neověřují.

Centralizovaná elektronická architektura

Třetím pilířem LEAP 3.0 je centralizovaná elektronická a elektrická architektura (E/E). Místo desítek samostatných řídicích jednotek slučuje hlavní funkční oblasti vozu - palubní informační systém (kokpit), asistenční a poloautomatizované řízení, pohon a karoserii - do menšího počtu výkonných centrálních počítačů.^[2] Pro kokpit C10 výrobce uvádí čip Qualcomm Snapdragon 8295 a asistenční systémy postavené na snímání okolí včetně LiDARu.^[2] Konkrétní údaje o počtu sloučených řídicích jednotek či délce kabeláže pocházejí z marketingových materiálů výrobce a je třeba brát je jako jeho tvrzení.

Princip postupného slučování řídicích jednotek do menšího počtu „doménových" či centrálních počítačů je trendem napříč automobilovým průmyslem. Od něj se odvíjí možnost častějších aktualizací softwaru po internetu (OTA) i jednodušší výrobní montáž díky kratším svazkům kabelů. V tomto ohledu LEAP 3.0 sleduje stejný směr jako softwarově orientované platformy zavedených značek.

Použití v modelech a vývoj řady B

Architekturu LEAP 3.0 jako první nesl středně velký SUV Leapmotor C10, který se stal globálním vozem značky a v Evropě se prodává jak v čistě elektrické verzi, tak jako vůz s prodlužovačem dojezdu (REEV) - tedy s elektrickým pohonem doplněným spalovacím motorem v roli generátoru.^[4] Český tisk hodnotil C10 jako prostorný vůz s konkurenceschopnou cenou, byť s výhradami k jízdnímu projevu.^[4]

Na LEAP 3.0 navázala kompaktnější platforma řady B. Model B10 staví na novější architektuře (výrobcem označované jako LEAP 3.5) a v Evropě se nabízí s bateriemi typu LFP o využitelné kapacitě zhruba 56 a 67 kWh; deklarovaný dojezd podle WLTP se pohybuje řádově mezi 361 a 434 km podle verze.^[5] Maximální výkon stejnosměrného nabíjení uvádí výrobce až 168 kW.^[5] Stejně jako u C10 vzniká k elektrické verzi B10 i varianta s prodlužovačem dojezdu, což ukazuje, že Leapmotor staví obě pohonné koncepce na společném základu.^[6] Do téže rodiny patří i menší A05 a městský T03.

Distribuci vozů Leapmotor v Evropě zajišťuje od roku 2024 společný podnik Leapmotor International, v němž má podíl koncern Stellantis; první vozy z Číny dorazily na evropský trh téhož roku.^[1] V Česku se vozy Leapmotor prodávají přes dealerskou síť navázanou na Stellantis.

Zařazení mezi konkurenční architektury

LEAP 3.0 lze srovnávat s elektromobilovými platformami zavedených výrobců. Koncern Volkswagen staví své elektromobily na platformě MEB, skupina Hyundai-Kia na architektuře E-GMP. Oproti těmto modulárním platformám klade Leapmotor důraz na současný vlastní vývoj baterie cell-to-chassis, centrální elektroniky i pohonu.^[3] Z hlediska pohonných koncepcí pokrývá LEAP 3.0 i navazující řada B jak čistě elektrický pohon (BEV), tak prodlužovač dojezdu (REEV); to ji odlišuje od řešení jako plug-in hybrid nebo mild hybrid, kde spalovací motor pohání kola přímo. Koncepčně bližší jsou systémy, kde spalovací jednotka slouží jen jako generátor, například Nissan e-Power, byť e-Power neumožňuje nabíjení ze sítě. Pro úplnost - od přeplňovaných spalovacích řešení jako TSI s převodovkou DSG se elektrická architektura LEAP 3.0 liší principiálně.

Pro evropského zákazníka je podstatné, že čínská architektura sama o sobě nezaručuje servisní zázemí ani dlouhodobou dostupnost náhradních dílů - to v případě Leapmotoru zajišťuje propojení se Stellantisem a jeho dealerskou sítí. Technické údaje o výkonu nabíjení, dojezdu a účinnosti pohonu vycházejí převážně z firemních materiálů a u jednotlivých verzí se mohou lišit podle trhu i homologace.