Autohled Wiki
Wiki / Technologie / Plug-in hybrid (PHEV) – hybridní pohon dobíjitelný ze sítě

Plug-in hybrid (PHEV) – hybridní pohon dobíjitelný ze sítě

Plug-in hybrid (PHEV) je hybridní vozidlo se spalovacím motorem a elektromotorem, jehož trakční baterii lze na rozdíl od běžného hybridu dobíjet z externí elektrické sítě. Díky větší kapacitě baterie ujede desítky kilometrů čistě elektricky a teprve poté přechází na spalovací motor.

Princip činnosti

Plug-in hybrid kombinuje spalovací motor s plnohodnotným elektromotorem napájeným z trakční baterie, kterou lze dobíjet kabelem z vnějšího zdroje elektřiny.[3] Tím se liší od běžného (samonabíjecího) hybridu, jehož baterii nelze připojit k síti. Vozidlo standardně jezdí nejprve na elektřinu, dokud se baterie téměř nevybije, a poté automaticky přejde na spalovací motor.[1]

Rozlišují se dva základní provozní režimy. V režimu vybíjení (charge-depleting) vozidlo čerpá energii převážně z baterie a jede elektricky; po jejím vyčerpání následuje režim udržování nabití (charge-sustaining), kdy se zapojí spalovací motor a udržuje stav baterie na nízké úrovni.[1] U mnoha modelů existuje i smíšený režim, kdy oba zdroje pohonu spolupracují podle zatížení a rychlosti.[3]

Konfigurace a dobíjení

Podobně jako u ostatních hybridů se setkáme s paralelním uspořádáním, kde mohou kola pohánět motor i elektromotor, se sériovým uspořádáním, kde kola pohání pouze elektromotor a spalovací motor slouží jako generátor, a se sérioparalelní kombinací obojího.[3][5] Příbuzným, plně sériovým konceptem je e-POWER, který se ale ze sítě nedobíjí.

Trakční baterii lze doplnit třemi způsoby: dobíjením ze zásuvky či nabíjecí stanice přes palubní nabíječku, energií ze spalovacího motoru a rekuperací při brzdění, kdy generátor přeměňuje pohybovou energii zpět na elektřinu.[1] Možnost dobíjet ze sítě je hlavním rozdílem oproti pohonu typu mild hybrid (MHEV), který baterii ze zásuvky nikdy nedobíjí.

Kapacita baterie a elektrický dojezd

Osobní plug-in hybridy mají obvykle baterie o kapacitě zhruba 10 až 40 kWh.[3] Starší generace ujely čistě elektricky řádově 30 až 80 km,[3] moderní vozy podle metodiky WLTP běžně překračují 100 km a nejlepší modely se blíží nebo přesahují 200 km.[4] Pro porovnání: vůbec první sériový plug-in hybrid BYD F3DM byl uveden v Číně v prosinci 2008, následovaný Toyotou Prius Plug-in v roce 2012.[3]

Plug-in hybridy v nabídce značek

Dobíjitelné hybridy nabízí dnes většina automobilek. Koncern Volkswagen je u Volkswagenu, Škody, Audi a SEATu značí pod názvem e-Hybrid, Škoda své dobíjitelné modely sdružuje pod samostatnou řadou PHEV.[4] Honda používá pro svůj dobíjitelný systém označení e:PHEV, zatímco Toyota, Mercedes-Benz a Peugeot mají vlastní řady PHEV.[2] Mezi prémiovými značkami patří dobíjitelné hybridy dlouhodobě do nabídky BMW i Volva.

Reference

  1. How Do Plug-In Hybrid Electric Cars Work? – Alternative Fuels Data Center (U.S. DOE) (cit. 2026-06-02)
  2. Plug-In Hybrid Electric Vehicles – Alternative Fuels Data Center (U.S. DOE) (cit. 2026-06-02)
  3. Plug-in hybrid – Wikipedia (cit. 2026-06-02)
  4. Plug-in hybridní modely – Škoda Auto (cit. 2026-06-02)
  5. How Do Plug-in Hybrid Electric Cars Work? – Union of Concerned Scientists (cit. 2026-06-02)

Naposledy upraveno: 2026-06-02 · Referencí: 5