Toyota Prius - proč nikdo nechce to nejlepší?
Ze všech aut letošního léta jsem se na Toyotu Prius těšil nejvíc. Krásný design, krásná barva, zajímavé technologie a hlavně po delší době osobní auto "normálního" střihu. A teď tu stojí přede mnou. Ten krásný, žlutý, nízký Prius, s kladivounem na masce, solárním panelem na střeše, 223 koni pod kapotou. Auto, které se bude prodávat jen minimálně, ale bezpochyby jedno z nejlepších aut, které jsme měli letos pod rukama. Takže jdeme na to.
Nepřestává mě fascinovat, co všechno jsou ochotni lidé obětovat za to, že se jim do jejich SUV dobře nasedá a mají zdánlivý pocit bezpečí, výměnou za vyšší spotřebu, vyšší hlučnost, často menší vnitřní prostor a hlavně obětují tolik z řidičského zážitku a pohodlného sezení. Ano existují SUV, která dobře jezdí, ale stejně ta zvýšená poloha za volantem prostě není přirozená. A ano jsou hybridy, které jezdí za málo, ale na dálnici je ta fyzika stejně dožene. Ale naštěstí jsou ještě normální osobní auta. A pak nenormální osobní auta. Třeba Prius.
Před námi stojí vůz s elegantní karoserii s délkou 4599 mm s klasickou liftback zádí. Ta ukrývá relativně skromných 284 litrů díky tomu, že pod podlahou je docela velký akumulátor s kapacitou 13,6 kWh, na který ujede Prius v elektrickém režimu až 110 km. Pohon označený jako 2.0 Plug-in Hybrid (223 k) e-CVT představuje typickou konstrukci hybridů od Toyoty. U plug-in hybridů pak s velmi silným elektromotorem připojeným paralelně ke spalovacímu motoru. Ten spalovací dosahuje 122 kW při 6 000 otáčkách, jeho elektrický bratr ze sebe umí vydat 120 kW. Celkový výkon je 164 kW a umožňuje zrychlit Priusu z nuly na sto za 6,8 vteřiny. V kombinovaném režimu má chtít 0,5 litru na sto km. Což je takový pochybný výpočet s využitím plné baterie. Ale nejen ta teoretická hodnota je skvělá, i ta praktická je úžasná. Prakticky každou cestu jsem skončil se spotřebou kolem 4,8 litrů na sto km (bez extra elektrické energie). Na dálnici si pak Prius řekne kolem 6 litrů. V čistě elektrickém režimu si řekne o Prius o 14 kWh na 100 km a v pohodě na baterii ujede 80 km. To trochu předbíhám, ale hodilo se to sem.
Usedám do sedadel umístěných hodně nízko nad zemí. Přede mnou je interiér, jaký nemá v jiné Toyotě obdoby. Architektura s přístrojovým štítem umístěným nad volantem tu funguje velmi dobře. Hluboká palubní deska maskuje extrémně skloněné přední sklo. Všechno je krásně při ruce, všechno má své ovladače. Ovladačů na volantu je snad až moc. Sedadla jsou pohodlná, a dokonce ventilovaná. Paráda. Spárování mobilní aplikace je otázkou chvilky a můžeme vyrazit. Silný elektromotor reaguje hodně dychtivě na plyn a Prius se dere vpřed na elektrickou energii. Toho využívám především ve městě, mimo město přepínám na hybridní režim. Tohle má Toyota vyřešené snad nejlépe, jak to jde. Ve chvíli, kdy přepnu na hybridní režim, tak elektrický dojezd přestane klesat. To neumí ani vozy Stellantis, ani VW group. I díky tomu je dojezd na baterii tak velký.
Elektrickému dojezdu pomáhá ještě specialitka, kterou je solární střecha. Výrobce udává, že denně může generovat energii až na 10 km jízdy. V srpnové dny to byla spíš polovina, 4-5 km denně. To je to relativně málo. Ale měsíčně to může být třeba 100 km. A co když tohle je první generace a v druhé už bude panel i na kapotě a třeba to bude měsíčně 200 km. Je to furt směšně málo? A co když takovou technologii bude vybaveno 10 000 aut - jsou to 2 miliony km, které se vzaly “z ničeho”. Já tomu docela fandím.
Jízda na elektriku je díky silnému elektromotoru srovnatelná s jízdou v elektrickém autě, ani při razantnějším zrychlení není třeba připojit spalovací motor, jak tomu je tomu u full hybridů u nedávno testovaných C-HR a LBX. Proudnicová karoserie pak znamená, že až do vysokých rychlostí nemá Prius problém s velkým odporem vzduchu a své koně může dát náležitě najevo. V zatáčkách je cítit velmi nízké těžiště a na relativně úzkých pneumatikách o šířce 195 mm Prius dobře drží. Díky jejich nízkému profilu se skvěle řídí, krásně jde za plynem, jak, kdyby měl vpředu samosvor. Umístění těžší baterie vzadu pak znamená skvělé rozložení hmotnosti a parádní potlačení nedotáčivosti. Byli byste až překvapeni, jak je Prius zdatný a zábavný na okreskách. Já jsem teda překvapený byl. Čekal jsem spíš auto, které bude od šroubku zaměřené na efektivitu a bude cílet na ekologicky smýšlející, jako se to povedlo první generaci před skoro třemi dekádami.
A je na tom Priusu jen všechno dobré? No, není. Nevýhoda je určitě nulová nosnost střechy a nemožnost tažného zařízení. Ani 385 kg užitečného zatížení není moc. A ten kufr je samozřejmě hodně podprůměrný. Ale všechna ta SUV také nejsou volbou rozumu a těch kompromisů je tam hodně, takže třeba pár těch pih Priusu odpustíte. Možná je také škoda, že se v Čechách nabízí jen jako plug-in hybrid, ale existuje i varianta full-hybrid, která by mohla být cenově mnohem dostupnější a nabídnout ještě lepší spotřebu benzínu. Protože i ta cena z Priusu opravdu dělá jednorožce, které na silnici moc často nepotkáme. V akčním zvýhodnění ho teď můžete mít kolem milionu korun, v té nejvyšší Executive výbavě pak za 1,1 milionu. Což je dost, ale na plug-in hybrid s takovou baterii rozhodně ne hodně.
Prius je fantastické auto, až se nechce věřit, že tohle je Toyota. K té tradiční silné technické stránce, ještě udělala obří skok v těch oblastech, kde lehce zaostávala - design a elektronika. Lidé se na ulici otáčí za jejím designem, elektronika funguje úžasně, včetně autonomního parkování, obří displej má krásné rozlišení a je plná plná různých velmi chytrých technických řešení. Prostě nejlepší auto letošního roku.
