Japonské automobilky Toyota a Isuzu se dohodly na společném vývoji sériově vyráběné lehké nákladní dodávky s vodíkovým palivovým článkem. Start výroby je plánován na fiskální rok 2027. Podle oficiálního oznámení Toyoty má jít o první masově vyráběný lehký vodíkový nákladní vůz v Japonsku.
Projekt staví na elektrickém modelu Isuzu ELF EV, který se prodává od roku 2023 a vznikl na modulární platformě I-MACS. Do šasi dostane palivový článek třetí generace od Toyoty — stejnou architekturu, kterou automobilka nasazuje do nové generace osobních FCEV. Obě firmy systém dále společně ladí tak, aby zvládl nepřetržité komerční nasazení.
Lehké dodávky vozí zboží do supermarketů, na pumpy a do logistických překladišť. Jezdí ve dvou až třech směnách, mají chladicí nebo mrazicí nástavbu a denně ujedou stovky kilometrů. Bateriové elektromobily v tomto nasazení narážejí na jeden problém — nabíjení. Hodinu až dvě stojící vůz znamená přímou ztrátu v logistickém řetězci.
Palivový článek tuto překážku řeší. Plnění tlakového zásobníku vodíkem zabere několik minut, dojezd na jedno plnění bývá vyšší a auto zvládne více doručovacích kol bez zastávky u stojanu. Emise na výfuku zůstávají nulové, hlučnost a vibrace jsou podobné bateriovému elektromobilu.

Toyota a Isuzu nespolupracují poprvé. Předchůdcem je vodíkový linkový autobus ERGA FCV a také projekt Commercial Japan Partnership Technologies, v rámci kterého obě firmy testují vodíkové lehké dodávky v reálném provozu. Získané poznatky o odolnosti palivového článku pod komerční zátěží jsou přímo využity v novém projektu.
Otevřenou otázkou zůstává cena. Vodíkové vozy jsou kvůli palivovému článku a vysokotlakým zásobníkům výrazně dražší než bateriové ekvivalenty. Isuzu proto pracuje na zlevnění karoserie a výrobního procesu, Toyota zase na levnějších palivových článcích. Bez obojího by sériová produkce neměla ekonomický smysl — a zkušenost Toyoty s modelem Mirai, který se na globálním trhu prodává v nízkých jednotkách tisíců kusů ročně, je v tomto ohledu varovná.
Zatímco evropští výrobci osobních aut vodík postupně odepisují, u těžké a komerční dopravy mu dávají druhou šanci. BMW chystá sériové iX5 Hydrogen na rok 2028, Toyota letos v březnu oznámila záměr vstoupit do společného podniku cellcentric, který dnes provozují Daimler Truck a Volvo Group. Hyundai prodává vodíkový tahač XCIENT v Evropě, Hino testuje FCET v Kalifornii. Nová dodávka Toyoty a Isuzu míří do segmentu, který zatím nikdo pořádně nepokryl — městská logistika do 7,5 tuny.
Toyota dlouhodobě odmítá all-in sázku na baterie a drží strategii multi-pathway — vedle EV rozvíjí hybridy, plug-in hybridy, vodíkové palivové články i vodíkový spalovací motor. Lehká dodávka s Isuzu je pro ni další krok, jak vodíkovou infrastrukturu ekonomicky vytížit.
Isuzu ELF není v České republice běžnou součástí flotilových nabídek — značka zde buduje prodejní síť primárně pro pick-up D-Max. Nová vodíková verze ELF tak do roku 2027 v tuzemských autosalonech s nejvyšší pravděpodobností nedorazí. Flotily, které chtějí bezemisní dodávku, se dál budou dívat po bateriových řešeních typu Ford E-Transit, Mercedes-Benz eSprinter nebo VW ID. Buzz Cargo.
Český vodíkový ekosystém na provoz komerčních FCEV navíc zatím nestačí. Veřejných plnicích stanic je v tuzemsku jen několik kusů a jsou zaměřené spíš na osobní auta a autobusy. Bez plošné sítě nedává smysl nasadit ani importovanou vodíkovou dodávku, i kdyby se objevila v evropském katalogu.