Honda E - redefinice miniauta

Jan Nemrava, 2. listopadu 2020

Honda byla vždy pověstná především svou vyspělou technickou úrovní, svými podvozky a svými výkonnými spalovacími motory. Hondy si kupovali spíše postarší lidé kvůli jejich spolehlivosti a relativně konzervativnímu přístupu. Teď před námi stojí elektroauto nabité technologiemi a elektronikou. Teď před sebou máme auto, které má displej přes celou šířku palubní desky, který je z obou stran lemován elektronickými zpětnými zrcátky a před spolujezdcem jsou dva obří displeje. Tohle je teď Honda? Tak to je změna, kterou musíme zažít. Honda e je elektronikou i velmi originálními nápady opravdu nabitá. Kde jen začít?

Retro je moderní

Vzhled je naprosto fantastický. Svým originálním ztvárněním z dnešní produkce připomíná snad jen Suzuki Jimny, který ale v přímém porovnání vypadá jako stará hranatá krabice. Výsledkem je pozornost, kterou baculaté auto s roztomilým kukučem a svýma kulatýma očima budí všude, kde se objeví. Podobné pozornosti se mi letost dostalo už jen s Renault Twizy. Ale narozdíl od něj, tohle je plnohodnotné auto. E vypadá velmi malé, ale trochu klame tělem. Měří 3895 mm, takže je o 30 cm delší než Citigo. Prakticky jde o rozdíl třídy.

Už na první pohled jsou vidět technické finesy, kterými výrobce vůz vybavil, aby dal světu na odiv svůj přístup k této nové formě pohonu. Kromě těch zcela zjevných, jako zapuštěné elektrické kliky, které vyskočí, když se uživatel přiblíží s klíčkem v kapse, jde především o absenci zpětných zrcátek. Když se ještě trochu zakoukáme a začteme do obsáhlé tiskové zprávy tak zjistíme, že tu jsou skryté stěrače, speciálně navržená kola, která kryjí brzdy a brzdové třmeny, chybí anténa nebo žraločí ploutev, zcela hladký je A sloupek, nechybí ani bezrámová okna. To jsou ingredience opravdu unikátního konceptu na kterém je vidět, že každý detail byl promyšlený a tvůrci se opravdu snažili, aby e bylo tím, co Hondu na tomto poli etabluje jako toho, koho je třeba brát vážně. K tomu stačí připočíst roztomilý retro design, téměř shodné designové ztvárnění přídi i zádi a neobvyklé proporce díky velmi široké základně vozu.

Interiér roku

Uvnitř je to jiná písnička. Tady je jen náznak retra, jinak samá moderna. Horizontální členění palubní desky s displejem táhnoucím se přes celý přes celou šířku. Rovná, dřevěným dekorem pokrytá plocha s tlačítky a pod ní klasický panel klimatizace. Díky chybějícímu středovém tunelu bylo možno získat nové úložné prostory a spoustu místa. Podařená je kapsička na mobil nebo vytahovací držák na nápoje. Velmi pohodlná sedadla, čalouněné dveře měkkými materiály, kůží potažený volant, nebo kvalitní imitace dřeva. Příjemná látka šedých sedadel jde dohromady se světle hnědými bezpečnostními pásy. Tady se opravdu myslelo na všechno. To v Hondě prostě překvapí.

Stejně překvapí i paleta zmíněné elektronické výbavy od adaptivního tempomatu, zcela autonomního, naprosto parádně vyřešeného automatické parkování (které teda umí jen kolmé parkování), nebo hlídání mrtvého úhlu, automatickou klimatizaci či kamerou nahrazené zpětné vnitřní zrcátko. To jsou věci, bez kterých si život v elektromobilu, který je určený především do města, umíme úplně v pohodě představit. Ale vzhledem k ceně, nebo možná díky ní, to tady má své místo. A to jsem ještě nezmínil vyhřívaný volant nebo otevírání vozu mobilem, či dálkové ovládání včetně topení. Na zadní, velmi měkké lavici, je také celkem dost místa. A i tam překvapí promyšlené osvětlení tvořené bodovými lampičkami. V kufru najdeme 171 litrů prostoru, co znamená, že v tomto směru je potřeba se trochu uskromnit. Ale v případě, že naložíte kufr po střechu, přijde vhod to elektronické vnitřní zrcátko. Jedinou výtku mám k chybějící loketní opěrce předních sedadel.

Jak už to u elektromobilů bývá, ovládání vozu je neskutečně jednoduché díky bezklíčovému startování a odemykání. Stačí se k autu přiblížit, kliky se sami vysunou, sednu dovnitř, zmáčknu brzdu, zmáčknu tlačítko D na středové konzoli a s tichostí vyrazím. Po skončení jízdy stačí dát polohu P na ovládacím panelu převodovky a opustit vůz. Ten se sám zamkne a vypne.

Uff, tolik textu jen o statických dojmech. Ale ono to auto je opravdu tak zajímavé, že si to zaslouží. A to jsem nezmínil ani variabilní převod řízení, nebo brzdy, kde nejde poznat rozdíl mezi rekuperací a prací kotoučových brzd, nebo že pro dosažení optimálního tepelného stavu je akumulátor chlazen a ohříván vodou, nebo že je na palubě 376wattový audio systém. Nebo že je vybaven 230 V elektrickou zásuvkou, co se svými 1500 watty utáhne třeba kávovar, sekačku, nebo rychlovarnou konvici a dělají z e ideálního piknikového společníka. Ale už pojďme radši jezdit.

Technické intro

Honda se chlubí rozložením hmotnosti 50:50 mezi přední a zadní nápravu. Díky pohonu zadních kol tak má vlastně ideální předpoklady pro motoristické zážitky. Zrychlení z nuly na 100 za 8,3 vteřiny, výkon 113 kW a 315 Nm to i potvrzuje. Tomu sekunduje i velmi podařený podvozek, který na 17 palcových kolech poskytuje perfektní komfort i stabilitu. A tak to člověku prostě nedá, aby tomu na výjezdu ze zatáčky trochu nenaložil. A Honda svého řidiče umí odměnit! Rozložení pomáhá v tom, že auto nenapadá na přední nápravu a stačí přidat “proud” a zadek tlačí auto ze zatáčky. K tomu ta okamžitá reakce na plyn a pružné zrychlení, které je návykové. Hlavně při rozjezdu z křižovatky, kdy motor toho výkonu má na rozdávání. A pokud je trochu kluzko tak si umí lehce vybočit, ale hned ho srovná (vypínatelná!) stabilizace. Mimo obec už to taková nálož zrychlení není, ale i tak je jízda s e hrozně příjemná při klidné i při rychlejší jízdě.

Podvozek si nechá líbit více než hodně, velmi dospěle tlumí nerovnosti, žádné rány, žádné odskakování. Jízdní vlastnosti jsou minimálně o třídu vyšší. Takže ani na cestách za městem se to auto rozhodně neztratí. Na dálnici pak zrychluje až do omezení ve 145 km/h, kdy začne poměrně dost vysávat energii z baterie, ale naplno se projeví tři věci. Jednak jak hodně absence zrcátek pomáhá akustice vozu - v e je na dálnici takový příjemný jednolitý hluk, není slyšet (jak to bývá obvyklé) hluk od předního sloupku. Za druhé se projeví, jak dospěle funguje adaptivní tempomat. Za třetí, jak pohodlné je cestování i těmi vyššími rychlostmi - pohodlná sedadla, skvělé audio, skvělá LED světla. Co víc chtít.

Není všechno lesklé …

Dostáváme se ke spotřebě. Výrobce udává 17,8 kWh - při této hodnotě tak 35,5 kW baterie teoreticky na 200-220 km vystačí. Zpočátku testu jsme s využíváním možností vozu a chladnějším počasím dosahovali spotřeby 18 až 20 kWh na 100 kilometrů tzn. teoreticky dojezd je spíše sto padesát kilometrů. Konkrétně klidná meziměstská jízda je kolem 17 kWh, ustálená jízda na dálnici je 24 kWh. Průměr za víkendové výletování (bez topení, protože počasí bylo akorát) byl 16,3 kWh, tedy dokonce pod výrobcem udávanými hodnotami. Osobně jsem ale s dojezdem auta trochu bojoval a považuji jej za velkou slabinu. Abych netrávil na nabíječkách dlouhé hodiny, nechal jsem auto nabíjet většinou do 80 procent jeho 35,5 kW baterií. Nabíječky zvládly dodávat zhruba 35 kW (dost daleko od slibovaných 50 kW), takže vždy 40 minut do 80% a pak už mě ani to kráásné akvárko přes celou palubní desku nebavilo. Jenže těch 80% to je tak na těch 140 km. To pak stačí přejet Prahu napříč a tam už se pomalu blíží ukazatel k 50% resp. dojezd ke 100 km. Bude to mojí přílišnou úzkostlivostí, ale dojezd 100 km ve mě prostě moc klidu nevyvolává a byly chvíle, kdy jsem si jízdu moc neužíval. Třeba když na displeji svítilo 7%. Naštěstí palubní navigace má vždy v nabídce nabíječky v dojezdu, ale i tak jsem si radši dělal poctivou přípravičku. A pak, když po takové poctivé přípravičce dojedete do - nouzovým stavem - zavřené IKEI, je to prostě další špetka co na té důvěře moc nepřidalo. Důvěru mi tak dodalo až opakované ježdění stejných tras na ověřené nabíječky. A to se zase ten zážitek z jízdy ečkem vrátí do těch vysokých hodnot.

Na druhou stranu, Honda e není jediným vozem s takovým dojezdem - je až podezřele podobná Mini Cooperu SE - auta jsou podobná velikostí, cenou, šoférským zážitkem, ale i právě tím dojezdem. Honda e je výrazně komfortnější, Mini je tvrdší, a ještě více okreskovým bijcem, byť je to předokolka. Ale zase do města je až příliš tvrdé. Tady Honda e bude lepším řešením.

Kámoš do města

Zákaznící vybírající auto podle vzhledu nemají kde dále hledat. Zákazníci, kteří vybírají i podle jiných atributů už podle mne budou řešit na jedné straně skvělé provedení, skvělé jízdní vlastnosti, skvělou elektronickou výbavu, ale pokud vyloženě nebudou mít jasno o tam jak ečko využívat, určitě spozorní u toho dojezdu, který je na dnešní poměry slabší. Za ten milion je totiž už celkem kde vybírat - když zůstaneme u miniaut, Zoe nebo e208 jsou rovnocennými soupeři s trochu větším dojezdem, ale s kompromisy v celé řadě oblastí.