Motor a výbava

Motor to není špatný, ale k té naznačené sportovnosti v označení třídy “SUV” má precijen daleko. Kombinace převodovky DSG (dvouspojkového automatu), naftových 85kW a systému start-stop znamená, že se z křižovatek budete dostávat opravdu vlažným tempem. S vypnutým start-stopem je to o poznání lepší, i tak by ale Karoqu slušel silnější motor. Případně pak naftový dvoulitr s pohonem 4x4 v podobné specifikaci vyjde o necelých 100 tisíc dráž, což se k celkové ceně testovaného modelu (cca. 900 tisíc) nejeví jako nějak příliš moc.

Co mě ale překvapilo je, jaké množství výbavy se dá do Karoqu přikoupit. Na rozdíl od Yetiho můžete mít v novém SUV prakticky vše, co koncern VW dnes nabízí a že je toho opravdu hodně. Vůz tak byl doplněn o automatické páté dveře včetně otevírání pohybem nohou pod nárazníkem, adaptivním tempomatem, funkcí pro udržování v jízdním pruhu, LED světlomety včetně automaticky přepínaných dálkových, kontrolou mrtvého úhlu, samočinným parkováním, online navigací, nezávislým topením a spoustou dalších vychytávek.

Asistenční systémy řídí (téměř) samy

Přes počáteční výhrady k motoru jsem však po pár dnech strávených s tímto vozem přišel na to, že vozu pro městský i český dálniční provoz vlastně nic nechybí - motor sice žádný sportovní projev nemá, nicméně svezení je příjemné, kabina pěkně odhlučněná a absenci pohonu 4x4 mimo horské oblasti prakticky nepoznáte. Pro auto na každodenní provoz má dle mého tento vůz daleko užitečnější funkce - udržování jízdního pruhu v kombinaci s adaptivním tempomatem a hlavně automatickou převodovkou DSG znamená, že při popojíždění v koloně s klidem vyřídíte e-maily, protože auto to odřídí téměř samo. Na rozdíl od manuálu dokáže i úplně zastavit, pokud ale není rozjezd okamžitý, je potřeba pro opětovné rozjetí zmáčknout plynový pedál.

To samé platí o dálničním provozu, který je také velmi pohodlný - auto vás udržuje v jízdním pruhu a hlídá si vzdálenost vozu před vámi, stačí držet volant a podle potřeby měnit jízdní pruhy. I to ale hlídá asistent mrtvého úhlu a začne pulsovat volantem, pokud byste jej snad ignorovali. Musím říct, že jsem tyto asistenty v autě nikdy nevyhledával, avšak hlavně funkce lane assist je velmi návyková a jízda v autě bez nich se najednou zdá o dost méně příjemná.

Praktičnost nade vše

Samozřejmě, toto nejsou funkce které by ocenil řidič vyhledávající zábavné svezení. Karoq je ale vůz dle mého zaměřený výhradně na praktičnost a komfort. Je to velmi dobrý sluha, praktický a určený k vašemu komfortu, a tomu je na autě podřízeno téměř vše - od škrabky v dvířkách palivové nádrže, deštník pod sedadlem spolujezdce přes přenosnou svítilnu v kufru až k uspořádání sedaček, které lze stejně jako v předchůdci - Škodě Yeti za příplatek (“Varioflex”) dělit na tři kusy nebo zcela vyjmout, čímž z Karoqa vznikne menší dodávka. Za další příplatek lze také objednat zcela sklopné opěradlo spolujezdce, čímž pak z Ikei dovezete i velmi dlouhé předměty. Dělení sedaček na tři kusy je také velmi užitečné - na kratší výlet na lyže se obejdete bez rakve i ve čtyřech lidech.

Škoda Karoq je totiž dle mého auto stvořené na výlety. Velmi pohodlně vás doveze kam potřebujete, cestou vás velmi dobře zabaví skvělým palubním infotainmentem a při jeho řízení si krásně odpočinete. Nějakou extravaganci bychom na něm však hledali marně.  A to i přes to, že je snaha o zaujmutí na autě vidět - přes nápis Škoda svítící na zem při otevřených dveřích, až po ambientní osvětlení nejen v předních dveřích, ale i na palubní desce. Nějak to Karoqu ale nemůžu uvěřit - pořád je maximálně zaměřený na praktičnost a to je dobře -  je předurčený sbírat zážitky z míst, kam vás doveze spíš než požitek ze sportovní jízdy, a o tom by vlastně SUV mělo být.

Oproti Atece je Karoq nastavený měkčeji a komfortněji, svezení je především komfortní. Má sice volič jízdních režimů, kde lze navolit “Eco”, “Normal”, “Sport” a “Individual” a při volbě sportovního módu řízení znatelně ztěžkne (a to až na hranici, kdy je manévrování v nízkých rychlostech celkem fyzicky namáhavé), nicméně odezva je stejně malá. Nerovnosti však žehlí obstojně, neodskakuje. Velmi pohodlné a dobře vypadající jsou také sedačky, které v mém případě byly ve světlé kůži. Sedačka řidiče je navíc elektronicky nastavitelná, přítomna je i nastavitelná bederní opěrka.

Interiér

Dojem z interiéru je na první pohled velmi dobrý. Béžová barva spolu s hliníkovou dekorací na dveřích a lesklým plastem na středové konzoli působí prémiově, tento dojem umocňuje i na tuto třídu obrovský 9.2” palcový displej. Co však interiér kazí jsou klasické budíky značky Škoda, které se k zbytku vozu příliš nehodí. K vozu však nyní už lze přiobjednat digitální přístrojový panel za celkem rozumných 8900Kč, které budou k interiéru ladit už více. Velmi dobrý je  příplatkový mediální systém Columbus, který dostanete právě se zmiňovaným velkým displejem.

Ani základní osmipalcový Amundsen pro výbavu Style však není k zahození, jako bonus k němu dostanete mechanické ovládání hlasitosti místo dotykového na Amundsenu. Navíc je i v nižší výbavě přítomna funkce Smartlink, což znamená možnost zrcadlení vybraných aplikací mobilního telefonu pomocí Apple Carplay nebo Android Auto, nejčastěji třeba na navigaci nebo hudbu. Pochválit také musím digitální příjem rádia DAB, který je bez příplatku i ve výbavě Ambition. Ten v kombinaci s příplatkovými reproduktory Canton reprodukuje hudbu z rádia velmi srovnatelně k digitálnímu nosiči. Obecně se mi reprodukce této soustavy líbila - zvuk je věrný a prostorový. 

Naopak jsem nepřišel úplně na chuť systému Media Command, tedy ovládání vybraných funkcí automobilu pomocí mobilního telefonu. Aplikace minimálně na iOS nevyužívá nativní prvky systému a graficky působí jak z minulé dekády. Vše stejně tak dobře nastavíte na infotainmentu a než spravovat navigaci telefonem, tak raději pustím tu na telefonu přes Smartlink. Telefon pak nabijete pomocí příplatkové bezdrátové nabíječky nebo všudepřítomných USB vpředu i vzadu, kde můžete mít i standardní 230V zásuvku (50Hz/150W).

Kufr

Zavazadelník je znatelně větší než u Yetiho a zachoval si i praktické háčky a síťky k ukotvení volně pohybujících se předmětů. Objednat lze i oboustranné víko kufru v kombinaci látka/plast pro převoz špinavých předmětů. V kufru je 12V zásuvka, o odjímatelných zadních sedadlech jsem se již zmiňoval, za zmínku stojí to, že mohou být i vyhřívaná a sytém je vymyšlený tak, že to při odstraňování nezpůsobuje žádné komplikace. Celkově jsou sedadla lehká a jejich vyjmutí i zpětná instalace je otázka minuty. Dveře zavazadelníku lze mít také elektricky ovládané spolu s “virtuálním pedálem”, tedy otevíráním mávnutím nohou pod nárazníkem. Zde má Karoq plusové body, fungovalo to opravdu bezchybně. Oproti některým koncernovým vozům je pak i kamera na pátých dveřích ostřikovaná, což je velmi praktické.

Závěr

Koupit Karoqa? Toť otázka - v jeho prospěch mluví velmi bohatá základní výbava, jmenovitě třeba dvouzónová klimatizace, 8” displej, SmartLink, tempomat, denní a zadní LED světla, přední i zadní parkovací senzory a spoustu dalšího. Pokud by základ nestačil, lze do auta z moderních technologií doobjednat téměř vše, je třeba počítat s cenovkou převyšující i větší Kodiaq. Osobně bych nějaké příplatky oželel a raději zvolil silnější motor, ideálně v kombinaci s 4x4. Exteriér nijak nevybočuje a patří v posledních trendech SUV k těm konzervativnějším, své příznivce si ale jistě najde. Interiér pak minimálně v této specifikaci působí na svou třídu opravdu luxusně, prozrazují ho jen klasické budíky a neelektrické sedadlo spolujezdce. Z hlediska praktičnosti pak není Karoqu co vytknout a najít podobně užitečný vůz v podobné třídě bude velmi těžké. Funkci rodinného vozu tak zvládne na jedničku.