Nabíjení elektromobilů - zadarmo, nebo za vlastní?

Během loňského roku jsme měli na test řadu elektromobilů a museli řešit jejich nabíjení - během těch týdenních testů stačí auto dobít jednou, dvakrát, ale během vánočního testu Hyundai Kona jsme měli na auto déle času a tak i více příležitostí vyzkoušet různé metody. Ideální samozřejmě je, když na nabití nemusíme čekat dlouhé hodiny na pomalých nabíječkách (AC), ale nabíjet je pokud možno co nejrychleji na rychlonabíječkách (DC). Tady jsou seřazené podle snadnosti a ceny.

V práci

tato možnost kombinuje snadnost a výhody nabíjení doma s tím, že by to pro vás mohlo být bezplatné. Pokud firmu přímo nevlastníte, je však šance, že se zaměstnavateli tento nefinanční benefit nebude úplně pozdávat a nabíjení nebude možné každý den. Pokud mu to vadit nebude, je tohle vaše cesta ke šťastné a prakticky bezplatné dopravě. Nabíjet na veřejných stanicích tak budete jen vyjímečně, protože za těch pracovních 8 hodin se vám dobije jak plug-in hybrid, tak plně elektrické auto, vždy na maximum i z klasické zásuvky nebo wallboxu se střídavým proudem (AC). Značka: ideál.

Doma

jako v práci, jen za vlastní. Cena může být klidně i kolem 2 Kč za kWh, takže můžeme počítat kolem 50 Kč na sto km. Při jízdách po městě klidně i polovinu. To je myslím hezká cena.  Dobíjet se dá přes AC Wallbox (pořídit lze za cenu kolem 20 tisíc) rychlostí jakou podporuje vozidlo. Třeba Kona umí 7,2 kW, ale třeba Renault Zoe umí až 22 kW! Druhá, ta nejuniverzálnější možnost je z klasické domácí zásuvky rychlostí kolem 2,3 kW. Pak je sice nabíjení klidně otázkou malých desítek hodin, ale na denní popojíždění to může stačit. Za 12 hodin se dobije sto mimo městských nebo až dvě stě městských km, a to většině bude zcela určitě stačit. To ale každopádně nemusí být dlouhodobé řešení, protože klasická domácí 220V zásuvka nabíjet elektromobil nemusí dlouhodobě zvládnout - již několikrát jsme zaznamenali, že zásuvka začala po čase černat.

Nákupní střediska

Řada nákupních středisek nabízí nabíjení zadarmo, často ale jen pomalejším AC Type 2 (Mennekes) konektorem. Pak je to stejné jako doma z Wallboxu, jen zadarmo. Nevím, kolik času trávíte v nákupních střediscích, ale pokud větší hodiny, může to být pro vás zajímavou možností jak týdenní popojížďky pokrýt nabitím v nákupním centru jednou týdně. Na druhou stranu lze ale třeba za půlhodinový nákup v Lidlu nebo hodinové pochody v nákupním centru nabýt několik desítek procent baterie a prodloužit si tak dojezd i o vyšší desítky kilometrů. U nákupních center jsou velmi často také komerční nabíjecí stanice (DC), ale o těch až v další části. V déle trvajícím nouzovém stavu nefunguje tahle varianta zcela spolehlivě a bohužel se dotýká AC i DC nabíjení (třeba PRE v IKEA).

Nabíječky zadarmo

Častým argumentem elektromobilistů je, že se dá nabíjet zcela zadarmo. Jsou k tomu i různé aplikace, třeba Nabíjím zadarmo pro Android nebo Nabíjím zadarmo pro iOS. Některá místa jsou dočasná (jako nabíječky PRE do konce března 2021), některá trvalá, jako nabíjecí stanice u Kauflandů, pumpách MOL, u Innogy ve Strašnicích nebo před Lidlem. To má dva problémy. Pokud nabíjíte “doplna”, máte s elektromobilem zhruba hodinku času někde na pumpě, nebo jiném místě, kde byste možná za normálních okolností hodinu trávit nechtěli. Druhý problém je, že taková nabíječka může být, a je, často obsazená, protože těch, co se rádi zdarma připojí, je stále víc a víc. Navíc není garance funkčnosti a doby po kdy bude taková v provozu. A tak se v lepším případě může nabíjení prodloužit o další hodinu čekání na nabíječku, nebo může být zcela mimo provoz.

Komerční síť nabíječek (například ČEZ nebo PRE)

Asi nejspolehlivější cestou, jak nabíjet mimo domov, jsou komerční nabíječky. Většinou na nich jde nabíjet i bez registrace, ale s cenami kolem 9,50 Kč za kW je to celkem drahé. Při 22kWh spotřebě vás to vyjde na 2 kč na km a budete s láskou vzpomínat na svou naftovou oktávku. S registrací už je to kolem 7,50 Kč za kW, ale jsou k dispozici i případně za pár stovek tarify, kde se cena snižuje třeba k 4,50 Kč. Výhodou je spolehlivost, možnost se podívat na aktuální obsazení přes aplikaci (ČEZ), a naplánovat tak třeba cestu k jiné. A zároveň 24hodinová podpora, když něco nejde. ČEZ má často své stanice u restaurací McDonalds, takže půlhodinová zastávka na 50kW nabíječce dodá šťávu na sto kilometrů. Kromě toho proudu vás ale něco bude stát i to jídlo. Budoucnost je zřejmě v rychlonabíjejích stanicích, které třeba při 150 kW, jenž teoreticky za hodinu auto nabijí na 700 km jízdy a bude tak stačit pár minut zastávka. Ceník PRE ale ukazuje, že cena za kWh na těchto nabíječkách bude dražší než na běžných 50 kWh, takže vás ten ušetřený čas bude stát nějaké finance.

Hledání, hledání, to nám dojezd zachrání

A jak nabíječku najít? Většina aut má seznam stanic přímo v infotainmentu, nicméně seznam nebude příliš aktualizovaný, není z něj vidět dostupnost stanice a Hyundai Kona měla některé stanice špatně umístěné. Ideální je nějaká mapa (nejlepší je asi na https://www.evmapa.cz) nebo nějaká aplikace - třeba ABRP o které jsme nedávno psali. Třeba i mapy.cz mají poměrně dobře udělanou mapu nabíjecích stanic. Hledání neznámé nabíječky s velmi malým dojezdem může být celkem dobrodružné, a tak je lepší (a zřejmě velmi časté) navštěvovat osvědčené nabíječky ke kterým víte, že můžete dojet klidně s pár procenty baterie. 

V příštím díle si povíme o tom, co dělat na veřejných dobíjecích stanicích a jak rozumně využít čas.