Peugeot 208 GT line 100K - auto roku

Peugeot 208 se stal v březnu Evropským Autem roku 2020. Ještě před tím jsme jej měli v nejvyšší výbavě s automatem a 130 k motorem na test. Nyní máme 100 koňovou verzi toho samého motoru, který tentokráte spolupracuje s manuální šestistupňovou převodovkou. A tak vlastně většina toho, co bylo napsáno v březnu platí a zaměřím se hlavně na motor s tím šestikvaltem. Občas se nevyhnu nějakému tomu srovnání třeba s nedávným testem Peugeotu 2008 nebo Renaultu Captur.

I po tom, co jsme obětovali ten silnější motor a automat, pořád před sebou máme auto, které s téměř všemi příplatky stojí 585 tisíc (resp. 535 tisíc v rámci aktuální nabídky). Samotná GT line pak vyjde na 505 tisíc (resp. 450 tisíc v aktuální nabídce). Za tyto peníze už lze mít celkem velké nároky na pořizovaný vůz tohoto segmetu.

Design se jednoznačně povedl a nepochybně přispěl k zisku titulu Auta roku. Ten interiér už tak jednoznačné oslavné písně nevyvolává. Jde sice v této třídě o unikátní koncept, a to jak uspořádání interiéru s 3D i-Cockpit, tvarováním přístrojové desky i použitím příjemných materiálů. Jen si umím představit, že pro někoho je to “až moc”. Sice ten 3D displej vypadá velmi dobře a funkčně, ale má svoje mouchy. Ta kombinace futuristických tvarů a displejů nejde úplně dohromady s ne úplně rychlým a přehledným ovládáním, které vás z toho kosmického prostoru vrátí zpět nohama na zem do začátku 21. století. Speciálně ty dvě řady ovládacích prvků, s dotykovými ploškami pro přepínání režimů schovaných za fyzickými klávesami jsou prostě nešikovné. Ale více případně v tom březnovém testu. 

Oproti automatu tady máme vysoko umístěnou páku manuální převodovky, která má sice poměrně dlouhé dráhy, ale překvapí lehkostí a přesností, s jakou se ovládá. I jednička tam při malé rychlosti zaskočí úplně bez odporu, třeba při najíždění na kruhový objezd. Navíc loketní opěrka poskytuje velmi příjemnou oporu pro ruku, která páku ovládá. V kombinaci s měkkou spojkou a poměrně silným posilovačem řízení je 208 ideální hlavně pro ženy. Tomu sekunduje i jedno z nějměkčích naladění podvozku v této třídě. To může být sice zklamání pro ty, kdo očekávali sportovního ducha, ale po městě tohle naladění oceníte i na velkých 17tkách. I když sada větších nerovností, jako je třeba kombinace kostek a tramvajových kolejí, umí podvozku trochu zavařit a kola začnou poskakovat, výjimečně se ozve i ESP. Ale jeho zásahy jsou citlivé a jeho funkce je jednoznačným přínosem k tomu, že si 208 může zachovat tak měkké naladění. 

Ještě je třeba říct, že ten podvozek není zaklínačem rychlé jízdy. Nemá sice rád prudké změny směrů, ale při jemnějším zacházení udrží 205 R17 kola hodně a právě díky měkčímu nastavení tlumení neposkakují ani v případě, že zrovna není silnice dokonalá.

Co se týče motoru - pod kapotou byl známý tříválec 1.2 PureTech, který výrobce ladí na 100, 130 nebo 155 koní. S tou manuální převodovkou bych těch 100 koní klidně považoval za dostatečných. Na rozdíl od nedávno testovaného 100 koňového Capturu nemá 208 problém zrychlovat i nad dálničními rychlostmi, protože díky své velikosti rozráží vzduch s menším úsilím. Zároveň mě osobně je při rychlejším tempu 208 i příjemnější na jízdu, právě díky té nižší výšce. Při 130 km/h motor točí 3000 otáček a spokojí se s méně než 6 litry. A to byla i naše městská spotřeba. Zároveň přesně tuto hodnotu udává i normovaná spotřeba WLTP. Sice jsme měli 208 s automatem v zimě, ale ta spotřeba byla o litr a půl vyšší. Ve 2008 byla spotřeba vyšší jen o půl litru. V obou případech však šlo o silnější varianty, co se jistě také projeví. 

Na konci celého testu svítila spotřeba 5,6 litrů, což považuji za velmi dobrou hodnotu a přispívá tomu i rádce řazení, který velmi často radí i podřadit. I v rychlostech kolem 80 km/h, kdy už to šestka pobírá, často pobídne k podřazení. To je velký posun oproti těm rádcům, kteří umí jen radit, kdy řadit nahoru. Další teoretickou možností jak ovlivnit spotřebu a jízdní výkony je přepínač režimu Eco a Sport, který ale u manuální převodovky dost postrádá smysl, protože jeho největší vliv je na způsob řazení automatu. Třeba v režimu Eco plachtí a v režimu Sport dříve řadí. Tady jen ztuhne řízení a zostří se mapa plynového pedálu, ale také vydává z reproduktorů zvuk, který se po chvíli začne trochu zajídat. Eco pak utlumí reakce plynu na úroveň gumového míčku pod pedálem plynu. Volič režimů tak považuji za zcela zbytný, nemluvě o jeho nešikovném umístění.

Co se týče elektronické výbavy, náš model neměl adaptivní tempomat s aktivním držením v jízdní dráze, který si kritiku zaslouží. Ostatní asistenti fungují spolehlivě a třeba bezklíčkové odemykání vozu jen přiblížením se k němu (jako to má třeba Renault nebo Dacia) je vyloženě pohodlný způsob, jak zapomenout na koncept klíčku. 208 byla sice vybavena elektronickou parkovací brzdou, ale postrádala funkci auto-hold. Skvěle fungují Full LED světlomety s přepínáním na dálková světla. 

Peugeot 208 titulem Auto Roku 2020 potvrdil svoje kvality a odhodlání řadit se mezi ty nejvíce respektované automobilky. Nezpochybnitelné kvality jsou design exteriéru, povedený pružný a úsporný motor, který už je prověřený a je spolehlivý. Peugeot velmi zapracoval na kvalitě a tak třeba zvuk bouchnutí dveří je radost poslouchat. Názor na design interiéru je dost subjektivní, ale pomalejší elektronika a slabší ergonomie zůstává objektivním faktem, se kterým případný kupující bude denně potýkat. S poměrně ambiciózní cenovkou vyšších výbav bych se přikláněl k nějaké obyčejnější variantě s tradičními budíky a jednoduchým infotainmentem bez navigace. Vyhněte se nejslabší jednotce, pak s tímhle motorem budete spokojeni a můžete mít kolem 400 tisíc pohodlné auto pro každodenní ježdění.