Test Suzuki Swift - malý, skromný, nezastavitelný
Co je na Swiftu nejzajímavější? Je toho hodně. Třeba to, že základní cena je 373 tisíc Kč, nebo že jej můžete mít s automatem za 434 000 Kč nebo s pohonem všech kol za 481 tisíc Kč. S normovanou spotřebou 4,4 litru. Bude vám s takovou spotřebou vadit drahý benzín? Nebude. Fantastický je i pohled na provozní hmotnost. Ta je kolem jedné tuny. U základní verze dokonce 920 kg. Ale pojďme postupně.
Nepamatuji si, kdy jsem naposledy držel v ruce takhle malý klíček. A ten malý klíček je k malému autu. S délkou 3860 mm je o 25 (!) centimetrů kratší než malá Škoda Fabia. I v této generaci je Swift roztomilé auto, které na ulici nepřehlédnete, tím spíš ne v této krásné červené barvě. Zepředu vypadá jako vyděšená žabička a zezadu jako dynamický prcek. Šestnáctipalcová kola s šířkou pneumatiky 185 mm nevypadají nijak malá a auto má vyvážené proporce, jaké u dnešních aut spíš nevídáme.
Otevírám lehké dveře a usedám dovnitř. Je to trochu jako výlet pár dekád zpět v čase. Jednoduché sedačky s velmi vysokou, měkkou pěnovou výplní, plasty palubní desky se trochu lesknou a od pohledu se nesnaží maskovat, že nejsou nijak měkčené. Jsou osvěženy několika bílými dekory a interiér vypadá jednoduše, ale svěže. Manuální ovládání automatické klimatizace, kolíček vystupující z přístrojové desky se dvěma budíky. Na volantu fyzická tlačítka, žádné lesklé klavírové plasty, pěkně manuální ruční brzda, páka pětistupňové převodovky a pod kapotou malý atmosférický motor. Kdy jsem naposledy tohle viděl v novinářském autě? Nevím. Výlet (nejen v čase) může začít.
Samozřejmě v rámci povinných homologací neušel autu žádný z oblíbených i méně oblíbených asistenčních systémů, jako je varování při překročení rychlosti nebo sledování očí řidiče. To tak prostě je. Spousta lidí na to nadává, ale mně nepřijde vyloženě špatné, když se řidiči koukají na silnici. Ale to varování o překročení rychlosti trochu otravné je, to ano, především kvůli chybám v mapových podkladech. Vypnout ho bohužel není u Swiftu úplně snadné a je třeba to provést před startem kolíčkem vyčnívajícím z přístrojového štítu.
Vpředu si na místo určitě stěžovat nebudete, vzadu je to (nepřekvapivě) horší, ale dospělý se vejde. V kufru je stále 265 litrů zavazadlového prostoru. A to je pod autem zadní diferenciál, protože námi testovaný kus je vybaven pohonem všech kol. To je na takovém půdorysu velmi slušný výkon.
Pod kapotou je nový tříválcový atmosférický motor s objemem 1197 cm³. Nabízí 60 kW při 5700 otáčkách a disponuje velmi vysokým kompresním poměrem 13,9 : 1, slibujícím vysokou účinnost. Nejde ale o žádný konstrukčně jednoduchý motor. Vybaven je nejmodernějšími technologiemi čištění spalin s EGR ventilem za GPF filtrem, elektrohydraulickým nastavováním obou vaček nebo dvojitým nepřímým vstřikováním, které zajišťuje čisté ventily a slibuje dlouhou životnost. To vše kvůli snížení emisí a spotřeby paliva. Tu výrobce u vozu s pohonem všech kol udává 4,7 litru na 100 km. Verze s pohonem jen předních kol má ještě o 0,3 litru nižší spotřebu. Minulou generaci Swiftu jsem testoval ve stejné specifikaci a ta měla normovanou spotřebu 5,4 litru, rozdíl je tedy 0,7 litru, což je až neuvěřitelné, když uvážíme, že čtyřválcový motor již měl mild-hybrid. Nutno říct, že dle mých zkušeností je spotřeba téměř stejná.
Usedám do vozu a hned mě potěší fantastický rozhled a přehled o dění kolem vozu včetně pohledu dozadu a vpravo vpřed. To se pak člověk trochu diví, proč tolik lidí usedá do Dusteru nebo podobně velkého SUV a stresuje se tím, že nevidí dva metry před sebe. A na dálnici pak tlačí vzduchem vysokou kostku a čeká, kdy už vláda zlevní benzín.
Volant mám krásně u těla a dobře se mi sedí. Navíc vidím i na semafor (opět problém spousty velkých aut). První rozjezd s malým motorem chce trochu trpělivosti. Swift si sám plynu moc nepřidá a je potřeba mu pomoci plynovým pedálem, přes měkkou spojku se plynule rozjet je nakonec snadné. Především proto, že nástup výkonu je lineární a je snadné jej regulovat plynem. Opak toho, na co si stěžuji u litrových turbomotorů, kde se najednou navalí spousta výkonu a je docela těžké se s nimi rozjet. Přesná převodovka řadí hezky, ale odpor hnacího řetězce čtyřkolky je na tak malém autě s malým atmosférickým motorem trochu znát.
V rámci jízdy městem si není moc na co stěžovat, vyjma tužšího podvozku na šestnáctipalcových kolech a trochu většího hluku od nich. Spotřeba se drží v rámci dobrého vychování kolem 5 litrů, pětistupňová převodovka nevyžaduje tolik změn rychlostí jako ta šestistupňová. Ofukuje mě automatická klimatizace, telefon se mi zrcadlí, řízení jde příjemně a rychle si na Swift zvykám.
Za městem Swift potvrzuje, že příjemné jízdní vlastnosti jsou mu vlastní. Malá hmotnost a malé rozměry jsou příjemnou změnou a řízení dodávají radost a zážitek. Motor s lineárním nástupem výkonu dodává přesně tolik výkonu, v jakém spektru otáček se nacházíte. Když ale chce člověk jet trochu rychleji, narazí na relativně úzkou výkonovou špičku a velké přeskoky (doteď vychvalované) pětistupňové převodovky. I když motor vytočíte až k jeho limitu, po zařazení vyšší rychlosti spadnou otáčky do míst, odkud se musí motor zase trochu sbírat.
Nejslabší disciplínou Swiftu je dálnice. Motoru se už moc nechce, ale hlavně citlivé ucho zhýčkaného motoristického redaktora zaznamenává, že hluk uvnitř je vyšší, než by bylo příjemné. Hluk jde jak od motoru, který v zátěži ten svůj lichý počet válců skrýt neumí, tak od podvozku i od vzduchu obtékajícího karoserii. Lehké auto je také docela citlivé na boční vítr a řízení ve vyšších rychlostech moc neztuhne. Ale stačí přepnout hlavu do režimu „výlet“, snížit tempo na 110 km/h a je to v pohodě. Do 100 km vzdáleného cíle dorazím jen o pár minut později. Na palubním počítači jsou nejčastěji spotřeby lehce nad 5 litrů na 100 km, mimo město se dá vejít do papírových 4,7 litru.
Pár slov k té čtyřkolce. Pomůže vám na kluzkém povrchu automatickým připojením zadní nápravy přes elektronicky ovládanou spojku. Nejde o žádné terénní auto a díky nízko umístěnému zadnímu diferenciálu se úplně nehodí do terénu. Čtyřkolka kromě zjevných výhod má i nevýhody – kromě lehkého zvýšení spotřeby a drobného vlivu na dynamiku jde i o zdroj hluku.
Pokud ten pohon všech kol nepotřebujete, můžete se poohlížet i jinde. Můžete mít Toyotu Yaris, Hyundai i20 nebo podle mě fantastickou Fabii, která nabídne o třídu lepší svezení i rozměry, jen počítejte s výrazně slabším atmosférickým tříválcem. Pokud ale hledáte originální, extrémně spolehlivé malé auto s automatem nebo pohonem všech kol, je Swift určitě skvělou volbou.
