Toyota C-HR - z téhle Toyoty si sednete na zadek. Je krásná zvenku i uvnitř, skvěle jezdí a lidé se za ní otáčí

Jan Nemrava, 29. července 2024

Je dost možné, že tahle Toyota změní vaše vnímání této japonské značky. Nová C-HR nejen že drží tradiční trumfy značky jako spolehlivost, nízkou spotřebu a dobrou kvalitu, ale navíc skvěle jezdí, skvěle vypadá, má nejmodernější elektroniku, kvalitní materiály a zpracování na hraně prémiové třídy. Proměna Toyoty posledních let je úplně ukázková. Zatímco řada automobilek řeší dnešní složitou situaci omezováním modelů, Toyotě se modelová ofenziva a sázka na hybridní pohon vyplácí. A dnes se podíváme na test druhé generace modelu C-HR.

V minulosti byla volba aut od Toyoty spíše pragmatickou volbou - asi jste si ji nekupovali kvůli designu nebo zvuku zavíraní dveří. Ani kamery a displeje nebyly nic, o čem byste psali domů. Jenže to se rychle mění. První pohled na C-HR vás utvrdí v tom, že tenhle designový směr Toyota trefila skvěle. Není úplně běžné, aby jeden designový styl pasoval na auta různé velikosti, ale tenhle “kladivoun” to vypadá, zvládá na výbornou. I velká Camry s ním vypadá k světu. První usednutí do C-HR vám “odpálí dekel”. Útulný interiér, který krásně obepíná posádku, parádní polokožená sedadla, obří displeje se skvělou odezvou a příjemným rozlišením. Nevěřím svým očím. A když se trochu zanořím do zkoumání interiéru zjistím, že má head-up displej, automatické parkování, zpětné zrcátko s kamerou nebo možnost identifikace řidiče podle obličeje! Toyota! A kromě toho paletu bezpečnostních asistentů, včetně nejnověji těch otravnějších jako třeba kamery sledující, jestli nespíte nebo se nekoukáte partnerce na kolínka. Jenže to si nevymyslela automobilka. 

C-HR s délkou 4360 mm přišla na trh letos a nahradila předchozí generaci, která se vyráběla od roku 2016. Zvenku je zřejmé, že jde o duchovního nástupce předchozí generace, ale její design byl snad až moc crazy (minimálně na tu dobu). Tahle generace je vybroušená k dokonalosti a je to opravdu radost pohledět. Divoké tvary a prolisy, se kterými jdou dohromady kola o průměru až 20 palců (ty také byly na našem modelu). Svoje kouzlo má také dvoubarevná karoserie, která C-HR opticky výrazně mění a na řadě fotek vypadá auto menší. Designu nepřekvapivě trochu ustoupila praktičnost. Od pohledu je jasné, že zadní řada bude trochu stísněná. Struna, na kterou C-HR hraje, je styl. Pro “konzervy” je Corolla Cross. Nová generace C-HR stojí od 684 tisíc Kč a k mání jsou čtyři motorické verze. Všechno hybridy, tím pádem všechno verze s automatickou převodovkou.

My máme na test verzi GR SPORT Premiere Edition s klasickým full hybridem (v nabídce je i plug-in) označovaným jako 2.0 Hybrid 200 (198 k) AWD-i. V řeči našeho kmene to znamená, že pod kapotou je dvoulitrový atmosférický benzínový motor, který vyvine 152 koní s maximálním kroutícím momentem 190 Nm při  4400–5200 a k celkovým 198 koním mu pomáhá paralelně připojený elektromotor s 83 kW. Jde tedy o jiné technické řešení, než má nedávno testovaná Honda ZR-V. Mimochodem to ZR-V si myslím, že je přímým konkurentem C-HR nejen tou pohonnou jednotkou. Výrobce pro C-HR udává zrychlení z nuly na sto za 7,9 vteřin (o 0,2 lepší než jen předokolka) a kombinovanou (WLTP) spotřebu 4,8–5,2 litrů na sto km. Náš model byl obut, na poměry třídy, do velkých pneumatik 245 R20, které přispívají ke skvělé přilnavosti, ovladatelnosti a vzhledu, ale spotřebě spíše škodí. Poslední zajímavou hodnotou je objem kufru, který je 377 litrů. A to si řekněme otevřeně, to není úplně oslnivá hodnota. ALE. Máme čtyřkolku a hybrid. Taková ZR-V měla kufr téměř na chlup stejný a čtyřkolku neměla. To tak prostě je. Ta technika dnešních aut je zástavbově dost náročná. 

Tak. A co dál. Největší překvapení je za mne ta vnímaná kvalita. Asi jsme dříve nepochybovali o tom, že Toyoty jsou dobře postavené a robustní, ale v C-HR ten je ten pocit opravdu silný. A druhé největší překvapení jsou jízdní vlastnosti. Když jsem auto přebíral k testu tak mne ty GR odznaky spíš rmoutili, protože náš nový, velmi malý člen rodiny (zatím) preferuje spíše pohodlí. Ale po rozpravě se zástupcem značky jsem se dozvěděl, že auto má tužší stabilizátory, jejich uložení a nové je i jiné řízení a že budu příjemně překvapen. A bylo to pravda. Po prvních metrech auto působilo příjemně tuhým dojmem, ale ne tak tuhým, aby mne to obtěžovalo. Nikde nic nebouchalo a ani můj subtilní hrudník nelítal v sedačce. Byl jsem možná až v šoku, jak je to svezení kulturní i v malých rychlostech. Pak přišly první zatáčky a to auto skutečně drží stopu nádherně. Pomáhá mu i část váhy pohonu uložené u zadní nápravy i to, že v nižších rychlostech pomáhá 30 kW, resp 80 Nm, elektromotor na zadní nápravě. To z C-HR sice nedělá zadokolku, ale kdykoliv jsem se snažil autu dostat na kobylku, a třeba v zatáčce na mokru jí nemilosrdně naložit, dočkal jsem se jen krásného a jistého zatočení. Nikdy auto nešlo ven, nikdy neztratilo vnitřní kolo trakci. Oni samozřejmě i ty 245 R20 pneumatiky sami o sobě jsou zárukou dobré trakce. A tak jediným, k čemu v takovém autě lze mít drobné výhrady je zážitek z pohonné jednotky.

Pod kapotou je silnější z hybridů, tedy 198 koňová jednotka. Jde o typickou Toyotí hnací soustavu. V páté generaci se zvýšil výkon elektromotorů, a tak jejich síla je větší a je zcela dostatečná. Primárním cílem hybridů je úspora paliva a uživatelská přívětivost. A v tom Toyota umí hrát první housle. Spotřeba se v pohodě drží kolem fantastických 4,5 litrů mimo město, na dálnici kolem 6,5 litrů na sto km. Auto jsme vraceli se spotřebou 5,5 litru na sto km po zhruba 400 km. To jsou hodnoty z říše snů a žádný jiný hybrid takových nedosahuje. Jen ta pohonná jednotka zaměřená na spotřebu trochu kontrastuje s tím úžasným podvozkem a na nějaké okreskové dovádění to zkrátka moc není. Zrychlení pod 8 vteřin není špatné, ale pocitově působí výrazně delší. Díky monotonnímu zvuku vytočeného motoru ty vteřiny nějak neubíhají. Tady je to řešení od Hondy trochu více záživné - jednak tím, že plný tah obstarává elektromotor (nikoliv paralelní připojování spalovacího motoru) a jednak tím, že elektronika moduluje otáčky spalovacího motoru tak, aby to vypadalo, že auto řadí. A také trochu elektronicky přikrášluje zvuk, co ji určitě nemám za zlé, protože tyhle motory prostě moc hezky nezní. ALE! Stačí nestát C-HR na krku, používat tak ¾ dráhy pedálu plynu a je to opravdu hezké svezení. Není to na to v půlce zatáčky tomu naložit, ale spíše jet svižně celou dobu a žasnout nad tím, co takhle Toyota všechno pobere a zvládne.

A co se mi nelíbilo? Nooo. Toho je skutečně málo. Největší připomínku mám asi k hluku karoserie na dálnici. Překvapivě ta obří kola skoro slyšet nejsou, motor si občas zahučí z pod palubí, ale v těch dálničních rychlostech je hodně slyšet vzduch kolem karoserie. Možná to byl záměr nechat si ještě trochu prostoru pro zlepšení, kdyby se to C-HR mělo třeba nabízet jako model od Lexusu. Druhou připomínku bych u auta za milion měl k absenci LED matrix světel. Kdo s nimi jednou jel, ví, že při jízdě v noci jsou k nezaplacení. Design pak negativně ovlivnil pocit na zadních sedadlech, kde je to trochu stísněné a není moc vidět ven (anebo je to tam útulné, záleží, jak hodně se vám dělá špatně, když nevidíte ven). A kufr s objemem 348 litrů také samozřejmě není úplná hitparáda, v této verzi ještě zmenšení příplatkovou audiosoustavou od JBL. Ale chtěli jste čtyřkolku, automat, hybrid, subwoofer. To všechno se někam musí schovat. 

Co na závěr? Přiznám se, že jsem byl k C-HR velmi předpojatý. Předpokládal jsem běžné SUV s divokými tvary a skvělým, ale trochu nudným hybridem. A hrozně jsem se se spletl. Od prvních momentů usednutí do skvělého interiéru, který je útulný a dobře vyvedený, po úžasné jízdní vlastnosti až po fantanstickou spotřebu auta s automatickou převodovkou a pohonem všech kol. A nemluvě o tom, jaká je radost se na auto dívat zvenku. Smekám klobouk a zařazuji do kategorie největší překvapení tohoto roku.

100%
HODNOCENÍ

Plusy

  • originální design
  • skvělé jízdní vlastnosti
  • vyladěná elektronika
  • fungující čtyřkolka
  • fantastická spotřeba

Mínusy

  • stísněný pocit na zadních sedadlech
  • menší kufr

Akční nabídky

Další články

Toyota C-HR slaví 10 let: 2,1 milionu prodaných kusů a proměna z designové rebelie v plug-in hybrid

Toyota C-HR slaví 10 let: 2,1 milionu prodaných kusů a proměna z designové rebelie v plug-in hybrid

Toyota C-HR má za sebou deset let na trhu. Kompaktní crossover, který v roce 2016 vsadil na nekonvenční design místo opatrné konzervativnosti, se stal jedním z nejúspěšnějších modelů značky v Evropě. Od premiéry se ho podle tiskové zprávy Toyota celosvětově prodalo 2,1 milionu kusů, z toho 1,2 milionu v Evropě. V Česku si ho za tu dobu pořídilo bezmála 12 000 zákazníků.
Toyota C-HR+ recenze 2026: nejpřesvědčivější elektrická Toyota, kterou brzdí jen malý kufr

Toyota C-HR+ recenze 2026: nejpřesvědčivější elektrická Toyota, kterou brzdí jen malý kufr

Toyota se s čistými elektromobily dlouho prala. bZ4X působil jako opatrný první krok a nadšení nevyvolal. C-HR+ je něco jiného: ostře nakreslené elektrické kupé-SUV, které staví na efektivitě tak dobré, že zahanbí i o třídu dražší soupeře. Po prvních kilometrech je jasné, že tohle je zatím nejpřesvědčivější elektrická Toyota. Celkové hodnocení: 79/100.
Toyota bZ4X recenze 2026: Konečně elektromobil, který nemusíte obhajovat

Toyota bZ4X recenze 2026: Konečně elektromobil, který nemusíte obhajovat

Toyota dlouho působila jako značka, která elektromobilitu spíš tolerovala, než aby ji objímala. První bZ4X to v roce 2022 jen potvrdila: slušné auto s dojezdem, který v zimě tál jako sníh, a s nabíjením naprogramovaným tak opatrně, že dlouhá cesta připomínala štábní cvičení. Modernizace pro modelový rok 2025, interně zvaná MC25, ale mění poměry. Větší baterie, silnější motory, přepracovaný podvozek a hlavně realističtější dojezd dělají z bZ4X konečně elektromobil, který nemusíte obhajovat. Naše hodnocení: 75/100.
Nová Toyota MR2, nebo Celica? Prototyp se středovým motorem už jezdí

Nová Toyota MR2, nebo Celica? Prototyp se středovým motorem už jezdí

Toyota finišuje s návratem kompaktního sportovního vozu s motorem uprostřed. Projekt osobně vede předseda správní rady Akio Toyoda a hotové auto ponese jedno ze dvou slavných jmen: MR2, nebo Celica. Britský magazín Auto Express spolu se sesterským webem Carwow nyní dostal exkluzivní možnost se s prototypem svézt - a starší vývojový kus si dokonce vyzkoušet za volantem.
Akio Toyoda chtěl japonský Nürburgring. Po 30 letech stojí TTC-S, kde vznikl Lexus TZ

Akio Toyoda chtěl japonský Nürburgring. Po 30 letech stojí TTC-S, kde vznikl Lexus TZ

Toyota poprvé pustila novináře do svého nejmodernějšího vývojového areálu Technical Center Shimoyama (TTC-S), ve kterém vzniká i první plně elektrický třířadý Lexus TZ. Komplex u japonských měst Toyota a Shimoyama je dlouhodobý projekt předsedy představenstva Akia Toyody, který chtěl postavit obdobu německého Nürburgringu už před třemi dekádami. Stavba začala v dubnu 2018, plný provoz se rozběhl v březnu 2024.
Toyota a Isuzu chystají první sériovou vodíkovou dodávku. ELF FC vstoupí do výroby v roce 2027

Toyota a Isuzu chystají první sériovou vodíkovou dodávku. ELF FC vstoupí do výroby v roce 2027

Japonské automobilky Toyota a Isuzu se dohodly na společném vývoji sériově vyráběné lehké nákladní dodávky s vodíkovým palivovým článkem. Start výroby je plánován na fiskální rok 2027. Podle oficiálního oznámení Toyoty má jít o první masově vyráběný lehký vodíkový nákladní vůz v Japonsku.
Hyundai Tucson recenze 2026: facelift napravil hlavní bolístky, hybrid je sweet spot

Hyundai Tucson recenze 2026: facelift napravil hlavní bolístky, hybrid je sweet spot

Tucson čtvrté generace dostal v polovině životního cyklu facelift, který nakonec napravil to nejvíc kritizované: vrátil fyzická tlačítka klimatizace a předefinoval celou palubní desku. Pod plechy je SUV, které drží druhé místo českého segmentu kompaktních SUV, ujíždí mu jen Škoda Karoq, a pro evropský trh se vyrábí v Nošovicích. Rating: 84/100.
Polestar 4 recenze 2026: kupé bez zadního okna, které umí ohromit i rozčílit

Polestar 4 recenze 2026: kupé bez zadního okna, které umí ohromit i rozčílit

Polestar 4 je nejrozporuplnější elektromobil, jaký dnes za milion a půl koruny koupíte. Je to kupé-SUV bez zadního okna, s baterií o hrubé kapacitě 100 kWh, výkonem až 544 koní a interiérem, který se kvalitou materiálů dotýká německé prémiové konkurence. A přesto vás dokáže během jediné cesty okouzlit i pořádně naštvat. Náš verdikt po syntéze zahraničních testů, dlouhodobých jízd a zkušeností skutečných majitelů: 76/100.
Fiat Topolino recenze 2026: italský šarm za cenu ojetého elektroauta

Fiat Topolino recenze 2026: italský šarm za cenu ojetého elektroauta

Fiat oživil jedno z nejslavnějších jmen italské automobilové historie a nasadil ho na vozítko, které formálně ani není automobilem. Nové Topolino je elektrická čtyřkolka kategorie L6e, dva a půl metru dlouhá bublina s designem odkazujícím na legendární pětistovku, kterou v Česku smí řídit už patnáctiletý. Je okouzlující, je levné na provoz a ve městě je téměř nezastavitelné. Zároveň má reálný dojezd sotva na cestu přes město a zpět, jede maximálně 45 km/h a za české peníze si za podobnou částku koupíte ojeté „opravdové" elektroauto. Naše hodnocení: 63/100.
Kia Seltos recenze 2026: nový sok Karoqu sází na komfort, prostor a sedm let záruky

Kia Seltos recenze 2026: nový sok Karoqu sází na komfort, prostor a sedm let záruky

Kia do Česka přivezla model, na který si ve zbytku světa dávno zvykli. Seltos se od roku 2019 prodává v Koreji, Indii i Americe a jen na domácím trhu si našel přes 330 tisíc kupců. Druhá generace, která se u nás začala prodávat 25. června 2026, je ale první, kterou Kia nabízí i v Evropě. A přijela dobře připravená: je prostorná, pohodlná, slušně vybavená a s cenou od 654 980 Kč startuje pod Škodou Karoq. Jízdní nadšení nečekejte, hybrid dorazí až koncem roku a na souhrnné číselné hodnocení je zatím příliš brzy. Jako rozumná rodinná volba ale Seltos dává smysl už teď.
0Porovnávač