Dacia Sandero Stepway LPG - základní instinkt
Dacia je známým výrobcem levných aut, a díky tomu je poměrně úspěšná v prodejích. A nejen pro její původ je značkou, na kterou řada lidí pohlíží s despektem. Jenže s poslední generací Dusteru Dacia ukázala, že auta mohou být levná, ale nemusí být špatná. Vlastně naopak. Duster je velmi dobrý. A tak jsme chtěli vědět, jestli na její úspěch naváže i Sandero.
Na fotkách vidíte model, který je vyšším ze dvou specifikací, s litrovým motorem s fabricky dodávaným pohonem na plyn (LPG) a řadou dnes již povinných prvků výbavy jako 6 airbagů, ABS, ESP, eCall, nebo TPMS. Ve výbavě má řadu věcí, včetně LED světel, klimatizace, tempomatu, navigace, zrcadlení mobilního telefonu, dešťového senzoru. S délkou na pomezí malých SUV vozů měří 4099 mm. Za 357 000 Kč. Pokud jste skromnější a oželíte LPG a pár drobností (ale nic z výše uvedených věcí), tak vám stačí 312 000 Kč. Tak. A tady by vlastně ta recenze mohla skončit. Protože, co chce slyšet víc?
Ale dobře, zkusíme se na to Sandero Stepway podívat jinak než optikou toho, že za tyhle peníze velmi dobře vybavené, zcela nové auto na dnešním trhu jen těžko hledá konkurenci. A vezmeme to popořadě. V té bronzové barvě s 16 palcovými základními koly Flexwheel, které vypadají jako hlíníkové, ale jsou to plastové poklice, je na Sandero vlastně hezký pohled. Cestou k autu hledám ta běžná místa, kde bych odhalil zásahy rumunských účetních. Ale lakované kliky, lakovaná zrcátka, lakované nárazníky. Hezky vyvedená grafika světel, včetně originálních pásků denního svícení. Vzadu alespoň manuální klika na otevírání kufru? Ne, je elektronická.
Chytím za kliku a zavřu za sebou dveře. Předtím se trochu napíchnu na ten ostrý roh předních dveří delších než jejich okno. Dobře, snad si zvyknu. Bouchnutí dveří je takové, že poprvé prozradí ekonomický původ. Rozhlédnu se a vidím spoustu prvků, které jsem minulý týden viděl v Cliu. Stejný je volant, stejné je ovládání automatické klimatizace (za 5 tisíc příplatek, prosím!), stejná je řadící páka manuálního šestikvaltu. Čekal jsem spíš pětikvalt za tuto cenu. Plasty jsou takové obyčejnější, potahy sedadel takové hrubší, obrazovka nejdražšího MEDIA NAV infotainmentu je taková zamlženější.
Ale za 5 tisíc Kč dostanete tohle: vestavěná navigace + rádio DAB + zrcadlení chytrého telefonu prostřednictvím Wifi (kompatibilní s Apple CarPlay a Android Auto) + připojení Bluetooth + 6 reproduktorů (4 reproduktory + 2 výškové reproduktory) + 8" dotyková obrazovka + odnímatelný držák chytrého telefonu. Za p-ě-t tisíc. Tady nejde říct křivé slovo. Ta obrazovka není sice bůhvíjak kontrastní, ale má tak rychlou odezvu, že by mohla i Octavia závidět. Sedím uvnitř a kroutím hlavou. Ruku mám položenou na loketní opěrce, protože tu má Dacia taky! Koukněte na fotkách na ten interiér - je vkusný, účelný a velmi praktický. Místa je všude dostatek jak v podélném směru, tak nad hlavami cestujících a v kufru stále zbývá 328 litrů na zavazadla. Jak říkají slováci, “odpálilo mi dekel”. Trochu low-costově působí čalounění kufru, ale to snad ani nepřísluší na tomto autě hodnotit. Navíc zkuste tohle říct běžnému motoristovi těsně předtím než do kufru naloží špinavou sekačku na trávu, nebo mu tam skočí pes. Bude na vás koukat stylem “vaše problémy bych chtěl mít”.
Klíčkem (neskládacím) probouzím známý litrový tříválcový turbomotor TCe 100. Renault se u něj chlubí nepřímým vstřikem paliva, který mimochodem umožňuje právě i provoz na LPG. Tento motor jsme měli i v Cliu a byl velmi dobrý. U Dacie Sandero je naladěn na 74 kW při provozu na LPG a 67 kW při provozu na benzín. Se svými 170 Nm, kterých dosahuje už při 2 tisících otáčkách, je dostatečně dynamický i na 1200 kg vážící auto. Při provozu na LPG má motor kolem 2 tisíc otáček o dost rychlejší nástup síly než při provozu na benzín a je to cítit na jeho projevu. Na plyn je maličko drnčivější, ale jen při vysokém zatížení. Výrobce slibuje hodnoty spotřeb kolem 6 litrů benzínu a 7,5 litrů LPG dle norem WLTP na sto km. Obě tyto hodnoty jsou s přehledem dosažitelné, ale k tomu se dostaneme za chvíli.
Na volnoběh motor celým autem chvěje, ale jen lehce. Rozjezd chce maličko cviku, protože malý motor se vzduchovým mezichladičem má delší prodlevu na reakci plynu - chvilku trvá než se celé to velké sání natlakuje a druhý problém je v tom, že mu skokově naroste síla. Ve dvou tisících má motor na LPG nejvyšší točivý moment z celého spektra. V případě, že člověk sešlápne výrazně plyn dojde k půl vteřinové prodlevě, což může u někoho vyvolat pocit, že je na plyn potřeba šlápnout ještě víc. Ale to už turbo tlačí vzduch do válců a dodatečným přišlápnutím začne motor opravdu jančit. Po sundání nohy z plynu chviličku motoru trvá než zareaguje. Tyhle tři věci je potřeba si během prvních kilometrů osvojit a pak už Sandero šlape jako hodinky. Lehce jde pedál spojky, a tak není problém její záběr snadno regulovat. Při běžném ježdění si prakticky ničeho všimnout nelze, protože motor reaguje na povely plynule a klidně. Zvukové utlumení motoru není nejlepší, do kabiny je dokonce slyšet jak si pohvizduje turbo a trochu i nějaké pískání od motoru. Obecně ten akustický komfort je slabší.
Jízdně mne překvapily dvě věci - velmi dobrá akustická úroveň tlumení nerovností a poměrně tuhý podvozek. I na pneumatikách 205/60 R16 s 12 cm vysokou bočnicí mi přišlo auto dost tuhé. Dokonce jsem jel zkontrolovat tlak v pneumatikách, protože bych čekal trochu poddajnější charakter u takového auta. Samozřejmě tou plusovou stránkou je, že se Dacia poměrně statečně drží asfaltu i při necitlivém zacházení. Při prvních jízdách po městě mi také trochu vadil hlučný ventilátor, který i na druhý stupeň překryje všechny zvuky v interiéru. Ale není to trochu paradox? V autě za 300 tisíc Kč mi nejvíc vadil hluk ventilátoru. Je otázka, jestli je interiér tak tichý, nebo ventilátor tak hlučný. Spíš to druhé. Jinak to svezení je vlastně velmi dobré. Dacia reaguje takovým zvláštně přímým, bezprostředním, způsobem. Ta bezprostřednost i tvrdší podvozek pak přijdou k duhu při mimoměstském a dálničním cestování.
Hluk v kabině narůstá už od 90 km/h hlavně od čelního skla, to je opět prostě fakt, který zcela odpovídá ceně. Nicméně Sandero zvládne udržet i 150 km/h a cestování není nepohodlné, odhlédneme-li od toho akustického hluku. Auto působí stabilně, ani spotřeba paliva neroste nijak závratně. Kde ale Sandero září jsou klikaté silnice se špatným povrchem. Podobně jako u Dusteru, je jen málo typů asfaltových povrchů, které vás donutí sundat nohu z plynu. Přesně v tu chvíli totiž začnou fungovat ty vysoké bočnice a to tužší pérování. I když se pak Sandero s vyšší stavbou už trochu naklání, ten podvozek bych možná ocenil ještě měkčí. Podobně jako jej má Duster. Tohle je prostě nejsilnější oblast Dacií. Nekvalitní povrchy zvládají opravdu s nadhledem, do kabiny se nedostává příliš mnoho zvuků, auto neodskakuje ani se nedostaví pocit, že toho podvozek má “plné kecky”. Přesně se ukazuje jakou v tu chvíli mají výhodu pneumatiky s vyšší bočnicí - kola jsou lehká, takže s nimi podvozek nebojuje a ta pneumatika udělá kus práce za tlumiče. Delší cesty se Sanderem jsem se trochu obával, ale bez mučení se přiznám, že ty klasické české rozbité okresky jsem si fakt užíval, protože na nich na Sandero nečeká žádná překážka. Žádný železniční přejezd není dost rozbitý, žádná silnice dost záplatovaná. Sandero prostě jede.
Výrobce se chlubí, že Sandero ujede na obě plné nádrže celkem 1300 km a tento údaj opravdu není daleko od pravdy. Námi naměřené hodnoty byly následující: na LPG chce po městě sandero zhruba 9 litrů, mimoměstské jízdy se dají zvládnout kolem 8 litrů, dálniční 130 km/h kolem 10 litrů. To při ceně LPG kolem 14 korun vychází pro mimoměstskou jízdu kolem 1,10 Kč na km. Na benzín jsou hodnoty zhruba o dva litry nižší - 6 litrů mimoměsto, 7,5 dálnice, 5,5 litru příměstské cestování. Na nádrž LPG jsme pak ujeli lehce přes 500 km. Nádhera. Ta volba LPG je v tomto autě snad samozřejmostí.
Dacia Sandero Stepway nepatří mezi auta, které má člověk na svém seznamu tajných snů. Ale její cena je tak nízká, že možná umožní realizovat jiné sny z toho seznamu a tak je nesmysl a priori Sandero zavrhovat. Vyjma horšího odhlučnění vlastně není nic, co by mi na autě nějak zásadně vadilo. Naopak chytrá řešení, jako možnost nahrazení infotainmentu vaším mobilem, nebo podélné ližiny, které se dají během chvíle předělat na příčné, to jsou věci hodné obdivu. Ten posun v kvalitě zpracování, jízdního i uživatelského komfortu je tak velký, že jen ten kdo tohle auto neřídil, jím může opovrhovat.
