Recenze: C4 Cactus Origins - lze ho nemít rád?

C4 Cactus je napohled extravagantní a elegantní crossover, který před 5 lety jako první vyzkoušel novou tvář Citroenu. Ta ani ve své druhé generaci nemá konkurenci, byť je oproti té původní už poněkud umírněná. Pryč jsou airbumpy, pryč jsou přední a zadní černé plastové plochy, pryč je maska bez mřížky chladiče. Faceliftovaná verze nyní přichází ve sběratelské edici Origins, která slaví 100 let “odvahy a inovací” automobilky Citroen. V řadě Origins se kombinují designové prvky s pakety výbav, nicméně jde hlavně o polepy a drobné doplňky běžného vozu.

Demýtizace

Cactus sází hlavně na pohodlí, nenáročnost ovládání, relativně jednoduchou koncepci a nižší cenu a tak se mi nelehko čte popis auta na webu výrobce “Nový C4 Cactus přenáší automobilový komfort do nové dimenze. Vůbec poprvé nabízí v Evropě odpružení podvozku s tlumiči s progresivními hydraulickými dorazy® (Progressive Hydraulic Cushions® - PHC), které vytvářejí dojem jízdy na „létajícím koberci“, a ve světové premiéře se ve voze objevují nová sedadla Advanced Comfort, jež jsou zárukou pohodlného sezení a jízdy. Nový C4 Cactus je osobitý mimořádně komfortní hatchback, který na trhu kompaktních vozů způsobil revoluci.” Okomentoval bych to snad jen tím, že dojem létajícího koberce se dostaví jen částečně, protože z hatchbacku s vyšším těžištěm a relativně nízkorozpočtovým stylem opravdu nezískáte zázraky, ale o těch tlumičích známých i z C5 Aircross bude ještě řeč. A že Cactus revoluci na trhu hatchbacků nezpůsobil, je asi také zřejmé. Souhlasil bych s tím, že ta sedadla jsou pohodlná. Jsou to takové gaučovky. Je cítit kolik pěny v nich je a také se na nich dobře sedí, ale k tomu se také dostaneme.

Náš kousek je perleťově bílý, benzínový Cactus se 110 koňmi, které mu dodává známý 1.2 tříválcový PureTech motor spojený se šestistupňovou manuální převodovkou. Jde o crossover s délkou běžného kompaktu (4170 mm) a malinko vyšší světlou výškou (155 mm) a lehce vyšší stavbou (1530 mm výšky) a 358 litry pro vaše zavazadla. Díky příjemné hmotnosti 1140 kg dokáže vůz zrychlit na 100 km/h kolem 10 vteřin. Případně 9 a kousek ve 130 koňové verzi toho samého motoru. Auto je na pohled velmi pohledné a to hlavně ze zadního bočního pohledu, kdy vynikne grafika světel a sympaticky tvarovaný nárazník s víkem zavazadlového prostoru. Co ale Cactus nabídne své posádce?

6x netradiční

Po nastoupení překvapí sympaticky vzdušný interiér s velmi dobrým výhledem ven. Oko ihned upoutá netradiční přístrojová deska s velmi nizkou hranou (ta končí prakticky v ose volantu a má lví podíl na té vnímané vzdušnosti kabiny) a dvěma vystouplými displeji. Ten první nahrazuje klasické budíky jednoduchým úzkým displejem. Nejde o plnohodnotnou obrazovku, ale jen o displej s předdefinovanými segmenty pro rychlost, palivoměr, tempomat a přečtené rychlostní omezení s informací o aktuálním stavu tempomatu. Zcela chybí otáčkoměr nebo teploměr chladící kapaliny. Toto řešení poslouží svému účelu, ale oproti tradičním přístrojovým panelům nevidím zásadní benefit. Obecně se říká, že přečíst polohu ručičky je pro hlavu jednodušší, než zpracovat číslo na displeji. Z pohledu designu by určitě na takhle úzké místo ručičky jen tak někdo nedostal. Vedlejší displej je klasický infotainment poslední generace známý z Peugeotů. Nenadchne ani neurazí. Ovládání klimatizace je stále řešeno přes displej, což není úplně šťastné řešení. Potěší velmi dobrá couvací kamera s dostatečným kontrastem a frekvencí snímků.

Kromě toho tu najdeme netradiční řešení odkládací schránky, kvůli které se musel airbag přesunout do stropu - toto netradiční řešení zůstalo ale celkem nevyužito, protože schránka není moc velká a tam kde normální auta mají schránku je jen malý výlisek. Nápad dobrý, provedení pokulhává, ale je možné že je to jen daň za tu velmi nízkou hranu palubní desky. 

Moderní řešení výdechů klimatizace pod obrazovkou je možná dobré pro navigaci, ale nízko umístěné výdechy nefoukají na obličej, ale na ruku na volantu - ta je zmrzlá a čelo se potí. Kromě toho spolujezdec (také netradičně) má jen jeden výdech. Ten vpravo tu chybí. Netradiční mají být také Advanced Comfort sedadla. Jsou určitě zvláštní vzhledem a materiálem a skutečně se v nich člověk krásně uvelebí, ale chybějící boční vedení a hutná, neprodyšná pěna na dlouhé cestě člověku pozadí trochu zapaří. Další netradičnost se dá najít na dveřích ve formě madla a další neobvyklé řešení jsou nestahovatelná zadní okna, která se dají jen vyklopit. To do nich umožnilo zabudovat obří kapsy, které nemají konkurenci. Myslím, že je to celkem dobrý nápad. Plasty všude kolem jsou na pohled obstojné, i když tvrdé. Kde se ruce nebo lokty dotýkají (řadící páka, volant, loketní opěrky, ruční brzda) jsou ale měkké látky, takže tomu bych nic nevytýkal. Ale ta loketní opěrka, to je průšvih. V takovém autě bych čekal hezkou, autobusově nastavitelnou opěrku, vždyť jde o pohodlí. Ale tady je taková chuděra, na kterou se ruka položit nedá, ani nejde nijak nastavit. Tohle se neodpouští.

Jízdní komfort vs. jízdní vlastnosti

Citroën se vždycky prezentoval jako automobilka, která vyčnívá jízdním komfortem a je tomu tak i v případě Cactusu. Takhle měkké auto jsem vyjma modelu C3 dlouhou dobu neřídil. Bohužel ta měkkost je často paradoxně na úkor komfortu, nikoliv v jeho prospěch. Auto exceluje na rozbitých záplatovaných silnicích s malinkatými nerovnostmi, kde se velmi měkké tlumiče ve svých prvních centimetrech podají a překvapivě auto svádí ke svižné jízdě (obecně jsem měl v Cactusu trochu problém s rychlostí a nějak nevím proč). Jinak je ale měkký podvozek z mého pohledu spíše na škodu a to hlavně při přejezdu větších nerovností, ať už jednotlivých, nebo řady. Stejně tak při větším brzdění nebo zastavení na křižovatce, kdy se auto poměrně dost nakloní a zhoupne. První brždění na dálnici to bylo nečekaným zážitkem. Postupně si na to člověk zvyká a zároveň si zvyká, že na držení stopy to díky lehkosti auta nemají ty náklony zase takový vliv. Toto všechno by mělo být možné díky hydraulickým dorazům, které by měly umožnit dorazy využívat častěji a rány do karoserie potlačit. Realita je ale taková, že možná rázy do karoserie potlačí, ale ne jejich akustický projev a zatřesení celým autem. A to jak na přední, tak na zadní nápravě, která několik krátkých příčných nerovnosti moc dobře nepobírá a poskakuje. Překvapivě si auto zachovává svoje plavné jízdní vlastnosti i plně obsazené - čekal jsem, že víc “sedne”. 

Louda to není

Motor 1.2 PureTech má 110 koní a 205 Nm a tak se řadí k dnešnímu lehkému nadrůměru. Cactusu uděluje celkem zajímavý jízdní i zvukový projev, jen ten chybějící otáčkoměr neumožní úplně efektivní využití. Co jsem si já (v tomto autě paradoxně) užíval, bylo to zaklonění vozu po rozjezdu, jadrný zvuk motoru a hlavně zátah už od nízkých otáček, kdy takový ten urputný zvuk motoru s jeho skutečně živým projevem dělá z Cactusu docela  svižné auto. Při velmi klidné jízdě lze počítat s 5,5 litry, na dálnici ale spotřeba začne stoupat k 6,5 až 7 litrům. Spotřeba překvapivě stoupá rychleji než hluk v kabině. I v rychlosti kolem 160 km/h, kde motoru trochu dochází dech, není auto přehnaně hlučné. 

Závěr se tentokráte nepíše snadno - já vlastně nevím, co si o tom autě myslet. Cactus byl z kraje testu spíše za outsidera. Vůz jednoduché konstrukce s preferencí jízdního komfortu a snahou řešit jinak věci, co jinde dobře fungují - z pohledu konzervativního motoristického nadšence vlastně všechno špatně. Jak se houpe jak při rychlém průjezdu zatáčkou, kde je otáčkoměr, kde je boční vedení, kde je zábava? To auto přece nemůže obstát proti těm Vitarám a T-Crossum. Ale pak když jsem vezl 97 letou babičku celkem svižným tempem cestou necestou, tak žádná kritika na náklony karoserie nebo stížnosti na povrch silnice vůbec slyšet nebyly. Auto díky houpání celkem eliminuje pocit z rychlosti, nerovnosti auto pobírá vlastně velmi dobře a v babičky očích rozhodně “nedrncá”.  Podle akčních nabídek lze C4 Cactus mít už za skvělou cenu kolem 350 tisíc Kč a získat az ty peníze řadu neotřelých nápadů a řešení v kompaktním crossoveru s důrazem na pohodlí a spoustou bezpečnostní výbavy. Pokud ten měkký podvozek prohlásím za vlastnost, nemá auto zásadních nedostatků. Za 390 tisíc Kč lze mít trendy auto s automatickou převodovkou EAT6 a více než dostačujícím a úsporným motorem. To prostě není špatná nabídka pro někoho, kdo neřeší newtonmetry, koně, podélné zrychlení a časy na Nürburgringu. Byť crossovery jsou velmi moderní a každá automobilka chce mít nějaké to želízko v ohni, srovnání podle délky ukazuje, že je zhruba dalších 9 aut podobné velikosti, včetně sesterského C3 AirCross. Ale Cactus je lehce válcuje slušnou základní výbavou.