Jak jde čas, korejská automobilka Hyundai stírá náskok a s notnou dávkou elegance, sympatického gusta a houževnatosti naplňuje snahu dostat se více a více do celosvětového povědomí. A dokonce v něm začíná udávat i směr. Alespoň takhle se nejspíše snaží být vnímána. Daří se jí to? Nedávno bývala mnohými ještě brána s jistým odstupem, snad i omluvíte-li despektem většiny laiků i zkušenějších motoristů. Snad i né bezdůvodně. To vše je ale věc již času minulého. Jen v tomto, respektive minulém roce, jsme měli šanci vidět, jak zajímavá auta umí udělat právě i jihokorejský výrobce aut, Hyundai. Mnohdy důmyslněji a lépe udělaná než ta od evropských značek s již dlouhletou tradicí, na našem tak zvaném starém kontinentu...
Na několik krátkých dní jsme měli možnost otestovat, již loni představený modernizovaný model i 30, zástupce již třetí generace tohoto už i v minulosti úspěšného modelu. Nyní v karoserii kombi. Měli jsme možnost ochutnat veškerý přepych dnešní doby, který k tomuto modelu automobilka vůbec může nabídnout. Dozvíme se, na kolik si cení výrobce tento kombík v plné výbavě. Dočtete se o tom, co se nám líbilo a co až tak ne. A nakonec si zkusíme v rámci malého porovnání s konkurencí zodpovědět zásadní otázku: koupit, či nekoupit Hyundai i30 combi 2017 (2018) v plné výbavě, s dieselovou jednotkou pod kapotou?
Hned, jak přicházím k autu, již z dálky zaujme jeho nápadný široký posez a nízký vzhled. Úzké zadní světlomety a nízké zadní okno to jen podtrhují. I30 třetí generace více odskakuje z našeho pohledu od svých asijských konkurentů, Kia či Mazda a dále rozvíjí–dnes už unikátní–designový podpis automobilů této značky. Nová generace na nás působí vytříbeněji, elegantněji a o poznání dravěji než předchůdce. V metalíze „Platinum Silver“ u námi testovaného kusu působí tak trochu odměřeně, jakoby záhadně, ale zároveň prémiově. K tomuto dojmu přepychu pomáhají i vkusně použité chromové line na boku, zvýrazňující horní linii oken, ližiny na střeše, kliky dveří a v přední části vozu lemování poměrně masivního výřezu masky. Na subjektivní notu, tato stříbrná metalýza je dle našeho názoru jedna z nejlepé se hodících k tomuto autu (mnohem lepší než například taková červená barva „Engine Red“ nebo jednoduchá bílá „Polar White“, které dost možná utopí veškerou pomyslnou noblesu nového designu).
Po usednutí do vozu, za volant, nás přepadne v prvních chvílích pocit sterility a zvláštního, byť ne nepříjemného „chladu“, který jsme prve dostali i u jiných nových vozů této značky. Osobně to přisuzuji hojnému, přebujelému použití tmavého plastu s převážně monotónní povrchovou úpravou. I přesto ale Hyundai zvládl vyladit vzhled kokpitu tak, že vše působí moderně, jestli ne přímo nadčasově (v rámci tohoto segmentu) a to je pozitivní zpráva. O interiéru si však povíme více hned za chvíli...
Po nastartování se rozezní tichý vrkot dieselové přeplňovaného čtyrválce CRDi, naladěného na výkon 100kW. V této specifikaci je napojen na 7-stupňovou automatickou převodovku DCT. Po několika prvních kilometrech zjišťujeme, že automat funguje v tomto voze velmi dobře. Rychlostní stupně mění plynule a inteligentně. Nabízí se možnost řadit i manuálně. Buďto voličem jízdních režimů na středové konzoli anebo, v rámci naší specifikace, i pádly pod volantem. V případě jejich použití pracuje převodovka dobře–rychle při řazení vyšších rychlostních stupňů i během podřazování.
Řízení je přesné a responzivní a podvozek, byť oproti předchozí generaci je naladěn spíše o něco tužšeji, přesto vyfiltruje silniční nerovnosti na přijatelné úrovni. Nemůžeme předpokládat, že by 17 palcové ráfky obuté do pnaumatik o rozměrech 225/45 měli jakkoliv negativní vliv, pokud jde o jízdní komfort. V zatáčkách je i30ka v kombi provedení více méně vždy jistá.
To nás dostává k možnostem jízdních režimů u tohoto vozu. Je zde na výběr ze tří, respektive dvou: eco, sport a normal/standard. Právě při zvolení režimu sport umí být svezení v Hyundai docela příjemně úderné, trochu ztuhne řízení, zlepší se odezva plynu a převodovka dovolí jít motoru až do nějakých 4 tisíc otáček za minutu. I prudší změny směru a rychleji projeté zatáčky se dají zvládnout v podstatě zábavně a sebejistě. I30 Style kombi není sportovní auto, už jen kvůli samotným sedačkám, které by si proto zasloužily o něco lepší boční vedení. Každopádně, pro případnou dynamičtější jízdu nemusíte ani v tomto voze daleko a zážitek to může být, umíme si představit, pro běžného uživatele prostě uspokojivé.
To bychom měli shrnutou jízdu městem, de facto po okresních silnicích. A jak je to například na dálnici? Hyundai přichází s odpovědí v podobě adaptivního inteligentního tempomatu stop&go, který dokáže auto úplně zastavit a následně i rozjet, a to do rychlostí vyšších jak 160 km/h. To je vzhledem k našim domácím podmínkám více než dostačující. Dalším podpůrným systémem je kontrola jízdních pruhů. Tato výbavová featura dokáže, v případě, že zrovna neměníte jízdní pruh, udržet samovolně auto ve zvoleném jízdním pruhů asi na čtvrt minuty. Pak vás vyzve k opětovnému převzení řízení (vlastně vás pozve na kávu, což je úsměvné, ale i příjemné a určitě ne pocitově tak neodbytné jako u jiných jízdních asistentů jiných automobilů na trhu).
Za temných, nočních podmínek jsme měli možnost otestovat kvalitu led světlometů Hyundai. Z našeho pohledu by si možná zasloužil ještě o něco silnější svícení. Dálkové jsou silné dost a automobil dokonce disponuje funkcí HBA, která využívá světelného senzoru snímajícího protisvit s protisměru a dálková světla tak vypíná a zapíná automaticky. Bohužel toto vytváří často „blikající“ efekt. V noci pro svou bezpečnost, vůči zvěři, zmateným lidem, dálkovky mít zapnuty chcete vlastně pořád. Posteskli jsme si při této instanci nad tím, že automobilka nenabídne ke konfiguraci tohoto auta i LED technologii Matrix osvětlení. Ta by již tento „neduh“ vyřešila.
Právě přišel prostor pro pár slov o prostoru a rozvržení jeho tvarů uvnitř této nové generace. Jak vepředu tak i vzadu bude mít člověk průměrného vzrůstu (výšky do 185cm) dostatek místa pro nohy, kolena i hlavu (a to i když námi testovaný vůz měl příplatkovou panaromatickou střechu). Posez ve všech sedadlech je komfortní. Vepředu bych snad uvítal jen o něco výraznější boční vedení sedáku i opěradla. Ale i takto bylo dostačující. Nalézt správnou polohu za volantem nebylo pro mě vůbec těžké. Elektricky jsem si nastavil sedadlo, dokonce i míru bederního vyboulení. Volant je nastavitelný manuálně, klasicky ve vertikální a předozadní rovině. Nakonec mám na dohled a dosah všechny důležité budíky, ukazatele i tlačítka na středové palubce, respektive 8-palcovém displeji, který nebrání ve výhledu ven z auta a zároveň je tak akorát vysoko v zorném poli řidiče. Hodně praktická jsou i tlačítka na volantu, pro regulaci hlasitosti, radiové stanice, handsfree, nastavení palubního počítače i adaptivního tempomatu.
Uspořádání a objem úložných prostor jsou tu vytvořeny také uspokojivě. Nechybí zde dostatečně široké/hluboké dveřové kapsy (pojmou 1,5l pet láhev), loketní opěrky vpředu i vzadu (plus vzadu s možností propojení s prostorem zavazadelníku), dostatečně veliká, podsvícená schránka vepředu u spolujezdce. Ani nechybí klasická přihrádka na brýle na předním světelném stropním panelu. Zavazadlový prostor skýtá v základu již tak dost velkých 602 litrů. Po sklopení zadních sedadel vytvoří téměř rovnou plochu a celý tak pojme předměty od podlahy až ke stropu o celkovém objemu 1650 litrů. A tyto hodnoty patří po pravdě k těm nevyšším v rámci segmentu. Námi osedlaný vůz měl navíc k dispozici chytrý systém kolejnic s posuvnou zábranou na dně zavazadelníku. Měli jsme tak jistotu, že ani při svižnější jízdě se převážené věci tam vzadu moc nepomíchají.
Testovaný vůz disponuje kompatibilitou s Android i Ios zařízeními, obojí s propojením i na rozpoznávání hlasových příkazů. Čili nechybí Bluetooth rozhraní. Má také zabudovanou navigaci, s jejíž automatickými aktualizacemi lze u Hyundai počítat po dobu deseti let. Dále nabídne vpředu pro cestující indukční nabíjení, 3x napájecí 12voltový vstup, 1x aux a jeden vstup pro USB zařízení. Dále zahrnuje střešní žraločí ploutev, takže jsou k dispozici AM/AF radiová vysílání, DAB a GPS.
Auto si můžete odemknout pouhým stisknutím talčítka na klice u řidiče, či spolujezdce, díky inteligentnímu klíči, který je dodán s vozem. A to je pohodlné.
I když je cenovka této prémiové, plné verze i30 kombi 2018 téměř na hranici 750 tisíc korun, tak osobně vidím velkou škodu v tom, že automobilka již nenabídne další rozšíření. Pravděbodoně by asi musela změnit celkově přístup a koncepci, snad i ideologii svých vozů. Ale například o něco větší i40 kombi se v plné výbavě v podstatě prodává už necelý milion korun A má tu popodbnou neduhu jako i30. Mám-li dát svůj názor na odiv, třeba mně osobně se hodně líbí design a velikost i30ky. Připlatil bych si v ní za lepší audio systém, kde bude více reprodukturů a zvuk bude více než jen „oukej“. Připlatil bych si za zajímavější výběr materiálů v interiéru, kam bych přidal možnost zvolit si i něco ušlechtilejšího než klavírně lakovaný černý plast a byť měkčený, příjemný na dotek, je jinak nezajímavý a hlavně všudypřítomný, klasický ten jemně zrnitý plast. Co třeba trochu kovu? Nebo kůže? V námi testovaném voze BYLY kožené sedačky. Proč nepřenést trochu té kůže kromě volantu třeba i na části palubky anebo středové konzole. Věřím, že i kdyby se takto zvedla cena „nedejbože“ o několik desítek tisíc, auto by působilo ještě daleko lépe. Takhle to tedy vnímám sice dobře, ale na druhou stranu poněkud smutně, protože z nového Hyundai i30 kombi Style mohli designéři vyždímat ještě o něco víc a auto mohlo být ještě o něco žádanější, právem, než je už nyní.
Pokud pomineme fakt, že v podobné výbavě a za podobnou cenu jen ztěží budeme hledat konkurenci, snad kromě nového Peugeot 308 SW, které dostaneme za srovnatelnou cenu, musíme vzít na zřetel to, že jihokorejská automobilka nabízí jednu z nejlepších/nejvýhodnějších záruk na trhu. 5 let bez ohledu na ujetou vzdálenost. Podobně na tom jsou snad jen u zmiňovaného Peugeotu, BMW či vozy Kia se svou sedmiletou záruční dobou (u nich je ale nájezd omezen na 150 tisíc km). Tedy, i když se to na první pohled nemusí jevit tak jasně, při bližším ohledání trhu jsme zjistili, že Hyundai pravděpodobně nabízí jednu z těch (nej)výhodnějších koupí na trhu, kdy dostanete hodně, v dobré kvalitě, za hodně konkurenceschopnou cenu. Neříkáme, že je naprosto nekompromisní, ale pokud člověk potřebuje vůz této velikosti, v plné výbavě, Hyundai má svou odpověď za tři čtvrtě milionu. Nečekejte dokonalost, ale hodně dobré a uspokojivé auto.
I když už teď si vysloužilo novogenerační kombi od Hyundaie z naší strany nálepku dobrého auta, a sice díky své výbavě, od vyhřívaných a ventilovaných sedaček, vyhřívaného volantu, couvací kamery, předních a zadních parkovacích čidel, panoramatické střechy, na pohled celkem poutavého a hlavně funkčního designu až po takové zásadní aspekty auta jako je kvalitní dílenské zpracování, exteriéru i interiéru... přesto vše věříme, že tohle auto má navíc. Dostalo do vínku „talent“ být ještě lepší. Jen časem se ukáže, jak vysoko míří značka Hyundai a zda-li se pokusí časem zatopit i takovým konkurentům jakými jsou Audi, Bmw či Mercedes. Ona vlastně už takový segment jakoby má, ale ten zahrnuje pouze 4 modely a všechny navíc pouze v jednom typu karoserie. Bylo by super, pokud by se uvolila k tomu, popustit to, co nabízí právě u vozů Genesis i do příplatkových paketů u svých „běžnějších vozů“. Člověk by si tak mohl opravdu přijít na své a konkurenceschopnost by se rázem ještě zvýšila.
Plusy
kvalitní zpracování
atraktivní a funkční design
dobrý poměr cena/kvalita/výkon
uspokojivé jízdní vlastnosti
příjemné handsfree vyzvánění
Mínusy
příliš monotónní úprava interiérových plastů
nejde zakoupit dražší verzi s ušlechtilejšími materiály v interiéru
nelze zakoupit lepší sound-systém
přední sedačky, byť pohodlné, by mohli mít o něco výraznější boční vedení