Toyota je v posledních letech na skvělé vlně. Kromě neuvěřitelně širokého portfolia modelů jsou její poslední auta jedno lepší než druhé. Skvěle se výrobci povedlo propojit povedený design s dokonalým vyladěním hybridního pohonu, kvalitnějšími materiály, lepším dojmem z celkového zpracování a modernějším infotainmentem.

A C-HR je jednou z těch Toyot, které – to prozradím hned na úvod – mají skutečně minimum chyb. K testu jsme dostali plug-in hybridní verzi s výkonem 223 koní a 13,6kWh baterií, za cenu lehce přes milion korun. Není to málo za auto, které je ve skutečnosti spíše menší než větší. Jenže C-HR je výborné auto už ve své základní podobě, a tak i verze začínající na 800 tisících korun budou velmi dobré. Je to přesně rok, co jsme měli C-HR na test poprvé. A tehdy ve verzi GR Sport s pohonem všech kol nadchla. Taková auta v redakci rádi přivítáme znovu.

Jde o auto s originálním vzhledem a nezvykle tvarovanou karoserií. Vpředu najdeme úzký proužek hlavních světel, příď s „kladivounským“ stylem a velký nárazník protažený až k hraně kapoty. Výrazné blatníky a pozvolna klesající střecha připravují půdu pro zadní část, která se nepodobá ničemu jinému. Komplikované tvary, světla přes celou šířku auta a černě lakovaný nárazník opticky snižují výšku vozu. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Navíc lze zvolit i dvoubarevné lakování – nejzajímavější barevná kombinace byla ta, kterou jsme testovali loni, kdy třetina auta byla v odlišném odstínu.

S pátou generací hybridního pohonu Toyota ukazuje konkurenci záda. Kromě úspornosti zaujme především rychlými reakcemi na plyn a plynulostí. Vyjma Hondy, většina ostatních výrobců umisťuje elektromotor do převodovky, resp. mezi motor a převodovku (např. Stellantis, VW, Hyundai, BMW). V praxi to znamená, že reakce na plyn nejsou okamžité, pokud si převodovka musí nejdřív podřadit. Toyota díky své architektuře reaguje ihned – a i když při plné zátěži drží spalovací motor ve vyšších otáčkách, při výkonu 223 koní je to vždy jen na pár sekund.

C-HR zvládne zrychlení z 0 na 100 km/h za 7,3 sekundy. Dvoulitrový motor se 152 koňmi ve spojení s elektromotorem nabídne celkový výkon zmíněných 223 koní. Baterie o kapacitě 13,6 kWh slibuje čistě elektrický dojezd až 100 km, reálně však počítejte spíše s 80 km – i to je ale velmi příjemné. Z mé zkušenosti má Toyota nejlépe vyřešené přepínání mezi režimy využití elektrické energie. Žádné složité menu, žádné nastavování, kolik procent baterie se má uchovat. Jedno tlačítko přepne režim z elektrického do hybridního a baterie se přestane vybíjet. Nic víc nechci, nic víc nepotřebuji.

Reakce na plyn jsou okamžité, brzdy i řízení jsou výborně naladěné. V autě se dobře sedí, výhled vpřed je velmi dobrý. Infotainment reaguje svižně, vestavěná navigace funguje bez problémů, všude je dostatek tlačítek a klimatizace má vlastní ovládací panel. Klavírní černý lak je jen na malém kousku u voliče převodovky, jehož tvar navíc umožňuje pohodlně si opřít ruku při ovládání palubních systémů.

Chválím, chválím… ale úplně dokonalé to není. Pozornému čtenáři už možná došlo, že dvě pihy na kráse se najdou. Začněme zadními sedadly – kromě toho, že zde není mnoho místa, působí interiér stísněně díky malým oknům. A druhý problém? Zavazadelník. S objemem jen 310 litrů je opravdu malý. Na délku docela ujde, ale je velmi mělký. To C-HR pravděpodobně řada lidí odpustit nedokáže. Část objemu zabírá baterie plug-in hybridního pohonu. Verze bez ní mají kufr o objemu cca 360–380 litrů. Ani to však není moc na auto s délkou 4360 mm. Pro srovnání: Škoda Scala má naprosto stejnou délku, ale nabídne znatelně více prostoru pro cestující i v kufru, kde pojme 460 litrů.

Ale jak už to tak bývá – něco za něco. Toyota neplýtvá prostorem jen tak. Zadní náprava má víceprvkové zavěšení, objemný motor zabírá dost místa pod kapotu, a tak je část elektroniky pod podlahou zavazadelníku. Toyota navíc může mít pohon všech kol nebo PHEV pohon. O tom si Scala může nechat jen zdát. V oblasti techniky je C-HR zkrátka o ligu výš.

Jízda na elektřinu znamená spotřebu okolo 16 kWh/100 km, což vystačí na cca 80 km městského provozu. I v elektrickém režimu je C-HR svižná a chová se jako elektromobil. Když energie dojde nebo si ji chcete uchovat na později, potěší C-HR i tak – okamžité reakce, rychle dostupný plný výkon, nízká spotřeba. Po návratu z každého výletu vás odmění spotřebou do 6 litrů na 100 km.

Drobnou vadou na kráse může být tužší podvozek. Při svižnější jízdě oceníte stabilitu, přilnavost a kultivovanost – C-HR se asfaltu nepustí. Limitem jsou spíše pneumatiky Michelin e-Primacy, zaměřené hlavně na nízký valivý odpor. Při klidné jízdě s rodinkou je ale znát vyšší citlivost na kvalitu povrchu – struktura vozovky se více přenáší do kabiny a tuhost podvozku je také tak na hranici. Řešením jsou menší kola – v základu mohou být 17”, náš testovaný vůz měl devatenáctky. Na kvalitním asfaltu to není problém, ale český venkov přece jen nabízí spíš ten horší.

Závěrem? C-HR je fantastické auto – dobře se řídí, dobře jezdí, je úsporné, krásné a ničím neštve. Širšímu rozšíření však může bránit menší zavazadelník a možná až moc exotický vzhled.