Peugeot 308 GTi - všestranný hot hatch na každý den

Recenze: Peugeot 308 GTi - všestranný hot hatch na každý den

Když jsem měl před dvěma lety možnost vyzkoušet 308 GTi, tehdy nejostřejší hatchback od Peugeotu, byl jsem unešený. Tak všestranné, rychlé, relativně pohodlné a příjemné auto, v tak nádherném a v celkem nenápadném hávu, to je přesně moje gusto. Rok se s rokem sešel a mám tu čest osedlat faceliftovanou verzi tohoto hot hatche. Přiznám se, že jsem se musel v dealerství zeptat, jestli je to ta nová verze, protože mi přišla na chlup stejná. Teď zkoumám starší fotografie a nacházím nuance na předním nárazníku, kde původní červená linka ve tvaru U je nyní vodorovná a dva falešné vstupní otvory vzduchu prošly také drobnou úpravou. Jinak změny veškeré žádné. Kola stejná, světla stejná, zadní část stejná. A málem bych zapomněl - rámeček masky byl chromovaný, ted je černý. Ale jakožto konzervativní člověk vlastně souhlasím, co funguje, není třeba měnit. A Peugeot fungoval. Bohužel  konkurenti během těch pár let v hot-hatchích nějaké koně ještě přihodili, objevila se nová konkurence od Hyundai, která ze svého dvoulitru ždímá o 3 koně navíc (ve verzi Performance), nebo nedávno testovaná Octavia RS s 245 koňmi a dokonce s 370 Nm, ale oba degraduje o více než 200 kg vyšší hmotnost, která je mimochodem u Peugeotu parádních 1250 kg.

S běžným modelem, ze kterého vychází tento hot hatch, přišel Peugeot v roce 2013 a musím říct, že i po těch letech mi to auto přijde opravdu hezké. V loňském roce pak prodělal velmi jemný facelift, který se dotkl i GTi. Nesahalo se na nic kromě retuší vnějšku, infotainmentu a komfortních funkcí (lane assist, masážní sedadla, city brake). Takže ani teď tu není brutální styling ve stylu Hondy Civic Type R. Auto je celkem decentní, jen tu vykukují obří brzdy skrz devatenáctipalcová kola, tu červená linka na spodku předního nárazníku, pár odznaků GTi a na zádi tak akorát velký difuzor a dvě koncovky výfuku. Nejvíce zaujme dvoubarevné lakování Coupe Franche za 25 tisíc Kč, které je specialitou Peugeotu a jiné automobilky takové výstřední lakování nenabízí. Ale ten velký boubelatý zadní nárazník, krásné prolisy na boku, přikrčená silueta masivní zádě a elegantní přídě, velká kola narvaná v blatnících, to všechno zůstalo a je to prostě nádhera!

První cesta

Stejně jako civilní 308, i GTi už na první dotek zaujme tím, s jakou lehkostí a minimální silou se otevřou dveře a s jak libozvučným zvukem se zavřou. Je to až nepatřičné k tomu, co je pod kapotou. Po otevření si nelze nevšimnout krásného zpracování vnitřní strany dveří a sedadel, která jsou nádhernou kombinací alcantary a skvělého posezení. Před řidičem tradičně malinkatý volant a nad ním budíky. Mně tato kombinace vyhovuje, podporuje hravost auta a zároveň umožňuje mít budíky lépe na očích. Kolem řidiče jsou samé oku lahodící materiály a neokoukané křivky. Nastartování tlačítkem probere k životu čtyřválcový 1.6 litrový turbomotor THP s 200 kW, tj. 268 koňmi a 330 Nm v rozmezí 1900 – 5000 ot/min. Zajímavá je hodnota zrychlení, která je 6 sekund. Kombinovaná spotřeba má být 6.5 litru. Prozradím, že to není úplně nereálná spotřeba.

Jízdní komfort je na poměry hot hatchů relativně dobrý, na běžnou jízdu díky lehkosti možná o něco lepší než v RS 245 na stejně velkých 19 palcových kolech - Peugeot na větších nerovnostech tak nebouchá a díry lépe snáší. Obecně překvapuje svou kulturností ve všech běžných jízdních režimech. Není tak intenzivní, brutální ani divoký jako jiné modely, které umí vytvořit mnohem intenzivnější pocit z jízdy - jak ze zrychlení, tak z rychlosti samotné, ale za cenu toho, že delší cestování je spíš utrpení. GTi ani při delší jízdě na dálnici neotravuje duněním z výfuku, nebo nepohodlnými sedadly, naopak motor při 130 km/h točí nějakých 3100 otáček a není vůbec slyšet a sedačky jsou skvělé a ještě vás za jízdy namasírují (byť jen dofukující se bederní opěrkou).

Řazení není jako řízení

U předchozí 308 GTi jsem měl prakticky jedinou výhradu k převodovce, která má velmi dlouhé dráhy a poněkud gumovější řazení a v této disciplíně ji jiné modely deklasují. Těšil jsem se na změnu. Marně. Je tu ta samá převodovka, ovládaná tou samou hliníkovou pákou, která je buď studená nebo horká, podle počasí venku. Rychlosti nezapadají úplně snadno, je citit jak se páka zadrhne u neutrálu a pak před zařazením rychlosti. Nejlépe když se dá převodovce nějaký čas a řadí se rozvážně. Naopak ostré brzdy jsou božské a už ťuknutí do pedálu vyvolá extrémní brzdný účinek, který při následném brždění polevuje a nechává mechanickou zpětnou vazbu od brzd pro lepší kontrolu nad autem.

Oblíbená motoristická disciplína, kterou je postávání v kolonách, není nesnesitelná díky kvalitnímu audiu Denon, hill-hold funkci, nebo možnosti si pustit Waze přes Apple CarPlay. Problémem může být poměrně tuhá spojka, ne úplně snadno dosažitelný plynulý přechod mezi jedničkou a dvojkou a samozřejmě naladění auta, které není připraveno na městské nástrahy ve formě retardérů, kostek, kanálů a podélných spár. Všechny tyto atributy se projeví velmi výrazným pohazováním těl pasažérů po interieru. Ale nic co by se od takového auta nečekalo, možná dokonce lepší, než by se čekalo.

Info(enter)tainment

Peugeot je první model, kde jsem měl možnost vyzkoušet (konečně!) Google mapy a Waze přes Apple CarPlay. Řešení funguje celkem dobře, rozhodně lépe než vestavěná navigace. V případě Peugeotu se trochu bije koncept připojeného Apple CarPlay, které by mělo prakticky nahradit infotainment v autě a umět spustit navigaci, muziku a celkově obsloužit telefon bez nutnosti opustit prostředí CarPlay, s nutností opustit prostředí kvůli změně nastavení ventilace - pak je třeba se přes několik kliků vrátit zpět, což za jízdy není úplně ideální. Obecně přestože obrazovka i prostředí je z těch nejnovějších od Peugeotu, není to rozhodně bleskurychlé a větší pozornost nezbytná na běžné úkony, mě občas trochu znervózňovala. Pořád mi přijde prostě nejlepší mít oddělené ovládání ventilace od navigace. Tam kde lze poslepu nahmatat kruhový ovladač ventilace a poslepu s ním pootočit je to rozhodně menší stres než když musím udržet ruku ve vzduchu a neustále koukat na displej, jestli se to povedlo trefit a jestli to systém pochopil. Proto prémioví výrobci již montují displeje dva (až tři).

Divoká jízda

Podzimní ráno, hotel poblíž Karlových Varů, kolem sedmé se nechce z postele, ale venku čekají prázdné silnice a auto, které neřídím každý den. Krásný východ slunce a romantické ranní mlhy jsou neskutečné nejen na focení, ale také nabádají k větší opatrnosti na vlhkých a rozbitých silničkách pokrytých sem tam spadaným listím. Během chvíle se prohřeje auto i sedačky a je čas za to "trochu vzít". Mechanická přilnavost kol snad nemá hranic, diferencial Torsen při pomalejším nájezdu umožní ostrý výjezd, kdy se auto pod plynem krásně stáčí do zatáčky a otáčky letí nahoru stejně jako rychlost. Je to radostné a zábavné najednou. Ve sportovním modu do reproduktorů basuje virtuální zvuk motoru, který překrývá ten pravý, který mě přijde sympatičtější svou opravdovostí. K tomu ještě červené zabarvení budíku na fotkách vypadá super, ale ve skutečnosti to zamaskuje červené pole, což tak super není. Jenže pokud mají být ostré reakce motoru na plyn, není zbytí. Buď falešný zvuk nebo pomalejší reakce. Za tohle palec dolu. Jako u většiny hot-hatchů nejde ani tady o rychlost v přímém směru, protože rychle rovně umí jet "každý blbec", ale o zatáčkách. A těch je ve Slavkovském lese hodně. Na vyloženě špatných cestách je třeba zvolnit, protože auto trochu poskakuje a řidiči by to vyklepalo duši. Ale jakmile se povrch zlepší, je to prostě paráda - volant se pere s torque-steerem, soustředění na správné přeřazení (které není lehké) a na jízdu samotnou, kdy prudké ubrání plynu vyžaduje korekci volantem a úzké silnice nedávají moc prostoru pro chybičky. Po 30 kilometrech zjišťuji, jakou paseku nadělala moje jizda s věcmi v kufru a že by bodla nějaká síť. Porovnám věci a jede se dál. Nacházím ještě pár kouzelných úseků byť často jsou silnice až moc úzké na to aby se tam dvě auta pohodlně vešla. Ale to už slunce vylezlo a na silnici se objevují auta. Je čas zklidnit a vyrazit zpět. A zjištuji, že není třeba jet brutálně, aby to byla zábava. Zrychlení na konci každé obce je dechberoucí, už jen svižná jizda je zážitek.

Není všechno zlato

Kromě výše popsaných krás a pozitiv je pár drobností, které život s autem komplikují a prozrazují, že auto není úplně na vrcholu co se týče elektroniky. Nejvíc překvapí zapínání vyhřívání sedaček v přihrádce před řadící pákou, což je vyloženě nepraktické. Nelíbila se mi ani úroveň lane assist, pomocníka pro udržování v pruhu, který nefunguje moc spolehlivě. Dále pak nepotěší nedostupnost adaptivního tempomatu, nebo nedostatečná možnost nastavení režimu motoru a řízení (což souvisí se zmíněnou kritikou tlačítka Sport).

Návrat do reality

Spotřeba je podle mě nad očekávání dobrá i když motor vyžaduje poměrně drahý Natural 98. Klidná jízda v kombinaci s nějakými kolonami je kolem 7 litrů, pár využití možností auta a jsme na 7.5 litrech no a díky hodinové ranní "projížďce" jsem auto vracel se zhruba 8 litrovým průměrem po 600 km. Not bad. V Českých kotlinách má Peugeot tvrdého soupeře, protože proti domáci Škodě Octavii RS, která za podobné peníze nabízí podobnou dynamiku (0,6 vteřiny rozdíl), výrazně více místa všude a o generaci pokročilejší paletu i funkci elektronických asistentů, jen těžko hledá trumfy. Každopádně 308 je určitě agilnější a lépe jí svědčí prudké zatáčky, kufr má také nemalý (420 litrů) a rozhodně na silnici bude vyjímečnější. Navíc i ona se dá celkem dobře použít jako jediné auto v rodině.

Po přesednutí do mého civilního, zcela obyčejného sedmičkového Golfu, mi jako největší zjevení přišel ten obrovský volant, extrémně gumové brzdy a vlažné reakce na plyn, ale na druhou stranu božské řazení, auto-hold na křižovatce, snadné ovládání teploty v autě jsou věci, které mi chyběly a asi se mi už stýskalo po tom, že ne všechny nerovnosti musí nutně projít mojí zadnicí :-)