Recenze: Peugeot 508 2.0 HDI Allure - skromnější, ale stále elegantní

Recenze: Peugeot 508 2.0 HDI Allure - skromnější, ale stále elegantní

Test Peugeotu 508 byl neobvyklý tím, že jsme měli ve dvou týdnech po sobě možnost otestovat jak benzínovou, tak naftovou pohonnou jednotku a tak ten test výjimečně nebude jen o popisu té nejvyšší výbavy s tím jedním nejlepším motorem, kterou daná značka nabízí, ale i o srovnání toho, jak daleko od sebe mohou být dvě verze jednoho modelu. Tak kde začít? Peugeot na svých stránkách nešetří superlativy, když jde o tento model - třeba, že “Nový luxusní fastback PEUGEOT 508 začíná psát novou kapitolu historie elegantních sportovních vozů”. To jsou silná slova, a také je znát, že Peugeot zčeřil vody tohoto typu vozů, kterých jednak moc na trhu není a Peugeot k nim nabízí svoje tradiční hodnoty - dlouhotrvající styl a šarm, kombinovaný s dobrou technikou a technologií a úroveň, která se za poslední léta neuvěřitelně zvedla. A tohle právě se nám snaží testované modely dokázat. A jak se jim to povedlo jsem měl možnost zjistit během dvou úplně stejných cest směřovaných do Rakouska, ve dvou po sobě jdoucích týdnech.

K dispozici byl obyčejnější model Allure v tmavě modré barvě se slabší naftovou pohonnou jednotkou, která má 160 koní (silnější má 180), a hrdý zástupce řady GT line se 180 koňovým benzínovým motorem v krásném něžném bílém kabátku, na první pohled odlišitelný svými signaturními zuby, které třeba Allure nemá. V nabídce importéra je ještě 225 koňová verze GT, tu testovali kolegové z Motorvize.

Elegán není vždycky sportovec

Naftovou verzi jsem vyzkoušel na 700 km dlouhé cestě do Rakouska. První zklamání byla absence průlezu na lyže a velmi mělkého, byť dlouhého, kufru. Nedalo mi to a trochu jsem na Autohledu “autohledal” a zjistil jsem, že obyčejný krátký Peugeot 308 má jen o necelých 70 litrů menší kufr než tenhle 4750 mm dlouhý kočár. A to je mezi nimi skoro přesně půl metru rozdíl. Co prozrazuje vzhled, to měření potvrdí - tohle auto není pro stěhováky.  Možná si Peugeot připravuje “půdu” pro nějaké hybridní modely, protože dno kufru je opravdu vysoko. Sklopeným sedadlem a kurty se absence průlezu vyřešila, zbylo sice jen jedno místo vzadu, ale stejně na hory ve čtyřech s lyžemi právě ten kufr není. Ale v zásadě tady moje “trápení” s tímto autem skončilo. Pak už byly jen slova obdivu a nadšení (víceméně).

První setkání samozřejmě upoutá pozornost na masivní příd, u verze Allure s náznakem tygřích zubů - jen je škoda, že tenhle znak není v nižších výbavách. Zaujme i předkus masivní kapoty a krásně plynulá svažující se záď s třemi drápy koncových světel, které se také liší od stupně výbavy. Speciálně zadní pohled je famózní. Čisté a jednoduché tvary s originálními nápady - to francouzi prostě umí. Tohle je fakt hezké auto. I v té tmavě modré, i když byla už celkem špinavá, je to fešák. Nastupování odhalí bezrámová okna, a nemá je jen 508, ale i třeba velmi podobně stylově zaměřený Arteon, který se myslím, že je nejbližším konkurentem. A uvnitř je to podle mě teprve rock-n-roll. Cockpit jako z Knight Ridera. Krásné materiály, krásné tvary, krásné detaily. Samozřejmě netradiční je hlavně ten malý volant s i-Cockpit displejem nad ním. Soused z Boleslavi pukne závistí :-) Masivnost středové konzole je umocněna odkládacím prostorem vedle řadící páky a příjemnou loketní opěrkou. Sedadla umožňují kromě běžných směrů nastavovat i(elektronicky) výšku pod koleny a délkou sedáku, takže v tomhle nijak nezadají s ostatními a nejde jim nic vytknout. I když většina nastavení je mechanická. Kupodivu i vzadu pod svažující se střechu je místo a je spíše útulné, než stísněné. Abych jen nechválil - zezadu jsem nejednou slyšel stížnost na absenci loketní opěrky nebo držáku nápojů, co je celkem trapas pro takové auto.

Standartní i-Cockpit nabízí 5 režimů, mě nakonec vyhovoval nejvíc klasicky s dvěma budíky, případně totalně minimalisticky jen s digitálním číslem rychlosti a tempomatem. Asi bych si zvolil jiný, kdybych použil vestavěnou navigaci, ale já jsem si užíval zrcadlení telefonu a navigaci Waze.

Modrá kráska

Bezklíčkové otevírání prozrazuje tlačítko Start, které probudí dieselový dvoulitr se 120 kW (160k) a 400 Nm předávaných přes novou EAT8 osmistupňovou klasickou měničovou převodovku (známou třeba z Peugeotu 308 nebo DS7) přes přední kola na silnici. Jestli čekáte (jako já) po nastartování nějaké dunění, bohužel vás zklamu. I moje ucho vysazené na dunivé zvuky hledalo marně. Tohle je paráda. V žádném režimu auto neduní, v žádném není slyšet klasický klapot, jen ve vyšších otáčkách se maličko rodokmen ozývá. Diesel is not dead! Jestli někam má takový motor smysl, tak klidně sem - na dlouhé dálniční porce. Protože s tím osmikvaltem, který při 145 km/h má kolem dvou tisíc otáček, to auto je na dálnici jako doma a je to ideální cestovní rychlost. Relativně tvrdší podvozek si tam přijde na své a skvělé odhlučnění také. Do toho elegantní nízká karoserie neodporuje příliš vzduchu a tak ani spotřeba nějak závratně neroste. Za celou dobu testu v zimním provozu, na zimních pneumatikách skončila po 800 km na 5.4 litru - po dálnici z toho bylo jen tak 30%, ale to jsem zase jel o něco rychleji, než se smí. Na dálnici mi v tomto autě zásadně chybělo jen sledování mrtvého úhlu - vzhledem k tomu, že dozadu není skoro vidět, velmi by to ulevilo pozornosti při řízení. Jinak adaptivní tempomat mi ani nechyběl, díky chytrému tempomatu, který rozeznává značky a pak je umí po potvrzení nastavit jako tempomatovou rychlost, se mi jelo dobře i tak. Co všechno ostatní mi chybělo, ani jsem o tom nevěděl, jsem se měl podle osudu dozvědět až další týden s nabitou verzí GT line. Jen doplním, že papírová spotřeba je 4.5 litru, za to dvoulitr ze sebe vydá 400 Nm a 120 kW a zrychlí za 8.4 vteřiny na sto kilometrů v hodině.

Ne-sportovní chování

Takže už víme, že na dlouhé cesty je to auto perfektní. Ale nejsou jen dlouhé dálniční přesuny a marketingové proklamace by chtěly naznačit, že máme co dočinění i se sportovním duchem. Jenže to má háček. Ta věta ze začátku “o elegantním sportovním voze” dostává v této verzi trochu na zadek. Tohle auto prostě není sportovní. Elegantní stoprocentně, sportovní určitě ne. Převodovka sportovní jízdu nemá ráda, a ani ten diesel ji nemá rád. Převodovka neumožnuje podřazovat o více než jeden stupeň najednou a tenhle motor je zbytečné nějak točit. Navíc kila na přední nápravě, délka a šířka vozu nejsou atributy, které by se slučovali s agilitou a přílišnou sportovností. Podvozek udrží hodně, široká kola také, ale pocit blaženosti se nedostaví. Je prostě lepší jet rychleji na režim Sport, nic neřešit a jen si hrát s plynovým pedálem, kterým lze převodovce celkem dobře vysvětlit, co má dělat.

Hlavně laaangsam

Když jsem zmínil režimy, které je možné zvolit ovladačem u řadící páky - kromě toho Sport je tradičně i Eco. Ten Eco ukrutným způsobem utlumí reakce na plyn a zapne volnoběžku. Normálně se těm režimům nebráním, ale tady fakt ne - motor je podtočený, přizdechlý a ani na velké sešlápnutí nějak moc nedá. A tady se dostávám k jedné výtce a to je pomalost některých zcela běžných operaci - dveře je nutné otevírat pomaleji, aby se stihla stáhnout okna, parkovací asistent reaguje pomalu, prakticky až pár centimetrů od překážky, přepínání režimů obrazovky vždy nejdříve zobrazí krásnou animaci, na kterou člověk zírá, zatímco silnice ubíhá.  To všechno bych snesl - kde to nesnesu, je přepínání režimů jízdy - nechci animovat nabídku na přepnutí na režim Sport, když potřebuju předjet - trvá to klidně tři vteřiny. Dlooouhé tři vteřiny. A úplný extrém byl asistent proti srážce, který na mne jednou pípnul (nevěděl jsem, co se děje), kouknul jsem na přístrojový štít a tam se něco začalo animovat. Co to asi je, co mi to auto chce říct. “Brzděte” se na něm nakonec objevilo. Jasně. Když styl, tak za každou cenu.

Summary

Verze Allure s 160 k dieselem a automatickou převodovkou stojí 870 tisíc. Za ty peníze dostanete pořádný kus skvělého auta, který ale není pro každého - velký kufr hledejte jinde - třeba u Superbu. Zatímco styl hledejte právě tady - nebo možná ve verzi GT line, záleží na tom, jak chcete dát na odiv svůj vkus. Na dlouhé cesty by se hodilo určitě přidat vyhřívání zdravotních sedadel (20 tisíc), Full LED světla a tygří zuby (35 tisíc), mrtvý úhel + přepínání dálkových světel (15 tisíc) a jsme na 940 tisících. Mimochodem ta základní světla svítí dost bídně. Dále je možnost je připlatit 30 tisíc za 180 koňový diesel, ještě přihodíme adaptivní tempomat a jsme těsně pod milionem korun což v autě, které já bych nejvíc porovnával je například Arteon od Volkswagenu (ten bude o cca 200 tisíc dražší) případně Audi A5 Sportback, není zase tak nepřiměřená suma. A všechna tato auta za svou cenu nabízí hodně! Mezi těmito je právě 508 nejvýhodnější i přes zdánlivě vysokou cenu. Ano Arteon v té zlatavé barvě se na silnici pohybuje s noblesou aristokrata, ale ten styl, ten mají francouzi o kus lepší. Co se týče technologií, těch příplatkových je kopec - od nočního vidění, automatické samostatné parkování, adaptivní tempomat, adaptivní podvozek - to vše je popsané v testu verze 508 GT LINE. Tak se podívejte se na Akční nabídky modelů Peugeot 508 a třeba tam najdete model přesně pro vás, já vám budu jen závidět :-)

Přečtěte si také navazující recenzi Peugeotu 508 s benzínovým motorem - verze GT-Line se 180 koňmi