Recenze: Renault Grand Scenic 1.7 dCi

Recenze: Renault Grand Scenic 1.7 dCi

Před nějakou dobou jsme měli možnost vyzkoušet si nový Renault Grand Scenic. O tomto voze jsem měla velké iluze i představy už, když sem dozvěděla, že jej budu moct testovat. Říkala jsem si, proč přišel na trh v další generaci tento rodinný vůz, když sám Renault relativně nedávno představil i nový Espace, a to vše ještě v době, kdy MPV (bohužel) pomalu ale jistě vymírají a jsou nahrazovány moderními SUV. Co má toto auto jiného a osobitějšího než ostatní rodinné vozy od Renaultu? Proč si vlastně vybrat Scenic, když jsou dneska trendy SUVéčka, kterých je v řeči konkurence na trhu opravdu mnoho? Co mi jako uživateli toto auto vůbec může nabídnout? Není ale tajností, že oproti Espace, je právě dnes testovaný Grand Scenic o poznání levnější, jakou cenovou relaci nám tedy konkrétně dnes nabízí tato automobilka? Jaký pak bude reálný rozdíl právě mezi Scenicem a Espace? To vše se doufám dozvíme v tomto testu. Pokud jste napjatí alespoň trochu podobně jako já, pak zůstaňte alespoň chvilku s námi.

Představení auta, první seznámení: Francie se nezapře

Když sem poprvé přišla k tomuto vozu, opravdu se mi zalíbil vzhled celého exteriéru. Konkrétně my jsme měli k dispozici kousek v bílé barvě, která mu už od prvního pohledu velmi seděla, auto tak vypadalo i přes designově relativně nepříznivé proporce velmi výrazně a alespoň pro mě začalo být díky tomu něčím nedefinovaným opravdu zajímavé.

Když přijdete blíž k přední části a začnete si auto více prohlížet, všimnete si podle mě velmi dobře vymyšlených světel, a to podlouhlých do tvaru C a velmi výrazných LED diod sloužících k dennímu svícení a parkovacím světlům. Čeho jsem si všimla jako dalšího, je znak Renaultu, který mi přijde, že se rok od roku zvětšuje, což si myslím, že není úplně potřeba. Mám totiž pocit, že za chvíli u vozu Renault nepůjde o nic jiného než o znak. Do jisté míry možná trochu přeháním, ale na to si budeme muset ještě pár let počkat.

Dalším zajímavým prvkem specifickým právě pro Grand Scenic (i „základní“ Scenic) jsou krásná 20“ kola, která odpovídala celému designu vozu vzhledově typyckému pro Renault. O jízdním komfortu s atipicky velkými koly se zmíním až později.

Ovšem zadní část vozu už mi tak zajímavá a výstřední jako ostatní prvky nepřišla. Například u většiny vozů Renault jsou k dispozici podlouhlá světla jdoucí až ke znaku z obou stran. Bohužel právě u tohoto modelu jsou podle mého spíše obyčejné a odpovídající většině ostatních vozů jezdících na silnicích. I tak je světelný podpis vcelku výrazný a i tím, že je část zadních světel aktivní i přes den, se odlišují od ostatních aut.

Interiér vozu: především prostornost a pohodlí

Po prvním odemknutí a nasednutí dovnitř mě velmi zaujal i koncept interiéru. Vůz nabízel hodně prostoru jak pro řidiče tak pro spolujezdce. Sedadla v tomto voze jsou velmi pohodlná a nechybí části tvrdé pro správné sezení. Ze stran mají sedadla slušné boční vedení, což je velká výhoda při dlouhém sezení a ostřejších průjezdech. Dále sem si začala prohlížet palubní desku a volant. Volant byl typický pro většinu nových vozů u Renaultu, což si myslím, že je dobře. Je totiž velmi pohodlný, multifunkční pro ovladání prakticky celého vozu a navíc potažený černou měkčenou kůží s bílým prošíváním – to jen dokládá všudypřítomnost francouzského šarmu. Přístrojová deska vozu je velmi prostorově výrazná, tím pádem máte před sebou teoreticky vše, co potřebujete, což je navíc umocněno poměrně velkým head-up displejem. Bohužel výklopné sklo HUD nevypadá moc elegantně a za mě tak pokud už volit head up, tak promítaný přímo na čelní sklo.

Ovšem to, co mě lehce překvapilo a zklamalo zároveň, byla obrazovka audiosystému, navigace a ostatních vychytávek, která je podle mého až příliš podobná vozům značky Tesla. Stejně jako u tohoto amerického a velmi inovátorského výrobce je i tady displej velký a podlouhlý na výšku, což mi přijde, že není úplně nejlepším řešení. Tlačítka na přidávání hlasitosti, vrácení do domovské stránky a dalších funkcí, jsou na straně spolujezdce, což bych označila jako nesmysl ještě navíc v situaci, kdy jako řidič potřebujete něco na obrazovce najít a tím pádem musíte sahat moc daleko. To vše je snad i ztíženo velkou prostorností vozu, zkrátka a jednoduše se hold musíte natahovat opravdu hodně.

Dále sem si začala prohlížet oblast středového panelu. Vzhled řadící páky je slušný, dobře padne do ruky a k vozu pasuje tak, jak má, i když její umístění vzhledem k integraci ve zmíněném panelu je poněkud dále a výše, než čekáte. Loketní opěrka byla dobře vymyšlená a nastavitelná pro každého. Zároveň nabízí i dostatek úložného prostoru. Chvilku se s rozsahem jejího nastavení ale musíte sžívat, i mě to nějakou dobu trvalo. Celý interiér byl podsvícený lehkým a vámi nastavitelným světlem, jehož vyzáž hodnotím pozitivně. Prostor vozu je jedním slovem „obrovský“. Když se přesuneme k zadním sedačkám a kufru, je to opravdu vhodné auto na dlouhé výlety a rodinnou zátěž. Ve druhé řadě se nachází tři samostatná sedadla tak, aby měl každý své místo, což je rozumné a dobře vymyšlené. Zadní část, tedy kufr, kde se z auta dalo udělat 7místné nebo jej ponechat v 5místném provedení, skrývala i nepřeberné množství prostoru včetně mnoha odkládacích schránek. Kufr je velmi prostorný a dobře promyšlený tak, aby se do vozu vešlo opravdu vše, co obyčejný člověk potřebuje.

Jízdní vlastnosti: i přes pár deficitů je dojem vcelku pozitivní

Když jsme konečně vyjeli, odstartovala velmi příjemná cesta. Auto má slušné odpružení a kupodivu ani při vetších výmolech člověk skoro nepocítí, že přes něco přejel. Tahle charakteristika je o to zvláštnější, že právě tohle auto obouvá výhradně dvacetipalcová kola. Konkrétně obutí 195 / 55 R 20 mě poněkud překvapilo. Po průzkumu našich pneumatikářských eshopů přišlo další překvapení, čekala jsem horentní částky za takový atyp, ale opak je pravdou. Běžné pneumatiky vyjdou na zhruba 2 500 Kč. Druhou záležitostí je stabilita. Relativně vysoké auto v kombinaci s tímto rozměrem mi matematicky nedává moc smysl, do losího testu se s ním proto raději nepouštějte. Ale chce snad někdo závodit s rodinným MPV? Na druhou stranu právě díky těmto pneumatikám má Scenic o 40 mm zvětšenou světlou výšku a nezapomínejme na nižší valivý odpor. Za zmínku také stojí, že tento rozměr má Scenic ve všech výbavách jen s tím rozdílem, že v té nejnižší jde o kola ocelová s celoplošnými kryty.

Auto se na silnici jinak chovalo opravdu dobře, ve všech rychlostech v přímém směru drželo ideální stopu, dobře se ovládalo. Tomu všemu škodí snad jen jedna drobná vada na kráse - řazení, které si myslím, že šlo vzhledem k delším dráhám trochu ztuha. Nepomůžou ani gumové dorazy na jednotlivých stupních, na to jsme už ale u Francouzů vcelku zvyklí. Teď je také řada na pár slov ohledně nové motorizace. Není tajností, že právě do hnacího ústrojí Renault poslední dobou poměrně šlape. Po nové a do jisté míry zcela revoluční benzínové třináctistovce přichází řada i na novou dieselovou jednotku – objemově odpovídající jednasedmičku označovanou Blue dCi 150. Průměrná spotřeba vozu se během našeho testu pohybovala okolo 7l/100 km, což na velikost a výkon poměrně odpovídá. Taková kombinace (right-sizingového motoru se slušným výkonem, manuální šestistupňovou převodovkou a slušnou spotřebou) v relativně velkém MPV mi tak dává docela smysl, a to určitě více než jakýkoliv benzín. Výhodou jsou i poměrně rozumné otáčky při dálničních rychlostech – lehce nad 2 tis. ot./min. Na dlouhé trasy si myslím, že bylo auto vcelku úsporné, díky čemuž dojede na jedno natankování i slušnou vzdálenost (téměř 1.000 km).

Závěr: není pro každého, smysl ale dává

Proč si tedy vlasně vybrat Renault Grand Scenic třeba oproti novému Renault Espace ?

Grand Scenic je auto stvořené pro většinu lidí, a to už díky cenové relaci, která se za nový vůz v základním provedení pohybuje okolo 480.000 Kč. Nový Espace se v základní výbavě pohybuje okolo 950.000 Kč, což představuje opravdu velký rozdíl. Jste-li však náročnější uživatel, pak buď nebudete mít problém s kompromisy nebo budete muset hledat jinde a tím myslím třeba klidně i ve vlastní (francouzské) stáji. Je pravda, že konkrétně Espace je opravdu dělaný na dlouhé rodinné výlety a komfortu či luxusu nabídne ještě o špetku více než Scenic.

I tak se liší od ostatních rodinných vozů, které potkávame na silnících, a to už jen vzheldem, který je agresivnější nebo jízdními vlastnostmi, které má vůz opravdu příjemné. Pokud vás zajímá především vnitřní prostor a poměr cena výkon, právě dnes testované auto dává hodně velký smysl. Za jeho přítomnost v době rozmachu (ne)smyslných SUV jsem tak pořád hodně ráda.