Ford Focus ST Plus - automat na zážitky

Hned na začátek si řekneme, co že vlastně máme na test - jedná se Ford Focus ST Plus ve variantě hatchback s automatickou převodovkou. Ale takto ostrá může být i varianta kombi, což činí Focus obzvláště unikátním modelem na trhu. Čtyřválcovému benzínovému turbomotoru o objemu 2,3 litru s výkonem 206 kW/280 koní a točivým momentem 420 Nm pomáhá s přenosem sil na silnici sedmistupňový automat s hydrodynamickým měničem. Hned na úvod tu máme dvě zvláštnosti - poměrně velký objem motoru (Peugeot má 1.6, Renault 1.8 a Hyundai 2.0 litru) i technologii převodovky - ostatní výrobci nabízí dvouspojkové převodovky. Z technických zvláštností nabízí Ford ještě elektronický diferenciál a Anti-lag systém, který podrží roztočené turbo po uvolnění plynu a umožní tím nepřerušený tah během řazení. Výsledkem je hodnota z nuly na sto za 5,7 vteřiny. Ale vezměme to postupně. 

Ostré hatchbacky jsou takovým “crème de la crème” produkce továrních značek. Na těchto kompaktních autech se snaží trhu ukázat svou technickou vyspělost, vztah k motorsportu, svůj cit pro ladění motorů a samozřejmě také trochu vnuknout myšlenku, že i ty běžné modely těchto značek jsou stejně tak dobré. Pro nás redaktory je to pak takový malý svátek tato auta vyzkoušet a nedejbože na nich najít nějakou tu mušku. Nejen přilepenou na přední kapotě. A Focus ST Plus je přesně ten kousek, kde je kromě 280 koní pod kapotou, schováno mnoho technických fines, které z něj dělají hrdého zástupce hot hatchů. Výkonově se řadí po bok Hyundai i30N, Peugeot 308 GTi, nebo Megane R.S., které už jsme měli možnost vyzkoušet. Jak obstojí Focus ST Plus?

Stojí před námi vůz, který vychází ze současné generace Focusu, která je sama o sobě velmi dobrá. Pro model ST Plus jej výrobce vybavil 19 palcovými koly, rozšířenými blatníky, výraznějšími nárazníky a několika drobnostmi, které, jak to bývá u těchto modelů zvykem, jen decentně dávají najevo, o jaké výkony tady půjde. Uvnitř je jedinou změnou použití sportovních sedaček Recaro s výrazným bočním vedením, které jsou elektricky nastavitelné a tělo drží znamenitě, ale umím si představit, že nejsou pro všechny postavy úplně ideální. 

Pohled kolem sebe po usednutí dovnitř žádnou velkou změnu neznamená. Přístrojová deska i ostatní prvky interiéru jsou k nerozeznání od běžných Focusů. A tak neváhám a tlačítkem probouzím benzínový čtyřválec. Po startu si přede takovým temnějším zvukem a čeká na pokyn od automatické převodovky. Na ní otočným ovladačem řadím D a s velkým očekáváním se dáme do pohybu. Tuhý podvozek s nastavitelnými tlumiči je v normálním módu sice tuhý, ale nikoliv přehnaně. Díky tichému interiéru si jen tak lehce pohazuje tělem a při zatáčení je cítit, jak málo se ty 19 palcové letní pneumatiky Michelin Pilot Sport 4S deformují a jak přesné tohle auto bude při divočejší jízdě. Po městě se projevuje automatická převodovka v nejlepším světle, její hydrodynamický měnič umožňuje jemné ovládání i řazení. Otáčky drží velmi nízko, klidně kolem 1 500 a umožňuje úplně běžně cestovat po městě. Za to chce zhruba 9 litrů, co není málo, ale není to ani extra moc, na tak výkonné auto. Při běžném denním využívání ocením kufr 390 litrů, parkovací senzory, kvalitní couvací kameru nebo spoustu odkládacích prostor v autě. Stejně jako stop&go tempomat, nebo spolehlivé udržování v jízdním pruhu, které zvládne i ostřejší zatáčky městského okruhu. Prostě celkem normální auto pro denní ježdění s tím, že jen na železných retardérech je potřeba trochu opatrněji a trochu více dávat pozor na díry na silnici po zimě. Protože ty letní Michelin Pilot Sport 4S s rozměrem 235/35 R19 by byla škoda poškodit. 

S blížícím se koncem týdne narůstají moje očekávání, co mi Focus předvede během víkendového svezení. Mířím na (již tradiční) testovací trasu do Středohoří. Na dálnici je cestování pohodlné, na jejím konci svítí na počítadle něco málo přes 8 litrů. Poprvé sahám na tlačítko ST, které přepne Focuse do ostřejšího modu. Ztuhne řízení, přitvrdí se tlumiče, zostří se reakce na plyn a převodovka začne dříve řadit. A z repráků se lyne umělý zvuk, který má pomoci ve vyplavení ještě více endorfinů. Auto se znatelně promění. První zatáčky dají ochutnat přilnavosti a práci elektronického diferenciálu, který posílá sílu právě na to kolo, kde je jí třeba. Té přilnavosti, té horlivosti motoru zrychlovat i tomu tuhému řízení je těžké odolat. Ani ten umělý zvuk není tak špatný. A to, jak rychle a plynule tam převodovka sází ty rychlosti při zrychlování? To na manuál nemá. Samozřejmě před zatáčkou není tak chytrá jako člověk, který zatáčku vidí, ví jakou potřebuje rychlost na výjezdu, ví jaký převodový stupeň bude řadit před ní. Převodovka to neví, ale je jí snadné pomoci několika stisknutím levého pádla pod volantem. A to byly prakticky jediné moje zásahy do její práce. Pěkně před zatáčkou dvakrát ťuknout na levé tlačítko na zadní straně volantu a jinak se soustředit na řízení. To je krásně přesné a má ideální převodový poměr. Focus se zdá, jakoby neměl limit adheze. Není šance se na něj dostat na lehce zakroucených silnicích. To by člověk musel jet hodně, ale hodně nad povolené rychlosti. Tam kde se dá na limit dostat, to jsou utažené horské vracečky. A tam ty výhody automatické převodovky vyniknou ještě víc. Tam, kde by se musela s meziplynem přesně trefovat jednička a pak s prokluzem kol a s cuknutím zařadit dvojka, tady je to úplně plynulé a mnohem snadnější.

Ale abych ji jen nechválil, někdy při podřazení jakoby přidala více plynu než je třeba, auto sebou cuklo dopředu a zároveň ty rozjezdy z místa nejsou tak náhlé, jakých se dá dosáhnout prací s manuálním spojkovým pedálem. Navíc s automatickou převodovkou přišel Focus o launch control. Hrozně bude záležet na individuální preferenci, jestli připlatit těch 60 tisíc za automat nebo ne. Jízda se zjednoduší, to je bezpochyb. Pokud je to to, co vám přijde vhod, asi není co řešit. Pro pravověrné příznivce sportovní jízdy nabízí výrobce i manuální převodovku.

Druhý den pak jarní deštíček připravil tu pravou zkoušku ohněm. Zkoušku především pro elektronický diferenciál, který rozděluje hnací síly mezi kola přední nápravy. Je úžasné, jak toto zařízení dokáže hledat adhezi i tam, kde běžné auto marně protáčí vnitřní kolo, zatímco se sune po předku ven. Elektronika diferenciálu v tu chvíli zavelí a pošle točivý moment na vnější kolo, které se zakousne a žene auto za volantem. Je to jak kdyby se focuse v tu chvíli drželo zevnitř zatáčky lano. Na tom mokru mě Focus opravdu překvapil, o kolik méně bylo potřeba slevit z požadavků na svižnou jízdu. Automat v této situaci pomáhá tím, že prakticky nepřerušovaně zrychluje a při podřazování je jemný. To zajistí, že auto neztratí grip ani při brzdění, ani při podřazování. 

Na některých hodně rozbitých silnicích mi trochu vadí nemožnost sestavit si jízdní profil na míru dané situaci, nebo osobním preferencím, jak to nabízí třeba Hyundai. Ocenil bych třeba měkčí tlumiče, nebo vypnutí toho umělého zvuku z reproduktorů. A to se přiznám, že je jediná věc, co mi na Focusu tak nějak vadila, nebo spíš chyběla. Jinak je to krásné, výkonné, jízdně velmi schopné auto, které ale umí být praktické a dostatečně pohodlné, pokud se zrovna nejede “pila”. Za mne naprostý ideál sladění sportovnosti a užitečnosti.