Lidový vůdce hodnotí lidové auto - co by řekl Milouš Jakeš na novou Fabii s atmosférickým tříválcem?
Umělá inteligence vládne světu. Jazykové modely dnes zvládají celou řadu úkolů, včetně schopnosti napodobit způsob vyjadřování konkrétních lidí. Jeden šikovný chlapec, David Grudl se jmenuje, stvořil jazykový model, který hovoří stejně zmatenou češtinou, jakou hovořil Milouš Jakeš (více na webu Umeligence). A tak jsme nechali pana Jakeše "přeformulovat" jeden z našich nejčtenějších testů Škody Fabie do jeho osobité řeči. Výsledek stojí za to:
No podívejte se, soudruzi, tady máme Fabii, čtvrtou generaci, s takovým tím litrovým tříválcem, co je bez turba. Někomu by se mohlo zdát, že je to motor, kterým prostě pohrdne – že dneska každej honí ty turbomotory a hybridy a že 59 kilowattů, no to je málo, že jo. Ale zamysleme se, je to opravdu tak? No já bych řek, že to vůbec není důvod k nějakému přehlížení, naopak! Podívejme se, co všechno vám tahle základní motorizace může nabídnout, no a to za skvělou cenu, 369 tisíc. To není málo, ale taky to není tolik, když se podíváme, co všechno dostanete.
Fabii čtvrté generace znám moc dobře, v redakci už nám rukama prošla několikrát, to si povíme. Zkoušeli jsme tu verzi s turbem, co má těch 70 kilowattů, no a taky ten automat s 81 kilowatty, a dokonce i tu vrcholnou Monte Carlo, co má 1.5 TSI s 110 kW, a to vám povím, že to už je něco! Fabia nám tady dospěla, soudruzi, no opravdu, to už je auto, co se může měřit i s vozy o třídu vyššími. Ale k tomu se dostaneme. Teď máme před sebou tu základní atmosférickou jednotku, ten litr MPI. To je motor, co sází hlavně na jednoduchost, spolehlivost a trvanlivost. Je ideální na ty kratší trasy, na které se dnešní turbomotory moc nehodí. Takže, máme tu Fabii ve výbavě Ambition, pěkně v barvě Race Blue. Už na pohled je taková skromnější, bez těch kudrlinek a parádiček, ale pořád je to Fabia, pořád to má ten základ dobře postavený.
A teď se podržte – já se na ten test fakt těšil! No ano, někomu to může připadat jako bláznovství, ale víte, jak to je. Jak jsem jednou psal u testu Hyundaie i10: jezdit s autem, co má přes sto kilowattů, no to umí každej. Ale zkuste si to s půlkou výkonu! To musíte naslouchat tomu motoru, nebát se ho trochu vytočit, trefit si otáčky, lupnout tam rychlost v pravou chvíli, že jo. No, je to prostě "i cesta může být cíl", víte. Takže tady máme Fabii, obsazenou, v zimním provozu, na 17 palcových kolech, s automatickou klimatizací a vyhřívanými sedačkami – všechno, co člověk dneska tak nějak očekává.
Sednu si do té Fabie a je to prostě příjemný. Auto je relativně malý, ale uvnitř je to všechno jak má bejt – volant pěkně do ruky, sedadla pohodlný, interiér dobře zpracovaný, mezi sedačkama dost místa. Nastartuju, no a ten tříválec skoro neslyšíte, jako hodinky to jede. Na pětikvaltový převodovce krásně zapadne jednička, spojka měkká, rozjezd plynulej, jako bych v tom autě jezdil roky. Akorát síly ten motor moc nemá, že jo. Na takový to městský ježdění dobrý, ale jak se chcete trochu rozjet, no, to už chce trochu trpělivosti, jako. Musíte si tam ten výkon pěkně vytočit, kolem třech tisíc otáček a víc, aby vám to drželo rychlost. To z těch turbomotorů dneska lidi nejsou zvyklí, no ale víte jak, je to o přístupu. My jsme si prostě zvykli na ty turbíny, kde výkon máte hned pod nohou, tady si ho musíte vybojovat.
A co se týče nějaký té rychlosti mimo město – no, to už musíte tu nohu na podlahu a trpělivě čekat, než se to rozjede. Maximální výkon vám to dá až někde při 6 300 otáčkách, a maximální rychlost je 179 km/h. Z nuly na sto to máte za 15 a půl sekundy, což je o něco víc než u toho litru s turbem. Ale víte, i na dálnici je to docela pohodlný, kabina dobře odhlučněná, nic nebouchá, a když pořádně tlačíte na plyn, tak i spotřeba zůstává přijatelná, kolem 6,5 litrů. No prostě, když to zvládnete řídit trochu s citem, tak se vám ten motor odvděčí nízkou spotřebou a slušnou životností.
A to je právě ono, víte. My si pořád stěžujeme, jak jsou auta drahý, ale to je otázka našich nároků. My chceme kufr tisíc litrů, výkon pět set koní, všechny kola poháněný, a pak se divíme, že to stojí jako půlka baráku. A přitom, kolik z nás reálně potřebuje něco víc než těch 59 kW a čtyři metry auta, když stejně většinu času jezdíme sami po městě nebo stojíme v zácpě. Takže, teoreticky i prakticky – tohle nám přece může stačit, a docela pohodlně.
No podívejte se, soudruzi, závěr je takovej, že já se počtvrtý přesvědčil, že ta Fabia, to je prostě skvělý auto. Fakt, to vám řikám! A co se týče toho motoru, no tak mimo dálnici – pokud víte, kde a jak ten výkon hledat, tak vám bude bohatě stačit. Člověk se holt musí naučit pracovat s tím plynem, vědět, kdy za to vzít, že jo. Odmění se vám to spotřebou někde kolem 5,5 litru na sto kiláků v kombinaci, což je dneska prostě slušný, že ano.
Ve městě je ten motor taky fajn, má takovou tu lineární charakteristiku, takže rozjezdy jsou snadný, řízení pohodový, žádný trhance, všechno to jede hezky plynule. No ale na dálnici, tam to už chce trochu odvahy a řidičskýho umu, to si řekněme na rovinu. Tam to prostě není úplně doma, tam už člověk musí s tou nohou trochu zápasit, aby to drželo krok. To není jak ty turbomotory, co se rozběhnou samy. Ale podívejte, jestli hledáte auto, který vám vydrží léta a nebude vás otravovat pořádným servisem, tak tenhle atmosférickej motor můžete s klidem doporučit. Je to spolehlivá volba pro toho, kdo chce jezdit dlouhodobě a bez zbytečnejch starostí.
