Škoda Octavia 2.0 TDI Sportline - vznětlivý pseudosportovec

Pokud potřebujete převézt hodně věcí hodně daleko, možná vás pro tento úkol jako ideální vůz napadne Škoda Octavia Combi s naftovým motorem. I mne to napadlo, a tak jsem na další test tuto korporátní fleetovou modlu povolal do služby. Nejen ve statistikách prodejů je Octavia populární. My už jsme testovali litrový motor, plug-in hybridní iV i verzi RS. A teď došlo i na naftu, která bude společníkem na naší cestě na hory. Na palubě jsou čtyři muži, čtvero párů lyží a vše, co k tomu patří. Nálož blížící se čtyřem metrákům. Tak jedem.

Před námi stojí červená Octavia Combi ve výbavě Sportline s dvoulitrovým naftovým motorem, který ze sebe umí vydat 110 kW, ale hlavně 360 Nm v rozsahu 1 600–2 750 otáček. Z nuly na sto km/h zrychlí za 8,8 vteřiny a podle výrobce spotřebuje 4,4 až 4,8 nafty na sto km v kombinovaném WLTP cyklu. Papírově tak jde o nejúspornější pohon v Octavii s automatem. Výbava Sportline obsahuje kromě pár doplňků také sportovní sedadla s integrovanou hlavovou opěrkou, LED matrix světlomety, ale hlavně o 15 mm snížený podvozek. Obrovským překvapením byla jeho poddajnost na velkých 18 palcových kolech, ale k tomu se ještě dostanu. O chlup menší mezera mezi kolem a blatníkem Octavii náramně prospěla i vizuálně! Rozpačitý jsem z těch sportovních sedadel. Jsou příjemná na sezení, ale jsou tak masivní, že je přes ně špatně vidět ze zadních sedadel a oproti těm klasickým mají jen o něco lepší boční vedení. V tomto konkrétním provedení interiéru mi také vadila lesklá plastová lišta táhnoucí se napříč palubní deskou - v dříve testovaných modelech nebyla. Buď tam byla matná světlá lišta (litr a iV), nebo matná imitace karbonu (RS). 

První překážku při nakládání haldy věcí do kufru představují různé simply clever vychytávky - podobně jako v testu Fabie, i tady jich je požehnaně a zabírají nějaké ty litry z těch 640, která se nám budou dnes velmi hodit. Část z nich tedy vyndaváme a do Rakouska se s námi nepodívají. Do průlezu na lyže se v pohodě vejdou čtyři páry lyží a díky délce Octavie končí těsně na hraně zadního sedáku. Kotevními body náklad vážeme tak, jak to nejen rakouské zákony požadují. Paráda. Elektricky ovládaným pátým dveřím se sice můj tetris v kufru moc nelíbí, ale stačí se o ně při dovírání nonšalantně opřít a můžem vyrazit. Probouzím naftové srdce a za slyšitelného klapotu si říkám, jestli to byla dobrá volba. Naštěstí se vše uklidní, jakmile se auto rozjede a motor se trochu zahřeje. Mne zase zahřeje pohled na dlouhodobý ukazatel spotřeby na kterém je číslo 6. To je hezké. Jsem zvědav, jakých hodnot dosáhnu já.

Osobně jsem ke vznětovým motorům v osobních autech trochu rezervovaný, protože dnešní moderní benzínové turbomotory (nebo hybridy) umí dosáhnout podobné dynamiky i spotřeby, a tak se jen těžko ten příplatek za naftu opodstatňuje. Pokud nenajedete velké desítky tisíc km ročně, možná vám ten benzín učaruje víc, protože se rychleji ohřeje, je tišší, je zábavnější, ale hlavně lehčí a levnější. Třeba 1.5 eTSI umí jezdit kolem 6 litrů a oplývá stejnou dynamikou. A to ticho na palubě! Takže dává ještě smysl ta nafta? Začněme drobným srovnáním s tím zmíněným 1.5 eTSI. Výkonově jsou auta shodná, obě mají 110 kW, obě mají sedmistupňové DSG a obě mají podobné hodnoty zrychlení (dokonce 0,2 vteřiny ve prospěch eTSI). Naftová Octavia je o téměř o 100 kg těžší, co může mít vliv (a má) na lehkonohé jízdní vlastnosti. Vliv bude mít samozřejmě volba velikosti ráfků, případně příplatek za tlumiče DCC. Na druhou stranu, u benzínového motoru roste spotřeba výrazně rychleji nad dálničními rychlostmi a i tu zátěž snáší trochu hůře. Takže přestanu hanit naftu slovy a jdu si s ní špinit ruce.

Po necelém tisíci kilometrů většinou po dálnicích, včetně několika tisíc nastoupaných výškových metrů, je na palubním počítadle zatíženého vozu hodnota 5 litrů na sto km. 45 litrová nádrž by tak v pohodě vystačila na 900 km. To nezní vůbec špatně. Na dálnici TDI krásně táhne, automat využívá jeho síly od spodních otáček, při 130 km/h má necelých 2 tisíce otáček a ani na velmi tichém asfaltu není motor prakticky slyšet. Že bych tu nafty zbytečně zatracoval? Travel Assist vede auto přesně a jemně reaguje na provoz kolem nás. Naprosto neocenitelným pomocníkem jsou LED matrixová světla, která jsou při dlouhých nočních jízdách neuvěřitelným příspěvkem komfortu a bezpečí. Málo co přispívá k bezpečnosti více než pohodlný rozhled. Když vynuluji počítadlo, dosáhne Octavie mezi Budějovicemi a Pískem po 60 km rovné 4 litry na sto při plynulém provozu. A ani to nezní vůbec špatně.

V té červené barvě ve výbavě Sportline je Octavia pohledné auto - černá maska, černé nápisy, velká Aero Vega kola, snížený podvozek a krásný světelný podpis nejdražších světel vpředu i vzadu. Kombi už neznamená co nejvíce protáhlou střechu a kolmé sklo. Ale o designu a užitných vlastnostech už bylo v ostatních testech napsáno dost, tak pojďme pokračovat zkouškou tohoto kočáru. Jaké je s ním svezení?

Hned jak jsem auto vyzvedl, tak jsme jej pořádně naložili a neměl jsem tak možnost jej vyzkoušet prázdné. Je to první Octavia v testech bez příplatkových DCC tlumičů a překvapilo mne, jak měkká je i na těch 18 palcových kolech, tím spíše ještě na tom sníženém podvozku. Při zatížení lidmi bez zavazadel se chová podvozek nejpříjemněji, protože se vykompenzuje těžká příď. Po naložení zavazadly už se znatelně pohupuje záď. Ale není to nic tragického. Ani přítomnost “obyčejné” vlečené zadní nápravy mne nijak nepopuzuje, 225 mm široká kola mají přilnavosti až až. Ale od Sportline podvozku bych možná čekal výrazně méně pohybů. Jak se takové auto chová na základních 16tkách? To asi budeme muset zjistit v jiném testu.

Po tisíci kilometrech jsem se “zbavil” kamarádů a mohl si “vychutnat” jízdu s prázdným vozem. Hned mne překvapily dvě věci - jak je najednou na tom měkkém podvozku ten těžký naftový motor cítit pohupováním přední části a jak se občas rozhoupe jinak přední a jinak zadní část. A to je přesně ta chvilka, kdy jsem se flashbackem přesunul na začátek a přemýšlel, o kolik je ten benzínový motor uživatelsky příjemnější nejen pro tu lehkonohost přídě. Na druhou stranu, ta necitlivost TDI na zacházení, rychlost nebo naložení je obdivuhodná. Ani ta dynamika neutrpěla tak výrazně, jako by utrpěla v benzínovém motoru. To já všechno vím. Ale jak se ten benzínový motor rozběhne vstříc těm 6 tisícím otáčkám, jak si vesele přede, jak velký je rozsah použitelných otáček, to je přece tak krásné. To vám, “dehtářům”, nechybí? Takže příště vezmeme litrové TSI a zkusíme, jak se s takovou náloží popere tenhle můj tříválcový hrdina. Přestože před spotřebou na dálnici smekám, můj názor se změnil opravdu jen trochu. Ne všechny cesty totiž začínají a končí v autě nacpaném po střechu jízdou po dálnici.

Na závěr - Octavia je skvělé auto, prostorné, tiché, vyspělé jak technicky, tak elektronickou výbavou. Rozsah nabízených asistentů je úžasný. Nabízí se celkem s 18 různými pohony, takže si vybere každý podle financí a potřeb. I přestože naftové motory jsou drcené emisními předpisy, ty aktuální stále nabízí tu pověstnou hospodárnost a tah pivovarského valacha a za to před nimi smekám.