Honda HR-V e:HEV Style - SUV-kupé s minimálním apetitem (za určitých okolností)
Pamatujete si první generaci Hondy HR-V? V roce 1999 přišla mezi velmi konzervativní modely japonské značky jako zjevení. Třídveřový vůz na zvýšeném podvozku s moderně kulatou karoserií tenkrát těžko hledal zařazení. Módu modelů SUV totiž Honda předběhla o více než 15 let. Nyní se nabízí teprve třetí generace tohoto SUV, které chce zaujmout velmi ladným střihem karoserie, zajímavě řešenými zadními sedadly a velmi úspornou hybridní pohonnou jednotkou.
S délkou 4,3 metrů bude tento vůz pravděpodobně lovit své zákazníky ve stejných vodách jako Škoda Karoq, Suzuki S-Cross, Toyoty C-HR a podobných stálicích českých silnic. V případě Hondy máme na výběr tři úrovně výbav a jednu jedinou pohonnou jednotku, 1.5 i-MMD. My měli prostřední výbavový stupeň, za který výrobce žádá necelých 800 tisíc Kč. Za to nabízí spoustu místa pro pasažéry, mimořádně hospodárnou pohonnou jednotku unikátní konstrukce, zajímavé jízdní vlastnosti, pohledný kabátek SUV-kupé karoserie a spousty výbavy. Výrobce slibuje kombinovanou spotřebu 5,4 litru dle WLTP metodiky. Toho je dosaženo dvoumotorovým hybridním systémem, kdy při pomalejší jízdě je vůz vždy poháněn elektromotorem, který bere energii z malé baterie. Do této baterie průběžně doplňuje energii spalovací motor. Teprve při dosažení určité rychlosti (kolem 70 km/h) se spojí kola vozu napevno s motorem prostřednictvím jednorychlostní převodovky. Přechod mezi těmito režimy je zcela neznatelný a lze jej vypozorovat jen indikátorem na palubní desce. Spalovací motor pracuje úsporném Atkinsonově cyklu a nabízí 79 kW a 131 Nm, elektromotor je naladěný na 96 kW a 253 Nm.
Jak tomu u Hond bývá, výhodou jednoduchosti ceníku je to, že zatímco nižší stupeň výbavy Elegance obsahuje všechno, co běžný řidič potřebuje, tak ten vyšší Advance obsahuje všechno, co ocení i náročnější řidič. Máte tak navíc duální klimu, detekci mrtvého úhlu, automatickou clonu zrcátka, nebo vyhřívání předního skla pod stěrači. Ten nejvyšší, Advance Style už je pak jen pro fajnšmekry doplní ještě prémiové audio, aktivní přisvěcování zatáček, nebo dvoubarevné provedení.
Zatímco exteriér je objektivně hezký díky velmi jednoduchým liniím, jednolité přední části a lehce klesající střeše evokující karoserii kupé, interiér už tak jednoznačným tahákem není. Jedním z problémů může být i zkreslené hodnocení po přesednutí z Megane E-Tech z minulého týdne, ale i když na něj zapomenu, Honda je pořád značka, která Evropanům na tu jejich buržoazní úchylku na kvalitní materiály až tak zahrát neumí. Interiér je tak směsice různorodých plastů, různých textur, povětšinou černých. Sem tam se objeví nějaká stříbrná linka. Ale na kvalitu plastů auto nejezdí. Základní tvar přístrojové desky je jednoduchý, moc se mi líbí ovládání klimatizace, kruhové ovladače mají krásný chod. Volant bych ale ocenil blíže k tělu, stejně jako větší úložné prostory ve dveřích. Líbí se mi rozumně velká obrazovka infotainmentu, která by ale mohla být lehce natočená k řidiči. Podivně působí linka navazující na výdechy klimatizace před spolujezdcem. Zajímavě je vyvedený přístrojový štít kombinace jednoho klasického budíku a displeje, který může, jak je tomu obvyklé, zobrazovat všemožné informace o provozu vozidla. Na řadě exponovaných míst pak najdeme lesklý plast, to také nejde úplně pochválit z pohledu údržby ani trvanlivosti. Na druhou stranu dobře se sedí na celkem měkkých sedadlech.
Poslední zastávku uděláme na zadních sedadlech. Je tam až přespříliš místa. HR-V trpí (podle mne) stejným prokletím jako třeba Fabia. Místa je v HR-V tolik, že by mohlo sloužit jako rodinný vůz, ale realita v kufru jej z toho piedestalu sundá. Zatímco vzadu je místa před koleny snad jako v Octavii, v kufru je skromných 335 litrů. Skromných minimálně ve srovnání s požadavky české rodiny. V tomto směru je třeba Ford Puma mnohem lepší, byť je menší. Honda se to snaží dohnat unikátními zadními sedadly Magic seats, jejichž sedák lze přiklopit k opěradlu a nabídne tak obří jeskyni za předními sedadly. Navíc, při sklápění opěradel umí zasunout sedáky tak, že vytvoří zcela rovnou plochu. Je to šikovné a dobře vymyšlené, přesto si myslím, že větší kufr by se využil častěji.
Vyrazíme. Velkou páku voliče přesunume z polohy P na D. Na chvíli naskočí spalovací čtyřválcový atmosférický motor, aby se prohřál a začal topit do interiéru. Elektronika umí motor zatížit generováním proudu do baterie, takže jej rychle zahřeje i při pomalé jízdě. Díky tomu lze i na krátkých tratích dosáhnout dobré spotřeby. Z auta je dobře vidět, sedí se výš, překvapí veliká zpětná zrcátka, která ale nebrání ve výhledu. Prvním dojmem bylo, že by auto mohlo být tišší od kol v městských rychlostech. I při rychlosti 50 km/h, kdy jiná auta neslyšně plují, je dovnitř slyšet, jak se pod koly mění typ asfaltu. Ve městě je velmi příjemná okamžitá reakce elektromotoru na povely plynu, ale občas se z podpalubí ozve hukot vytočené patnáctistovky. Především při nájezdech na dálnici. Je to poměrně nepříjemné, ale dlouho to netrvá. Honda udává zrychlení na stovku za 10,7 vteřin, pocitově je to déle, ale měření potvrdila hodnotu výrobce. Je to prostě to hučení vytočeného motoru, které nám připadá jako věčnost. Stejně tak na mne ani jednou za týden nepřišly choutky Hondu nějak prohánět. Okamžitá reakce na plyn je sice příjemná, ale následná reakce atmosférického motoru už úplně ne. Celé tohle ale má jednu obrovskou výhodu. Spotřebu.
Testovací 100 km okruh včetně části dálnice urazila Honda se spotřebou 4,7 litru na sto km. Pokud budete jezdit mimo dálnice, klidně uvidíte 4,4 litru na sto km. To jsou úžasné hodnoty, které jsou podobné bájné Toyotě Yaris Cross. Na dálnici počítejte se spotřebou 6,5-7 litrů. Tady prostě ta výška vozu je znát, stejně jako nedostatek výkonu motoru optimalizovaného na spotřebu. Ale při ustálené 130 km/h bude relativně ticho, dobře funguje adaptivní tempomat, auto je stabilní a pohodlné, takže tady bez připomínek. Takže dálnicím se určitě nemusíte vyhýbat.
Honda se snaží prosadit na trhu malých SUV pohledným vozem s úsporným motorem. Z auta je dobře vidět, dobře se v něm sedí, je v něm dost místa. Nemusíte si lámat hlavu s výběrem pohonné jednotky. Honda nikdy nebyla úplně levná, ale trochu to vypadá, že ji ostatní dost dohnali a tak ta její cena není zase tak vysoká. Co jiného žádat? Za mne možná větší kufr, agilnější pohonné ústrojí. Nic víc bych Hondě nevyčítal.
