Hyundai Ioniq PHEV - nedoceněný služebník

Model Ioniq je zvláštní tím, že jej výrobce nabízí jako elektromobil, hybrid, ale i plug-in hybrid. S Plug-in hybridy se v poslední době roztrhl pytel a tak jsme zvolili právě model, který kombinuje oba dva světy - hybrid a elektromobil. Jen v nedávné době jsme měli na test Passat GTE, Superb iV a Ford Kuga. Jak s touto relativně novou, ale vcelku drahou technikou, obstojí v našich končinách populární Hyundai? A je s cenou těsně pod milion dobrou koupí?

Před sebou máme vůz s délkou 4 470 mm nezvyklého, ale přísně aerodynamického tvaru, který velmi připomíná Toyotu Prius nebo Hondu Insight. Pod kapotou ukrývá benzínový motor s přímým vstřikem paliva o výkonu 77 kW, který je kombinovaný s elektromotorem o výkonu 44,5 kW. Celkově tato soustava nabízí systémový výkon 141 koní a točivý moment 265 Nm. Lithium-ion polymerový trakční akumulátor s kapacitou 8,9 kWh přináší teoreticky dojezd až 63 km (reálně 50 km) v čistě elektrickém módu, ale na druhé straně právě ta baterie ubírá místo pod rozměrnými zadními dveřmi a tak se pod nimi skrývá spíše menší, respektive mělčí, kufr o objemu 341 litru. Díky pohonné soustavě výrobce slibuje spotřebu 1.1 litru na prvních sto km a zároveň zrychlení 10.6 vteřiny na sto km/h. Podle výkonů by to mohlo být lepší, ale celé auto váží kolem 1550 kg a motor díky svému atmosférickému plnění potřebuje trochu času na rozjezd. Tolik teorie.

Statická obhlídka vozu odhalí na přední kapotě velmi komplikovanou mřížku chladiče s obrovským logem automobilky a LED světlomety. Na elegantní příď navazuje zbytek auta, který však působí trochu velkou hmotou. Díky menším kolům, ale vysokému pontonu karoserie hlavně v zadní části, působí Ioniq sice zavalitě, ale zároveň futuristicky a neotřele. Uvnitř nabízí prostor odpovídající dané velikosti vozu. Najdeme tu všechna lákadla moderních vozů včetně kožených odvětrávaných sedadel, dvouzónové klimatizace a dvou velkých displejů. U auta za téměř milion korun už čeká zákazník dost a tak nelze úplně chválit kvalitu materiálů a to jak kůže (která působí trochu obyčejně), tak vyvedení palubní desky. Není to žádná hrůza, ale v této cenové kategorii už je kvalita materiálů kritériem výběru. Tak doufejme, že ta kouzla Ioniq předvede jinde. Ale určitě ne na panelu klimatizace - ten je takový zvláštní. Kombinace černých velkých lesklých ploch a modře podsvícených dotykových tlačítek, opět nepůsobí úplně výstavním dojmem. Funkčně je to ale celkem v pořádku, jen to nastavování teploty tlačítky vedle kruhových voličů je trochu matoucí. Situaci zachraňuje rozměrný displej s poměrně vydařeným infotainmentem, dobrou obrazovou kvalitou a odezvou. Zaujala mne široká možnost nastavení zobrazení a možnost individualizovat zobrazení dlaždic. Velmi hezké. Ale pojďme už jezdit.

Ioniq, jak bylo zmíněno, je plug-in hybrid. To znamená, že po nabití z externího zdroje umí ujet až 63 km čistě na elektřinu. Buď můžeme nechat vše na vozidle, nebo přepnutím do „HEV“ modu zabránit vyčerpávání baterie a nechat ji na „potom“. Standardně ale Ioniq nejdříve vyčerpá energii z baterie, pak teprve zapojí spalovací motor. V případě, že požadavek na výkon překročí možnosti elektromotoru, naskočí spalovací motor také. Jeho práce je vždy lehce slyšitelná hučením z pod kapoty. Jakmile jeho úloha skončí, opět se odebere ke spánku. Teoreticky těch 250 Nm zní velmi dobře a teoreticky by měl být Ioniq mrštný ve městě právě díky okamžité energii z baterií. Prakticky má ale pohon jen dva režimy - výchozí ECO, který nabízí sice extrémně úspornou jízdu, ale jen těžko se věří, že autu pomáhá elektromotor s 60 koňmi, a že výkon soustavy je 104 kW, nebo že má loniq dvouspojkovou převodovku. V tom ECO režimu auto kromě prvotního cuknutí působí velmi ospale a celá dráha plynu se rozplývá v nevalné reakci. A pak tu máme druhý režim. SPORT. Ten se aktivuje přesunutím páky voliče převodů. V tomto režimu už Ioniq ukazuje, jak zábavná může být kombinace elektromotoru a spalovacího motoru. Okamžité reakce, slušné pružné zrychlení, a možnost velmi svižné jízdy. A teď to úskalí. Mezi tím Eco a Sport není žádný režim. Něco jako Normal. A to je škoda. Řidič tak má na výběr mezi unylým projevem v režimu Eco, nebo naspeedovaném Sportu. Ale na obranu Ioniqu musím říct, že ten ECO je hlavně o zvyku, resp. nezvyku nebát se pořádně šlápnout na pedál, pak už je dynamika lepší. Po týdnu ježdění se mi dynamika ECO modu zdála dostačující s tím, jak jsem Ioniqu přicházel na chuť.

Musím se přiznat, že ze začátku mi Ioniq nějak k srdci nepřirostl. Možná na to měla vliv právě ta statická obhlídka a některé ty nedostatky, které jsem uvedl výše ve spojení s tou vyšší cenovkou. Ale během pár dní jsem objevil, jak skvěle funguje adaptivní tempomat na dálnici i v kolonách, kde stop&go, elektrický pohon a prémiové audio společně s odvětrávanými sedadly učiní postávání v zácpách zcela jinou disciplínou. I mimo ty kolony mě Ioniq přesvědčil hlavně tím, jak pohodová a bezproblémová jízda s ním je. Ideální je naladění podvozku, těžší baterie v kufru dělají auto neutrální, i když jeho váha je stále znát. Dobře se mi sedělo, dobře se mi řídilo a rozumně zvolená velikost kol odváděla svou práci dobře ...

Mému spořivému srdci pak přirostl Ioniq k srdci ještě víc, když se vyčerpala kapacita baterie a já jezdil jen v hybridním módu, ve kterém auta, díky vyšší hmotnosti, často zázraky nepředvádějí. Ne tak Ioniq. Spotřeba byla kolem 5 litrů v jakémkoliv režimu - město 4.7 litru, dálnice 5.2 litru na sto km. To je prostě paráda. Dojezd Ioniqu kolem 900 km na nádrž a nabití je rozhodně dostačující. Jen běda, když se baterie zcela vyčerpají a všechno musí “táhnout” atmosférický motor se 77 kW. To se mi ale stalo jen dvakrát, a to v táhlých dálničních stoupáních (třeba přes Krušné hory na D8). To pak převodovka točí motor do vysokých otáček a hluku je dost - trvá to ale jen chvilku, než kopec skončí. Cestou dolů pak Ioniq posbírá spoustu energie a na další desítky kilometrů ji v kombinaci se spalovacím motorem používá. I v dálničních tempech nad těmi dovolenými se Ioniq slušně drží - pokud má alespoň trochu energie v bateriích. Stále je dokonce schopen rozumné spotřeby, ale jeho revír to rozhodně není. 

Pokud bude mít Ioniq na své kupující vliv jako na mne, tak to bude mít těžké - ten první dojem není úplně nejsilnější, ale postupně se Ioniq ukáže jako velmi povedené auto, které je příjemným společníkem a nemá zásadnějších chyb. A s tou spotřebou i v hybridním módu si myslím, že se s ním jen tak někdo poměřovat nemůže. Ale s cenou kolem milionu už ale leze do revíru Superbu iV, který má v našich končinách o něco lepší image i styl.