Mini SE Electric - uff, o zábavu nepřijdeme
Často slýchávám názor, že s příchodem elektromobility končí řidičské zážitky za volantem. No, minimálně v Mini si to nemyslí a svému elektrickému modelu dali sebevědomě přídomek “S”, patřící ještě donedávna výhradně benzínovému hothatchi. Označit to jako svatokrádež by však bylo předčasné, tohle totiž rozhodně není obyčejný elektromobil.
Jakkoliv totiž Mini ještě žádný čistě elektrický model v minulosti nepředstavilo, mateřské BMW s nimi má bohaté zkušenosti. A tak místo honění se s konkurencí za rekordy dojezdu postavilo elektrické auto, které je radost řídit. Jakkoliv totiž pohonné ústrojí elektrického Mini vychází z i3, už jen pouhý pohled na šířku pneumatik naznačuje, že zde vůz cílí i na jiné publikum, než jsou pouze ekologicky smýšlející lidé.
O 4 cm širší dezén totiž znamená o hodně více gripu, uvnitř auta pak najdeme i sportovní režim, který lze navíc podpořit i přepnutím kontroly trakce do dynamického módu. I když se zrychlení 0-100km/h za 7.3 sekundy nemusí na papíře jevit jevit nijak závratně, v reálu je odpich z místa opravdu efektní a bude vás bavit, největší kouzla se totiž odehrávají právě ve zrychlení na rychlosti dovolené ve městě. Na šedesátce je totiž Mini za 3.9 sekundy, což už teritorium hothatchů rozhodně je. K tomu si připočtěte okamžitou odezvu plynového pedálu, přesné řízení a na elektromobil nízkou hmotnost (o 145 kg vyšší než standardní Mini S s automatem, o 188 kg méně než Renault Zoe). V duchu vás pak bude hřát i fakt, že ani prudká akcelerace nemusí být nutně zbytečná - díky silné rekuperaci i ze sportovní jízdy dokážete dostat spoustu vynaložené energie zpět, takže si zrychlení na semaforech můžete užívat prakticky pořád.
A je rozhodně o co stát - auto je totiž stále tím dobrým Mini, jak ho známe a máme rádi. Baterii se podařilo umístit tak, že neovlivňuje výšku sezení vepředu, posadit se lze tedy úplně stejně nízko jako v benzínovém Mini, zachována zůstala i drtivá většina interiéru, včetně voliče automatu, kterému zůstala i dráha pro manuální řazení - to zde ale samozřejmě nejde, a tak se volič po pár vteřinách samovolně vrátí zpět. Nabíjecí konektory jsou pak umístěné tam, kde je standardně víko nádrže.
Přitom když vyjedete z města, tak zábava rozhodně nekončí. Mini SE se ochotně nechá povozit o po okresních silnicích a čím více ostrých zatáček, tím více si užijete to instantní zrychlení, které elektromotor dovoluje. Je to jiné a méně mechanické, než v případě auta se spalovacím motorem, ale nemohu říct, že by mě to bavilo méně.
Auto přitom v městském provozu neprovokuje a dá se s ním jezdit nenápadně, v nižších rychlostech pak vydává bzučivý futuristický zvuk, který je sice tišší než u Renaultu Zoe, nicméně na rozdíl od francouzského vozu se nedá vypnout - prý to má co dočinění s datem homologace. S nechápavými výrazy se setkáte až v momentě, kdy vám bez jakéhokoliv zvuku motoru začnou skřípět pneumatiky a okolí začne docházet, že tohle není obyčejné Mini. Jak moc “elektricky” bude vaše Mini SE vypadat si přitom můžete vybrat - na výběr jsou 4 výbavy, z toho 2 velmi nápadné a 2 méně. Základní provedení “S” k žlutému emblému, značícímu elektrický pohon přidává žlutou část přední masky a zrcátka, u provedení “L” pak dostanete ještě velmi specifická asymetrická kola s dnes trochu zvláštním názvem “Corona” se žlutými doplňky, se kterými už bude většině lidí víc než jasné, že tento model výfuk nemá.
Naopak výbavy “M” a “XL” se kromě plné přední masky a několika odznáčků nijak zásadně od tradičních Mini neliší, zůstalo i sání na kapotě, i když tedy zde je zaslepené. Námi testovaný model byl barevném provedení pro Mini nejpříznačnějším - British Racing Green. Ve výbavě nic zásadního nechybí, ocenil bych možná jen větší středový displej, tento základní 6.5” není o moc větší než třeba ten u Samsung Galaxy Note 10, zato ale dostanete navigaci, parkovací senzory, kameru, Carplay/Android Auto, tempomat a ambientní osvětlení. Cenovka je pak těsně pod milionem korun, což se alespoň mě za prémiový elektromobil nejeví nijak přehnaně.
Vraťme se ale k životu s elektromobilem - přecijen, dojezd 232 km může být v jistých ohledech limitující. Musím ale říct, že pro mé potřeby každodenního dojíždění do města to bylo naprosto dostačující a vystačil jsem si s nabíjením z domácí zásuvky přes noc - z nuly doplna to vyjde cca. na 15 hodin, pokud by vám to nestačilo, Mini Wallbox to zvládne za 3,5 hodiny. Při víkendové vyjížďce jsem pak musel navštívit veřejnou nabíječku, kde se ale díky podpoře 50 kW nabíjení i tak příliš dlouho nezdržíte - do 80% se auto nabije za 35 minut. S dynamičtější jízdou jsme se drželi na spotřebě okolo 16kWh, což s využitelnou kapacitou baterie 28.9 kWh vycházelo na přibližně 180km dojezdu. Cena na kilometr je pak velmi závislá na tom, kde dobíjíte. Doma to bude někde okolo 0.60Kč/km, na některých veřejných místech se stále ještě dá dobíjet i zdarma.
Pro koho a proč
Zbývá už jen zhodnotit, pro koho vlastně elektrické Mini je a proč si ho koupit. Pro někoho může být lákadlem parkování v Praze zdarma, levný provoz a neplacení dálničních poplatků, to ale zvládnou i ostatní elektromobily. Mini bylo vždy o osobitosti a zážitcích z jízdy a jsem rád že můžu říct, že u elektrifikované varianty tomu není jinak. Určitě to není jediné auto do rodiny, to ale nikdy nebylo ani klasické benzínové Mini. Jako druhé auto ale dává opravdu velký smysl a musím se přiznat, že elektrický pohon v Mini je návykový. Pořád je to řidičské auto se vším všudy a tím je vlastně mezi elektromobily unikátní. Pokud má totiž něco řidiče přesvědčit k elektromobilitě, čísla v tabulce v řádku „dojezd” to podle mě nebudou.
