Renault

ZOE

Renault Zoe: na otočku na hory bez dobíjení? (recenze)

Elektromobil platí ve společnosti za luxusní statek, nicméně být tomu tak nemusí. O tom se nás snaží přesvědčit i Renault se svým příjemným menším hatchbackem Zoe. Zoe si totiž nehraje na prémiový automobil, o to dostupnější ale je - základ stojí jen lehce přes 800 tisíc, se kterým nabídne ale plný letní dojezd 300km v reálných podmínkách. Jak je takový elektromobil použitelný v běžném životě? To jsme vyzkoušeli v jednoduchém zimním testu.

Výlet: z Prahy na hory a zpět bez nabíjení?

Elektromobil platí obecně hlavně za městské vozítko a to, že ve městě je kromě ekologického aspektu i daleko příjemnější než vůz se spalovacím motorem jsem si vyzkoušel i několikrát. Nicméně občas nastane i situace, že role “druhého auta do rodiny” si vyžádá i delší výlet. A tím vznikl i nápad na výlet, který o víkendu absolvuje stále více pražáků - jednodenní výlet na lyžovačku na hory. Jako cíl jsem si vybral Vítkovice v Krkonoších, kde je mimojiné pravděpodobně nejlepší snowpark v ČR. Mohl jsem si sice vybrat Špindlerův Mlýn, kde je i nabíječka, ale to by bylo moc jednoduché a navíc by nebylo možné zaparkovat přímo pod svahem, což by byl další ústupek na komfortu.

Do Vítkovic je to 130km, což by s avizovaným dojezdem 300km bylo nejspíše v pohodě. Jenže v zimě je udávaný dojezd samozřejmě nižší, a to o dost - oficiální prezentace udává 200km. Už jsem ale nedohledal, co se považuje za zimu - výlet jsem absolvoval v druhé půlce února, kdy sice noční teploty padly pod nulu, přes den se ale maxima dostala až k +5°C. Tyto nepříliš povzbudivá čísla mě donutila se na cestu trochu více připravit - zvolil jsem trasu, která využívala méně dálničních kilometrů (podle navigace o 6 minut delší), našel jsem si nabíjecí stanice poblíž trasy a pro jistotu přibalil i 50m prodlužovací kabel na bubnu “kdyby náhodou”.

Vyjíždíme: předehřátí vozu je jednoduchá, ale praktická funkce

Renault Zoe sice nemá v základní výbavě ani parkovací senzory, za to ale zde najdeme tepelné čerpadlo a automatickou klimatizaci s funkcí předehřátí vozu ve stanovený čas ještě na nabíječce - v zimě vám tak prvotní zahřátí vozu neubere dojezd. To lze aktivovat i na klíči tlačítkem - velmi praktické. Ráno tak usedám do předehřátého auta, topeni ale zcela nevypínám a nechávám ho nastavené tak, aby byl interiér snesitelný i v mikině. Trochu škoda byla, že zapůjčený model neměl vyhřívané sedačky, kterými by se dala pocitová teplota v interiéru trochu vylepšit - ty za příplatek 5 tisíc korun myslím stojí.

První kilometry a cesta přes Český Brod dodala potřebný optimismus - dojezd se totiž postupně vyšplhal až na 324km, což mě (celkem nezodpovědně) namotivovalo k dynamičtější jízdě o okresních silnicích, kde došlo i k několika předjížděcím manévrům - dynamika vozu mimo eko režím je totiž velmi dobrá a pro běžně vypadající hatchback od Renaultu i celkem překvapující pro okolí. Mimochodem, z eko režimu se vymanete i kickdownem, tedy zatlačením plynového pedálu do podlahy, což je jednodušší než jej stále vypínat a zapínat.

Na dálnici jsme jeli jen 13km, i tak ale dálniční režim není ideální - tempomat v eko režimu vás pustí pouze na 96km/h (bez eko je maximálka 140km/h) a i tak našetřené kilometry ubíhaly rychleji než na displeji navigace. Po sjezdu z dálnice nás pak zanedlouho čekalo stoupání, které sei také vzalo svou daň.

Do cíle jsme tak dorazili s dojezdem 122km, což na vzdálenost o těch 8km nevycházelo. Věděli jsme, že pojedeme z kopce, tudíž bychom to měli dojet, bylo ale třeba počítat i s dalšími proměnnými - auto vychladne, takže bude potřeba topit, navíc teploty nad nulou znamenají při snowboardingu mokré oblečení, jehož vlhkost jistojistě způsobí v interiéru elektromobilu nepříjemný jev - mlžení oken, se kterým bude nutné se také vypořádat, v ideálním případě topením.

Cesta zpět: lovení kilometrů

Po tom, co rolbaři odmítli naši nabídku nabití vozu v garážích bez jakékoliv protihodnoty (nedivím se, ale zkusit jsem to musel) jsme se vydali na vlek. Po ježdění jsme pak věci důkladně očistili od sněhu, naskládali do se sklopenými sedačkami překvapivě prostorného kufru a vyrazili zpět. Plán byl vyhodnotit dojezd před Poříčanami na D11, což byla poslední nabíječka, ke které bychom měli spolehlivě dojet. Na mlžení oken samozřejmě došlo, což jsme řešili topením nebo otevřením oken (po kterých se interiér tak ochladil, že bylo třeba opět topit).

Po sjiždění z hor se sice dojezd zvýšil a maxima dosáhl někde na 25km nad vzdáleností před námi, po absolvování dálničního úseku jsme se ale dostali už jen na cca. 5km nad zbytkem trasy. S sebevědomím, pravděpodobně způsobeným 50 metry prodlužovačky v kufru, jsme se rozhodli to risknout a pokusit se dojet až domů. To se nám také povedlo a s dojezdem 9km jsem vůz také připojoval k domácí zásuvce. Zde vůz ukázal zbývající kapacitu baterie 3% a čas dobíjení bez Wallboxu 24 hodin. To není ideální, nicméně relativně dostupný třífázový kabel by tento problém zvládl relativně dobře vyřešit.

Zhodnocení: výrazná úspora s jen minimálními ústupky z komfortu

Je potřeba říct, že Renaultu Zoe jsme toho naložili více, než je papírově schopný zvládnout - jeho dojezd v zimě je ve specifikaci cca o 40km nižší. I tak jsme se ale nijak neloudali a trasu zvládli v plánovaném čase Waze navigace, což považuji za velký úspěch - to dokládá i vyhodnocení jízdy na palubním počítači, jehož skóre 85/100 degradovala téměř výlučně vyšší než optimální rychlost. Během jízdy tak na Zoe vlastně nebylo prakticky nic zvláštního - i z interiéru by bylo možné splést si ho s klasickým benzínovým hatchbackem, a to i vzhledem k ne úplně dokonalému odhlučnení, které známe z prémiovějších elektromobilů. Jediným rozdílem tak byly náklady na cestu, které byly někde okolo stokoruny, což je celkem pádný argument pro elektromobilitu. Renault vám k Zoe dá standardně záruku 5 let a 100 000 km, což je dle mého slušné - ne nadarmo je totiž nejprodávanějším elektromobilem v Evropě. Za mě tedy Zoe smysl dává.

Publikováno 07.03.2019, autor: Jiří Chomát, recenzovaný vůz Renault ZOE

hodnocení: 94%