Mitsubishi

Eclipse Cross

Recenze: Eclipse Cross  1.5 MIVEC 2W 6M  - Sportovec za každou cenu

Mitsubishi Eclipse Cross představuje další kousek z módní vlny sportovních SUV, které se užitím názvu tradičního coupátka Eclipse a moderního slova Cross snaží stylizovat právě do sportovního užitkového auta a to nejen názvem, ale i marketingovým tvrzením, že auto "nechává přihlížející za sebou, aby mohli dumat nad jeho ostře skloněným zadním oknem". A právě ta záď je na tom autě na první pohled nejvíce rozporuplná, takže na ní snad ani netřeba moc upozorňovat. Nebudu chodit kolem horké kaše, můj šálek to není. Průkopníkem v této třídě coupe-like SUV je BMW s X6, tam to alespoň nějak vypadá (ale zase to má dopad na praktičnost). Ale tady? Mnoho zaoblinek, horizontálních linek, příliš vystouplé rohy a snaha za každou cenu ukázat, že tohle není obyčejné SUV, ale že nejen název je sportovní, ale i všechno kolem - takže to musí být jakoby coupé, i když je to vysoké. Zbytek auta mi přijde celkem sympatický, příd se stylem zvaným Dynamic Shield i boční silueta je zajímavá, neotřelá a rozhodně plusovým bodem pro tohle auto. V modelové řadě SUVéček této značky je Eclipse Cross uprostřed: je o 110 mm větší než ASX a o 290 mm kratší než Outlander, nabízí tak praktický poměr rozumné délky a užitečnosti pro běžnou rodinu.

Kombinace dvoukolky, benzinu a manuálu se až tak často v SUV segmentu nevidí - většinou jde spíše o marketingovou výbavu pro “cenu od” ale varianty s naftou, automatem a 4x4 pak cenu výrazně zvýší, stejně jako váhu auta. Celá ta SUV vlna je taková rozporuplná - oželím jízdní vlastnosti, komfort a spotřebu a v řadě případů díky tomu i sametový benzínový motor. Za to získám (lepší) pocit bezpečí, komfort nastupování a vyšší podvozek, který malokdo/málokdy využije a k tomu dunivý diesel. Ale tady ne - je tu v nabídce jen benzínový motor! A velmi dobrý! Jeden a půl litrový, 163 koňový, turbo MIVEC (Mitsubishi Innovative Valve timing Electronic Control). Kombinuje kouzla, které umí turbo společně s proměnným časováním ventilů. A výsledek? Dostavil se. Mimo skvělého zátahu od 2 tisíc otáček, skvělých dálničních 2,5 tisíce otáček a celkově celkem dobré spotřeby zhruba 7-7.5 litrů (po městě 9) tu máme zrychlení na stovečku kolem 10 vteřin - pocitově dokonce méně díky hrubějšímu a hlasitějšímu zvuku motoru a častému tahání za volant. Problém jsem měl při rozjezdech, kdy krátká a tuhá spojka společně s rapidním nástupem točivého momentu kolem dvou tisíc otáček, vedly k tomu, že plynulý rozjezd se podařil zcela vyjímečně. Pak už je ale všechno sluncem zalité - rychlosti se řadí krásně, je prakticky jedno jakou rychlost tam mám, při 90tce na šestku, stačí podřadit na trojku a auto vyrazí jako splašené. Turbodíra se nijak nevymyká dnešní produkci, jízda po dobré silnici je tichá a klidná. Včetně rychlostí nad dálničními limity.

Když už se povedlo rozjet, tak se "zastavíme" u jízdy - na 225/55 R18 kolech je auto tvrdé. A to tak tvrdé, že bych snad radši zvolil ty obyčejnější R16 disky i když na mase karoserie z bočního profilu ani ty 18tky nepůsobí bůhví jak velké. Do kabiny se přenáší otřesy a hluk celkem značně, až to po delší jízdě na středočeských okreskách nebylo příjemné. Spousta lidí kupuje SUV s tím, že když je to tak trochu terénní auto, tak ty rozbité silnice přejede (logicky) pohodlněji. Ale ono tomu tak není - vyšší těžiště a potřeba mít z bezpečnostního a marketingového důvodu jisté jízdní vlastnosti, k tomu moderní a slušivé velké disky kol, způsobí pravý opak. A na polní cestě je to pak vyloženě rodeo. Naopak na hladkém asfaltu je to potom labutí píseň, ale takové silnice jsou v Čechách ohroženým druhem. Řízení je příjemné a tuhé, brzdy ostré. Moje tradiční zkouška brzdového asistenta prudkym ubráním plynu a ťuknutím na brzdu (nikoliv ostré brzdění) tady vyvolala zcela nečekanou reakci plných brzd až jsem se z toho opotil a už to víckrát nezkusil.

Tak, když už jsem nechtěně zastavil, tak se koukneme konečně kolem sebe. Moderní interiér s dostatkem úložných prostor,  sem tam lpění na několik dekád starých tlačítkách, to vše jasně identifikuje japonský vůz. Příjemný volant, příjemná grafika budíků, sympaticky vyhlížející infotainment i nastavení ventilace. To by šlo. Nastavení posedu je snadné, mě osobně by se chtělo ještě více snížit sedačku a sedět za vyšší hradbou palubní desky, ale víc to nejde. Naopak nahoru to jde značně, což je plus pro křehké dívky, které lze často za volantem těchto auto vídat. A díky tomu je skvělý výhled do všech stran a neruší jej ani obří zrcátka, které nemají asférické zahnutí.

Další ohmatání interiéru přináší konkrétní poznatky - infotainment (radio, bluetooth, navigace, cd) není úplně špatné, má okamžité reakce, sice nemá multitouch, ale zato má poměrně komplikované ovládání, hlavně přepínání kontextů - mezi navigací a muzikou z Bluetooth nelze snadno přepínat bočními tlačítky (jak by se dalo čekat), je potřeba jít nejdříve na Home a tam zvolit z nabídky na dotykovém displeji. Co naopak funguje perfektně je párování telefonu i přehrávání muziky přes bluetooth. Navigace TomTom má svá nejlepší léta za sebou a některé uživatelské přehmaty (jako malá tlačítka v rozích obrazovky) už jsou dnes v této branži naštěstí ohrožený druh. Navíc nemá spolupráci s RDS a tak mne hned poslala do zácpy. Ach jo, tyhle navigace. Zaplatíte za to raketu a místo abyste se někam dostali včas, postojíte v zácpách. Výhled vzad rozdělený horizontálním spoilerem známým třeba z Hondy Civic není v noci vůbec šikovný, protože při noční poloze zpětného zrcátka, ten spoiler přesně zakryje světla auta a například na dálnici je celkem lehké přehlédnout auto za vámi. To se mi nelíbilo ani trochu. Naopak se ten spodní skleněný pruh může hodit na parkování, ale námi testované auto bylo vybaveno parkovací kamerou se senzory. Na obrazovce se pak zobrazovala dokonce vzdálenost od auta a to v centimetrech včetně desetinné čárky stejným fontem, jaký se používal v 90. letech ve videokamerách. Dotyk z minulosti :-)

Další zajímavostí je palubní menu mezi přístroji - ovládá se tlačítky na přístrojové desce, je poměrně těžkopádně ovladatelné, a skryté za páčkou blinkrů a navíc je jen v angličtině, takže všechny systémové hlášky jsou v angličtině (celkem škoda a trochu problém v naší kotlině pro starší lidi). Zobrazit se něm dají klasické funkce jako reset tlaku vzduchu v pneumatikách, dojezd, servisní interval, spotřeba, eko hodnocení a ujetá vzdálenosti. Vždy jen jeden údaj, přitom místa kolem je dost.

Ovládání telefonu, hlasitosti a tempomatu jde i z volantu, i když ten tempomat na pravé straně je v případě, že má řidič ruku na kolínku spolujezdkyně, trochu nešikovný.

Ani přesednutí dozadu neznamená nějaký velký kompromis. Sedadla s kratším opěradlem se dají posouvat o 20 cm a celkem výrazně naklápět. Tohle je naprosto skvělá věc a měla by ji mít všechna auta, která chtějí být praktická. Prostě někdy vezete víc lidí a jindy víc kufrů. Nad hlavou je místa dost a od druhé poloviny rozsahu posunu i před koleny. Mezi pasažéry je malý středový tunel a tak tam je ve všech směrech místa na rozdávání. Rozměry 4 405 mm délky a 2 670 mm rozvoru dávají tušit dostatek místa i na zavazadla - od 341 po 448 litrů právě podle polohy zadních sedadel. Před nenechavci se dá obsah zakrýt takovou chatrnou roletou, ale jen v případě že opěradla jsou zcela sklopená a posunta vzad.

Před závěrečným verdiktem zamyšlení, kdo je cílovou skupinou auta, které (v této výbavě) za necelých 700 000 Kč nabízí hlavně originalitu zadní části, neevropský design, tradiční spolehlivost a styl japonské značky. Jsou to mladí lidé? Na to je to celkem drahé auto. Jsou to lidé ve středních letech? Na to to asi nemá dost velký kufr (soudě podle prodejů 500+ litrových kombíků). Jsou to staří lidé? Na to je to příliš sportovní (vzhledem i jízdním projevem). Takže já vlastně nevím. Auto může oslovit jistou skupinu zákazníků, kteří chtějí výstřenější auto, jsou věrni značce nebo jim učaruje motor, případně CVT převodovka. Co se týče praktičnosti, posun zadních sedadel je skvělý, ale mají jej i jiná auta v této třídě. Jinak mám trochu pocit, že běžný uživatel se bude poohlížet v jiných vodách. Pro zájemce bych určitě doporučil se s autem svést hlavně na horších silnicích a dobře zvážil příplatky typu navigace, panoramatická střecha, pohon všech kol, nebo CVT převodovky.

Co se mi líbilo:

• benzínový motor a jeho spotřeba

• praktická posuvná zadní řada

• neotřelý vzhled

Co se mi nelíbilo:

• až příliš tvrdé nastavení podvozku

• ovládání infotainmentu

• vyšší cena

Publikováno 21.08.2018, autor: Jan Nemrava, recenzovaný vůz Mitsubishi Eclipse Cross , hodnocení: 80%