Hyundai Kona - korejské SUV doKonáno

Recenze: Hyundai Kona - korejské SUV dokonáno

Hyundai vyrábí SUV už velmi dlouho, jeho modely by se z hlediska vzhledu ale daly označit spíše za nenápadné. Do té doby, než přišla Kona.

Nové malé SUV od korejské automobilky je totiž cokoliv, jen ne nenápadné. Navíc, na rozdíl od Qashqaie, kterým jsem jezdil týden předtím, nabízí i silný benzínový motor, kombinovaný s automatem a pohonem 4x4, což z ní dělá nejlevnější benzínové SUV s 4x4, automatem a alespoň 120kW. Trochu specifická kombinace, uznávám, nicméně přesně to je SUV podle mého gusta. Výrobci totiž do SUV často velmi nepochopitelně kombinují automat se slabším motorem, kde má pak software plné ruce práce s tím, aby vůz měl snesitelnou dynamiku a nepohyboval se ve spektru otáček, které u menších motorů nejsou pro ucho nijak příjemné. Zde proto přístup Hyundaie chválím, na své si pak přijdou i příznivci naftových motorizací s obdobnou 100kW variantou.

Exteriér - divočinu krotí elegantnější barvy

K exteriéru Kony toho bylo již řečeno jinde hodně - někomu se líbí, jinému už méně, co se ale korejskými designerům povedlo je to, že Kona budí rozruch a téměř každý na ni má názor. Schválně jsem si otevřel Facebook stránku Hyundai i několik dalších dealerství a reakce na vzhled jsou zejména pozitivní - cílové skupině se vůz líbí a to je rozhodující.

Na voze najdeme vzadu dvojici a vepředu dokonce trojici vzájemně oddělených světel. Právě tato oddělenost dělá z Kony tak výrazné auto, zejména proto, že takto velké plochy pro světla nemají žádný praktický důvod. Designových prvků je na autě tolik, že je vyjmenovávat snad ani nemá smysl, fotky to dovedou vyjádřit lépe než slova. Na autě jsem také napočítal snad tři odstíny “SUV-šedých” plastů, vzhled je prostě divočina se vším všudy. Naštěstí však testovaný vůz nebyl v kyselinově žluté barvě (“Acid Yellow”), ale elegantní “Ceramic blue”, která Koně sluší.

Interiér - limetky i pěkné materiály

K kyselinově zelené se ještě vrátím - je to totiž barva, ke které se hodí černo-limetkový interiér. Je trochu škoda, že hojně používané barevné prvky nejde ladit podle barvy exteriéru po vzoru třeba Fiatu 500, na druhou stranu i k tmavším barvám se limetková pěkně hodí. V limetkové barvě jsou tak třeba i bezpečnostní pásy, prošívání sedaček i rámečky okolo ventilace. Celkově mě zpracování vozu na svou třídu velmi mile překvapilo - jsou použity kvalitní materiály a interiér působí moderním dojmem, snad jen plasty okolo ovládání klimatizace a středového displeje mohou působit trochu lacině.

Infotainment - posun mílovými kroky

Největší překvapení se pro mě skrývalo v dotykovém systému, kterým Hyundai své vozy vybavuje. Sedmipalcový dotykový displej má totiž velmi dobré rozlišení, pěknou grafiku, je plynulý a ovládání velmi intuitivní. Nejlépe je to poznat na rozlišení couvací kamery, kde se mají někteří evropští výrobci od Hyundaie co učit - obraz má vysokou obnovovací frekvenci, je bez zpoždění a ostrý.

V autě jsou pak veškeré moderní formy konektivity, a to včetně Apple Carplay/Android Auto, který vám Hyundai dá bez příplatku k sedmipalcovému displeji, který je momentálně součástí výbavy “Best of Style”, což se vám také o mnoha automobilek nestane. I implementace těchto technologií je příkladná - displej podporuje splitscreen, tedy rozdělení obrazovky na dvě části a v jedné klidně můžete ovládat muziku hrající přes zrcadlení obrazovky telefonu. K dispozici je i digitální příjem rádia DAB, což rapidně vylepšuje kvalitu přijímaného rádia. Zajímavou funkcí je i “moje menu”, kam lze uložit oblíbené stanice rádia, cíle navigace nebo třeba i kontakty z telefonu. Chytré řešení, díky kterému nemusíte na obrazovce za jízdy nic zdlouhavě ťukat.

Výbava - vedení v pruhu a hromada dalších asistentů

V akční výbavě najdeme jak tempomat, tak i vedení v pruhu.Je trochu škoda, že tempomat není adaptivní, na druhou stranu ale Hyundai nabízí plnohodnotné aktivní vedení v pruhu, které nemají ani některé prémiovější značky. To funguje dobře, jen Hyundai jej nastavil tak, že pokud volant delší dobu nedržíte, tak funkci vypne, což třeba v případě mikrospánku nemusí být úplně nejšťastnější varianta - zde mi přijde snaha o probuzení řidiče v evropských vozech lepší.  Lehkou výtku mám k tempomatu, u kterého na displeji nikde není uvedena hodnota, na kterou je nastavený, místo toho svítí jen zelené “SET”, i když by místo toho klidně mohla být uvedena nastavena rychlost. Nepraktické je to jak při obnovování tempomatu, tak i při přidávání pomocí tlačítek, kdy musíte “dopočítávat”. Přední parkovací senzory pak najdeme jen u vyšších výbav, pokud je ale používáte jindy než bezprostředně po vyřazení ze zpátečky, je nutné je aktivovat tlačítkem, což je škoda - aktivace v nižších rychlostech funguje u ostatních automobilek docela dobře. Vzhledem k letní venkovní teplotě okolo 35 stupňů se jako velmi užitečná výbava osvědčily také odvětrávané sedačky, které asi nikde jinde v této třídě nenajdete.

Jízdní vlastnosti - dynamika není zadarmo

V úvodu jsem psal o relativně levném a výkonném motoru, kterým Kona disponuje. Jedná se konkrétně o T-GDI 130kW 7 st. DCT 4x4, který se na 100km/h dostane těsně pod osm sekund. Oproti motorům TSI kombinovaným s DSG z koncernu VW překvapí zejména zrychlením z místa, které je pocitově razantnější. To je ale bohužel vykoupené spotřebou, která je na 1.4 tunové SUV relativně vysoká - já se vešel těsně pod 10 litrů, na německém serveru SpritMonitor přitom svítí průměrná dlouhodobá hodnota 8,7l/100km. Na dnešní poměry je to hodině, na druhou stranu výkon Koně určitě nechybí a nějaké ty dva litry na 100km oproti základní 88kW variantě za jistotu opravdu hbitého zrychlení stojí. I tak ale nějakou zábavu na okresních cestách od Kony úplně čekat nelze, na cestě na hory ale bude i díky pohonu 4x4 velmi jistá.

Tato 1.6 T-GDI se pojí výhradně s dvouspojkovou převodovkou DCT, na kterou jsem si musel chvíli zvykat. Oproti koncernu Volkswagen totiž trochu jinak přemýšlí při prošlápnutí plynového pedálu. Zatímco VW drží vůz v otáčkách podle dávkování plynu (plný plyn=převod s nejvíce otáčkami) a při změně pozice plynu situaci znovu přehodnotí, Hyundai (alespoň z toho, co jsem měl šanci odpozorovat) to řeší tak, že zvolí podle intenzity plynu jednu rychlost, na které pak zůstane i při ubrání plynu a vyčkává několik sekund s motorem v otáčkách, zda náhodou ještě nepřidáte, a to i když v té chvíli třeba ani už nemáte nohu na plynu. Pro mě je to situace relativně nezvyklá, kdy jsem instinktivně hledal “pádla” pod volantem, abych otáčky dostal zpět dolů, nicméně ty v Koně nejsou. Je to nejspíše jen o zvyku, nicméně zde preferuji způsob německého výrobce.

Závěr - hbitý vůz a moderní technologie za velmi příznivou cenu

Po několika dnech v malém Hyundai musím říct, že je mi Kona svou filozofií vlastně opravdu sympatická - nabízí silný motor, pohon 4x4 i automat a tak by dle mého kompaktní SUV mělo vypadat. Doplňuje to řadou moderních technologií, kde mi snad kromě adaptivního tempomatu vlastně nic nechybělo. Technologie jsou na vysoké úrovni, za kterou by se nemusely stydět ani prémiovější automobilky. Samozřejmě není bez chyb - nepotěší vyšší spotřeba a občas zbytečně zmatené funkce (aktivace předních senzorů pouze tlačítkem, vypínání udržování v pruhu, oboje viz. výše), i tak si ale myslím, že nastavená cenovka je za daný vůz velmi příznivá a na trhu kompaktních SUV se určitě neztratí.