Honda Jazz E:HEV - elektrifikace benzínem
Honda Jazz je malé městské auto, které na délce 4 metrů předvádí prostornost a praktičnost, kterou žádné jiné auto se spalovacím motorem nabídnout neumí. Prostorná a vzdušná kabina se skvělým výhledem vpřed, praktická zadní sedadla a dostatečný kufr s nízkou nakládací hranou. A ve městě spotřebuje lehce přes 4 litry paliva. Nezní to jako ideál univerzálního auta?
Není dvojče jako dvojče
Když jsme měli před pár měsíci na test Jazz Crosstar E:HEV, netajil jsem se tím, že vzhled “obyčejného” Jazzu s jednoduchými liniemi a tvary bez oplastovaného - rádoby SUV - vzhledu, je mi mnohem sympatičtější. K těm světlům, které autu dodávají skoro komixový kukuč, prostě ty uhlazené tvary boku a přední části tak nějak pasují lépe. A tak jsme si půjčili na test i ten hezčí model z těch dvou sourozenců. Přestože designem cílí každý model na jiný segment, nemění to nic nemění na tom, že jsou si auta velmi podobná technicky i rozměrově (na výšku se liší jen o 3 cm, hlavně ližinami a světlou výškou) a tak by se mohl tento test zdát trochu zbytečný. Jenže každý týden přináší trochu jiné podmínky pro testování aut, a tak jsem měl šanci postřehnout další drobnosti, které mi u Crosstaru unikly.
Na rozcvičení si Jazz znovu představíme. Pod kapotou je hybridní pohonné ústrojí s malou baterií a atmosférickým motorem s celkovým výkonem 80 kW a 253 Nm s tím, že Honda pro Jazz jinou variantu pohonu nenabízí. Na výběr tak máte jen úroveň výbavy a barvu. Toto pohonné ústrojí má však jednu zajímavost a tou je, že po většinu času funguje motor jako generátor proudu pro elektromotor. Tak se na to pojďme podívat z blízka.
Elektrika hraje prim
Hybridní pohonné ústrojí s 0,8 kWh baterií, elektromotorem s 80 kW a 1,5 litrovým atmosférickým motorem se 72 kW výkonu je pro Jazz zcela dostatečnou pohonnou jednotkou. Výsledkem je sice spíše průměrná dynamika při zrychlení na sto km/h těsně pod 10 vteřin, ale hlavně velmi nízká spotřeba benzínu. Jen 4.8 litru podle normy WLTP. Díky elektromotoru navíc Jazz nabízí mrštnost ve městě díky okamžité reakci elektromotoru. Systém nazvaný Intelligent Multi Mode Drive má v Jazzu tři režimy. Elektrický pohon: lithium-iontový akumulátor přímo napájí hnací elektromotor. Druhou možností je hybridní pohon: motor dodává energii do generátoru, který ji obratem dodává do hnacího elektromotoru. A do třetice konvenční pohon: benzínový motor je propojen přímo s koly pomocí zamykací spojky a hnací síla se přenáší z motoru přímo na kola. Tento režim se aktivuje kolem 70 km/h, kdy přijde na řadu zajímavost, kterou je vlastně jednorychlostní převodovka s převodem, který odpovídá šestému rychlostnímu stupni klasické převodovky. Režimy nejde ovlivnit a nejde prakticky poznat jejich přechody. Jak to funguje v praxi? Velmi dobře.
Ve městě král
Ve městě si Jazz díky elektromotoru zachovává ideální jízdní projev díky rychlé reakci elektromotoru na plyn. Takové to zrychlení při připojování na kruhovém objezdu, nebo při zařazování do provozu je s Jazzem více než dostatečné a často ani nevede k obávanému vytočení motoru, které se projevuje nelibým zvukem z prostoru před cestujícími. Spotřeba ve městě se i při kratších trasách a zimním provozu drží mezi 4,2 a 4,5 litry. Tady je nezpochybnitelný přínos té elektrifikace a celého toho MMD ansámblu. Je s podivem, jak často dokáže jet čistě na elektrickou energii a jak dostatečná je dynamika jen toho elektromotoru. Protože první týden krutých vládních opatření nebylo moc kam jezdit, pohyboval jsem se hlavně ve městě. A tam mne překvapilo několik věcí: Jazz po studeném startu zatíží motor výrobou elektrické energie, co je dobré ze dvou důvodů: je to nejlepší způsob, jak co nejrychleji ohřát a motor a dopřát jak jemu, tak posádce co nejrychleji tepelné pohody, a za druhé plná baterie během pár desítek sekund umožní vypnout motor, a tak pokud jedete třeba jen na nákup pár set metrů, vystačíte si prakticky s jedním startem. Při stání na křižovatce motor běží jen kvůli ohřevu kabiny, jakmile vypnete ventilátor, motor utichne.
Na dálnici taky dobře
Mimo obec pak spotřeba vzroste jen o půl litru, na dálnici vzroste o něco víc, ale není problém jezdit kolem 5,5 litru. Celkově tak kombinovaná spotřeba po 200 km testovací trase se 70% podílem dálnic skončila na 4,7 litrech. V zimním provozu a na zimních pneumatikách. To je více než dobrá hodnota. Hondu trochu zvýhodnil prakticky nulový provoz. Na dálnici při ustálené rychlosti je Jazz dostatečně tichý, jeho asistenti vám usnadní řízení, adaptivní tempomat i aktivní držení v pruhu funguje poměrně spolehlivě. Z auta je skvělý rozhled, jeho vzdušná kabina dá pocit mnohem většího auta. Ani pohledem na zadní sedadla, kde průměrně vzrostlá osoba má před kolem ještě 15 cm, ani pohledem do kufru, byste tomuto autu rozhodně 4 metry na délku nehádali. Do toho má Honda schované trumfy jako magic seats, kdy se dají sedáky zvednout a přiklopit k opěradlu. Případně chytrý systém sklápění sedadel, kdy se sedák i posune dolu a po tom, co jej přiklopí opěradlo, se vytvoří zcela rovná podlaha - bez potřeby použití nějaké mezipodlahy, jak je tomu obvyklé. Celý trik je založený na tom, že nádrž na benzín je přesunuta pod přední sedadla a tak lze efektivně využít vzniklý prostor pod zadními sedáky, kde ta nádrž obvykle je. Jako třešnička na dortu pak působí extrémně nízká nakládací hrana kufru, která je někde ve výšce kolen a zvedání nákupu do kufru je mnohem snazší, než do výšky pasu některých SUV.
Přestože ty rozdíly vzhledu jsou malé, když pak před Hondou na Jarově stály obě varianty vedle sebe, je až neuvěřitelné kolik udělají podélné střešní ližiny a pár plastů na náraznících a blatnících. Jazz Crosstar vypadá dospěleji a nepůsobí takovým komixovým dojmem jako běžný Jazz, ale jak jsem na začátku článku psal, mě se ten “obyčejný” Jazz líbí víc. A určitě bych si odpustil tu sadu příplatků Functional Finesse, která přidává ty plasty na bok a pár stříbrných doplňků vpředu a vzadu. Designově to moc nehraje a nevypadá, že by měly nějakou ochrannou funkci. Stejně tak jsem nebyl paf z plastových překrytí litých kol, ale to jsou jen drobné pihy na kráse. Rozhodně nezkazí skvělý pocit z ovladatelnosti a hlavně snadného manévrování s vozem. Prakticky kolmá záď nejenže ukrývá kufr o objemu 304 litrů, ale snadno se odhadují rozměry auta při parkování. To usnadňuje i parkovací kamera a parkovací senzory.
Skvělá volba!
Uvnitř jsou možná trochu nepraktická, ale velmi pohledná světlá sedadla s velmi příjemnou látkou a dobrým zpracováním. Na palubní desce, jejíž hloubka je skoro půl metru, jsou dva displeje - jeden, jenž nahrazuje klasické budíky a k němuž mám výtku k množství zobrazovaných údajů - je jich zkrátka trochu moc. Naopak střední displej má velmi tenké rámečky, je příjemně kontrastní a rychlý - tovární prostředí infotainmentu je trochu strohé a působí zastarale, ale díky možnosti zrcadlení telefonu to není žádný velký problém.
Honda Jazz má ve třídě malých aut celkem jedinečnou pozici. Nenapadá mne podobné malé auto, které by nabízelo tolik na tak malé ploše. Když je řeč o malých autech, napadne každého Fabia, Peugeot 208, nebo Toyota Yaris. Ale přitom lze mít o tolik víc! Nejvyšší výbava za 569 tisíc se zdá trochu dražší než je v dané třídě obvyklé, ale ono když se podíváte na ty dražší varianty ostatních vozů, ta cena je vlastně více než dobrá.
