Honda

CIVIC

Honda se nezapře

Model o kterém bude řeč je pětidveřový hatchback v barvě Sporty Blue, v nejvyšší výbavě Executive. V téhle výbavě vyšperkované auto vypadá skvěle. Tmavá kola, nádherná LED světla, nástavce nárazníků, které v kombinaci s vlnkami a křivkami, nízkou výškou, přidrzlou přídí a celkem velkou zádí budí tradiční “honďácké” sportovní emoce. Bezklíčkový vstup odemyká dveře jen chycením za kliku a za moment sedím uvnitř. Kožená sedadla, velmi nízký posez, vůně nové kůže, mocně působící středová konzola a krásně zpracovaný interiér, který člověka obklopuje velmi intenzivně a působí až luxusním dojmem. Přístrojový štít je rozdělen na tři části, hlavní budík je plně digitální (a rychloměr je vždy složen z číslic a nejde to změnit) s digitálním otáčkoměrem a kolem jsou ukazatele teploty a paliva, které jsou složené ze segmentů a tím ukazují požadované hodnoty. Pod hodnotou rychlosti je místo pro zobrazení řady informací od spotřeby, dojezdu, plnícího tlaku turba, přehrávané skladby, vytáčeného čísla, přečtenou dopravní značku, nebo nastavení limitu tempomatu, které se přepínají přímo na volantu. Ovládání bylo vždy u Hond trochu komplikované, teď už je to snesitelné a logické, ale je stále mít potřeba na paměti, že to co se zobrazí na displeji přístrojového štítu nemusí jít zobrazit na hlavní obrazovce a ta menu jsou kompletně oddělená včetně jiné logiky ovládání. Vedle kapličky přístrojů je místo pro tradiční infotainment ve formě Androidího zařízení a to všechno je spojeno kvalitně vyhlížejícími plasty elegantních tvarů. Když jsem se uvelebil (což dalo jen málo práce) zjistil jsem, že mě trochu tlačí loketní opěrka, která je celkem tvrdá a navíc nejde výškově nastavit. S nízkým posazem to nevadí, ostatní na opěrku dosáhnou jen stěží.

Honda se nezapře

Model o kterém bude řeč je pětidveřový hatchback v barvě Sporty Blue, v nejvyšší výbavě Executive. V téhle výbavě vyšperkované auto vypadá skvěle. Tmavá kola, nádherná LED světla, nástavce nárazníků, které v kombinaci s vlnkami a křivkami, nízkou výškou, přidrzlou přídí a celkem velkou zádí budí tradiční “honďácké” sportovní emoce. Bezklíčkový vstup odemyká dveře jen chycením za kliku a za moment sedím uvnitř. Kožená sedadla, velmi nízký posez, vůně nové kůže, mocně působící středová konzola a krásně zpracovaný interiér, který člověka obklopuje velmi intenzivně a působí až luxusním dojmem. Přístrojový štít je rozdělen na tři části, hlavní budík je plně digitální (a rychloměr je vždy složen z číslic a nejde to změnit) s digitálním otáčkoměrem a kolem jsou ukazatele teploty a paliva, které jsou složené ze segmentů a tím ukazují požadované hodnoty. Pod hodnotou rychlosti je místo pro zobrazení řady informací od spotřeby, dojezdu, plnícího tlaku turba, přehrávané skladby, vytáčeného čísla, přečtenou dopravní značku, nebo nastavení limitu tempomatu, které se přepínají přímo na volantu. Ovládání bylo vždy u Hond trochu komplikované, teď už je to snesitelné a logické, ale je stále mít potřeba na paměti, že to co se zobrazí na displeji přístrojového štítu nemusí jít zobrazit na hlavní obrazovce a ta menu jsou kompletně oddělená včetně jiné logiky ovládání. Vedle kapličky přístrojů je místo pro tradiční infotainment ve formě Androidího zařízení a to všechno je spojeno kvalitně vyhlížejícími plasty elegantních tvarů. Když jsem se uvelebil (což dalo jen málo práce) zjistil jsem, že mě trochu tlačí loketní opěrka, která je celkem tvrdá a navíc nejde výškově nastavit. S nízkým posazem to nevadí, ostatní na opěrku dosáhnou jen stěží.