Honda

CIVIC

Recenze: Honda Civic 1.6D - podesáté jinak

Honda Civic současné generace, je už 10. v pořadí. Od roku 1972 se Honda snaží v tomto segmentu zaujmout a celosvětově se jí to daří. Civic byl vždy auto nižší střední třídy (hlavně rozměry, nikoliv cenou) a s rozměry kolem 4.2 metru se Honda nebála mezigeneračně zcela změnit zaměření vozu - největší skok byla v tomto směru sedmá generace hatchbacků, která připomínala spíše MPV a pak světelné roky vzdálená osmá generace. Auta se navíc velmi výrazně  lišila pro americký trh, kde se pod označením prodávala řada modelů, které v Evropě koupit nelze, hlavně v rámci osmé a deváté generace sedanů. To je pryč, v současné desáté generaci oba modely vypadají velmi podobně, liší se hlavně 13 cm délky. Sedan s velikostí 4.6 metrů v podstatě velikostí odpovídá předchozí generaci Hondy Accord, tedy vyššímu modelu, který má zřejmě v současné nabídce nahradit (protože Honda vyšší třídu osobních automobilů než Civic momentálně v Čechách nemá) a námi testovaný Civic, byť stále v nižší střední třídě, má nemalých 4.5 metru. Obě auta jsou si velmi podobná, nabízí kontroverzní vzhled a netradiční tvarování jak přední, tak zadní části. To může být na jednu stranu velkým tahákem, na druhou stranu Honda bojovala před časem s tím, že její zákazníci byli spíše staršího data narození a pokud je tomu tak stále, tak tohle “auto rozhodně není pro staré”.

Honda se nezapře

Model o kterém bude řeč je pětidveřový hatchback v barvě Sporty Blue, v nejvyšší výbavě Executive. V téhle výbavě vyšperkované auto vypadá skvěle. Tmavá kola, nádherná LED světla, nástavce nárazníků, které v kombinaci s vlnkami a křivkami, nízkou výškou, přidrzlou přídí a celkem velkou zádí budí tradiční “honďácké” sportovní emoce. Bezklíčkový vstup odemyká dveře jen chycením za kliku a za moment sedím uvnitř. Kožená sedadla, velmi nízký posez, vůně nové kůže, mocně působící středová konzola a krásně zpracovaný interiér, který člověka obklopuje velmi intenzivně a působí až luxusním dojmem. Přístrojový štít je rozdělen na tři části, hlavní budík je plně digitální (a rychloměr je vždy složen z číslic a nejde to změnit) s digitálním otáčkoměrem a kolem jsou ukazatele teploty a paliva, které jsou složené ze segmentů a tím ukazují požadované hodnoty. Pod hodnotou rychlosti je místo pro zobrazení řady informací od spotřeby, dojezdu, plnícího tlaku turba, přehrávané skladby, vytáčeného čísla, přečtenou dopravní značku, nebo nastavení limitu tempomatu, které se přepínají přímo na volantu. Ovládání bylo vždy u Hond trochu komplikované, teď už je to snesitelné a logické, ale je stále mít potřeba na paměti, že to co se zobrazí na displeji přístrojového štítu nemusí jít zobrazit na hlavní obrazovce a ta menu jsou kompletně oddělená včetně jiné logiky ovládání. Vedle kapličky přístrojů je místo pro tradiční infotainment ve formě Androidího zařízení a to všechno je spojeno kvalitně vyhlížejícími plasty elegantních tvarů. Když jsem se uvelebil (což dalo jen málo práce) zjistil jsem, že mě trochu tlačí loketní opěrka, která je celkem tvrdá a navíc nejde výškově nastavit. S nízkým posazem to nevadí, ostatní na opěrku dosáhnou jen stěží.

Začal jsem si trochu hrát s tím, co nabízí interiér - ta středová konzola je zajímavě vyvedená a skrývá obrovský úložný prostor, který se sice hůře využívá díky posuvným držákům nápojů a lovit klíče na jejím dně někde kousek nad silnicí, je oříšek. Kde byly takové úložné prostory, když ještě frčely magnetofonové kazety a CD a já je ve svém prvním Civicu před 20 lety skládal plastové krabičky kam se dalo - kolik by se jich sem vešlo! Kromě úložných prostor pod ovládáním ventilace, kde se nachází podložka bezdrátového nabíjení na telefon, je ještě pod ním, z boku přístupná jedna prostora, ale její využití si moc neumím představ - měl bych obavu že se věci vysypou pod pedály, nebo že na ně zapomenu.

Škoda benzínové lásky

Probouzení naftového srdce v chladném ránu v tak krásném sportovním autě, které svým projevem i opodál stojícího pozorovatele upozorní, že o litr nižší spotřeba byla hlavním tahákem pro kupujícího. A že možná ani neví, že na zadní nápravě našla místo víceprvková náprava - komu něco tohle slovo řekne, asi po naftě úplně dobrovolně nesáhne. Příplatek za naftovou pohonnou jednotku je zhruba 80 tisíc oproti litrovému benzínovému motoru s podobným výkonem, který je bohužel ve všech výbavách, kde se nabízí diesel, jediná alternativa. Pro větší nadšence má pak Honda výbavy Sport, Sport Plus a Prestige (jako ty boty :-)) turbomotor 1.5 VTEC se 182 koňmi, který je naprosto famózní. Když už tu naftu tak asi snad s automatem, ať se z toho stane pořádný dálniční kočár (což teda není úplně účel, ke kterému bylo toto auto stvořeno). A to je dalších cca 60 tisíc příplatek. To už to v této výbavě přeskočí 750 tisícovou hranici. Dieselová 1.6 i-DTEC, který se v Hondě objevil již v roce 2013, po nutných úpravách už nyní splňuje normu Euro 6d bez nutnosti přidávat AdBlue, za co patří Hondě obdiv a je vidět jak technicky je tento motor na výši, tak vlastnosti dieselového motoru v Hondě změnit nedokázali. Ze svého relativně skromného objemu Honda poskytuje 88 kW, co je velmi dobrá hodnota. Stejně tak 300 Nm. Výsledkem je zrychlení kolem 10 vteřin. Pocitově to tak nepřijde, díky nižšímu spektru využitelných otáček se motor nerozbíhá tak rychle. Ale v rámci naftových jednotek patří k těm nadprůměrným. A abych motoru nějaké plusové body připsal, při klidné jízdě o něm zase tolik člověk neví, na dálnici slyšet není vůbec.

A teď k tomu zásadnímu prodejnímu argumentu - propagační materiály se pyšní kombinovanou spotřebou na úrovni mého mopedu Jawa Pionýr - 3.5 litru na 100 km! Pravda je sice jinde, ale určitě tato hodnota ukazuje, že pohonná jednotka je, nebo spíš umí být, úsporná. Realita je někde mezi 5 a 6 litry, co je právě ta hodnota, kde si myslím, že rozdíl benzínového motoru už nebude tak vysoký, aby obhájil tu cenu a akustický projev této jednotky, která tak neladí s tím přesným řízením, kouzelným řazením, tvrdším (a po stisku kouzelného tlačítka ještě tvrdším) naladěním podvozku a vlastně všemi atributy sportovního auta. Celkově jsou všechny komponenty naprosto perfektně sladěny, auto se ovládá naprosto bezchybně.

Elektronické cajky

Honda vybavila Civic řadou elektronických pomocníků, které sdružuje pod názvem Honda Sensing, který obsahuje: Varování před čelní srážkou – Systém pro zmírnění následků nehody – Systém pro udržování v jízdním pruhu (LKAS) – Inteligentní omezovač rychlosti – Inteligentní adaptivní tempomat – Systém pro zmírnění rizika vyjetí z komunikace (cross trafic alert) – Systém rozpoznávání dopravních značek – Asistent pro jízdu v kolonách (pouze s CVT). Novodobí andělé strážní fungují velmi dobře, auto je spíš citlivější ale jinak zvládne samo jet uprostřed jízdního pruhu, tedy nikoliv jen varovat při jeho opuštění, ale aktivně řídit uprostřed, umí zahlásit když se z boku při vyparkování blíží auto, umí přečíst omezení rychlosti a nastavit podle něj inteligentní omezovač rychlosti (ale neumí přečtenou hodnotu nabídnout jako limit adaptivního tempomatu).

Infotainment

Honda ve svých autech sází na infotainment založený na systému Android, který posouvá vpřed s každou generací. Ten v Civicu je na pohled trochu zastaralý a mohl mít lepší odezvu. Klasicky chybí některé manuální ovladače (hlasitost třeba) ale na volantu jsou, takže to není horor. Co se funkcionalit týče, spárování s iPhonem jde skvěle, přehrání muziky skvěle, posouvání a znovu připojení skvěle (třeba Spotify). Nejvyšší výbava nabízí 11 reproduktorů a přes 400 W, které nejen mně, ale i ostatním, kterých jsem se ptal, nepřijde jako žádný zázrak a chybí jí plný zvuk. Navigace od Garmina, je prostě navigace od Garmina - mluví jako robot a o zácpách neví, ale na místo vás dovede. Tradičně jsem zkoušel CarPlay, které neduhy vestavěného systému řeši. Co se mi libilo ve spolupráci s Apple CarPlay, kde některé infotainmenty trpí na nutnost přepínání kontextů přes několik tlačítek jen abych přenastavil klimatizaci, tady je speciální tlačítko Climate, které zobrazí nastavení ventilace a pak vrátí zpět prostředí CarPlay. Palec nahoru za to. Nemluvě o tom, že pro nastavení ventilace jsou pořád dva fyzické otočné ovladače, což je super - ostatní jako intenzita a směr se ovládá přes infotainment. Výhradu mám k premiovému audiu s 11 reproduktory a 465 W, která moc premiově nezní - nevydává tak příjemné tóny, jak bych očekával.

Závěr

Civic je velmi dobré auto - řazení, řízení, podvozek, zpracování i elektronika jsou dobře naladěné, nabízí nevšední vzhled a tradiční hodnoty Hondy - vyspělou techniku a sportovnost. To vše za cenu která je podobná konkurenci, pokud se člověk nevydá cestou vyšších výbav, kde ta cena roste rychleji. A ten motor - on není špatný - jen ve srovnání s tím, jak hodně dobrý je ten benzínový, s tím příplatkem a obyčejným zvukem, jen těžko hledám argumenty mít ho pod kapotou tak zajímavého auta.

Plusy

• celkově podařené auto

• úsporný a silný motor

• úroveň a vyspělost elektronických asistentů

Minusy

• nevýhody sedanu

• nedostupnost naftového motoru (v tomto segmentu)

• členitý nárazník náchylný na poškození

Základní cena (1.5 TURBO Elegance): 584 900 Kč

Cena testovaného modelu (1.5 TURBO Executive): 714 000 Kč

Publikováno 30.11.2018, autor: Jan Nemrava, recenzovaný vůz Honda CIVIC , cena testovaného modelu: 714000 Kč

hodnocení: 80%