Renault Clio R.S. Line - sportovec tělem, duší ne

Rychlé Clio je zpět! Nebo ne? Novou generaci Renaultu Clio sledujeme bedlivě již od jejího uvedení na trh v roce 2019. Rozplývali jsme se nad litrovou variantou a naftovou verzí, méně nad hybridním E-Techem. Nyní máme na test verzi TCe 140 ve výbavě R.S. line, která převzala žezlo nejrychlejšího Clia. Je to celé jen nějaké pozlátko, nebo tu roste nějaký sportovec? Tak jdeme na to.

S kartou, která nahrazuje tradiční klíček, se blížím k červenému Cliu na velkých 17 palcových kolech a říkám si, že designově tomuto autu v rámci malých vozů konkuruje snad jen Peugeot 208 a ty skoro tři roky “na hrbu” moc vidět nejsou. Ta kola “narvaná” v blatnících, ty zadní kliky schované v rámu okna, ten svalnatý postoj kolem C sloupků. Tohle je opravdu pohledné auto. Proč jich na silnici nevídáme více? Clio by se mohlo na první pohled zdát jako facelift staré generace, ale není tomu tak. Když odhlédnu od designu, tak o nejlepší malé auto na mém žebříčku soutěží Clio jen s Fabií. 

Uvnitř čeká další důvod, proč si Clio tak považuji, a tím je vypracování interiéru. Kvalitou zpracování i materiálů může pomýšlet na nejlepší z nejlepších, nebál bych se říci, že i vozů o třídu vyšších. Podívejte se na předchozí testy, jak nápaditý interiér umí být - červeno-černá i bílo-černá kombinace interiéru velmi sluší a nikdo jiný nic podobně vkusného a originálního nenabízí. Palubní desce vévodí krásný lesklý displej, který reaguje rychle a jeho ovládání je přehledné a jasné. Pod ním tři kruhové ovladače klimatizace a ještě níže pod nimi rozměrná přihrádka. Na ni navazuje středová konzole s dobře vyřešenými držáky nápojů včetně elegantní roletky na jejich překrytí. Vedle elektronická ruční brzda s tlačítkem auto-hold. Tohle je prostě provedení, jaké známe z vozů o třídu vyšších. Ani nová Fabia, která přišla o dva roky později, nemá elektronickou ruční brzdu. A posuvná loketní opěrka už je jen třešnička. K tomu v našem voze s nejvyšší výbavou R.S. Line najdeme krásná kožená sedadla a máme interiér, který jen těžko hledá soupeře. Ale jsme tu hlavně kvůli pohonné jednotce.

Pojďme na to! Na Clio jsem se celkem těšil, protože svezení se svižnějším malým vozem je vždy za odměnu. Navíc Clio už znám a tak jedinou neznámou byl ten motor. Ale ani ten není úplně neznámý. Je jím totiž známý čtyřválcový turbomotor 1.3 TCe, který jsme měli třeba v Dusteru. A dostanete ho třeba i v Mercedesu nebo Nissanech. Pyšní se výkonem 103 kW, ale hlavně 260 Nm při 1750 až 3500 otáčkách. Nabízí zrychlení 9,4 vteřiny a pro nás šetřílky i zajímavou hodnotu spotřeby 5,4 litru na sto km ve WLTP cyklu. Takže to nemůže být špatné, nebo jo? Ale radši si to ještě shrňme - příjemné a tiché svezení, jaké nabízí každé Clio. Rozumné vnější rozměry. Krásný design verze R.S.Line. Úsporný motor na denní ježdění, ale teoreticky také trochu warm-hatch, když zrovna nevezu plech s čerstvě upečenou buchtou. To zní jako ideál. Ale asi tušíte, že tohle shrnutí není samoúčelné, protože ne všechno je tady sluncem zalité.

Tohle “bájné” Clio má bohužel dva problémy. Tím prvním je řazení. Chcete přesně vymezené krátké dráhy řazení šestistupňové převodovky? Bohužel (a nevím jestli je to problém konkrétní převodovky, protože u předchozích verzí jsem výhrady neměl) to tady nehledejte. Nerad haním cizí práci, ale tohle se moc nepodařilo. Páka má dlouhý chod, gumové krajní polohy a nejasnou kulisu. Nezachrání to ani fakt, že je na vyvýšeném místě blízko volantu. Při ostřejší jízdě se nejednou stalo, že při snaze podřadit ze čtyřky na trojku se mi tam občas vloudil pátý převodový stupeň. A taková nejistota není dobrá. A teď ten druhý problém. Ten je těsně před převodovkou. Emisemi drcený motor se zrovna sportovně nechová. Že je z něj ve spodních otáčkách takový gumový pocit díky náhlému náběhu turba kolem těch 2 tisíc otáček, to bych mu nevyčítal. To má většina malých turbomotorů, kterým se během těch pár set otáček “navalí” maximální síla díky náběhu turba. Navíc ty co mají filtr pevných částic, mají ještě stížený rozlet protitlakem tohoto zařízení. Víc vadí znatelná turbodíra, tj. v otáčkách kdy už turbo pracuje, po stisknutí plynu motor lehce zabere a až za chvilku začne pod tlakem turba táhnout výrazně více. Nikdy se nedočkáte nějakého většího cuknutí. Vždy je to takový (až moc) plynulý náběh. A to je velká škoda. V půlce zatáčky autu naložím a než se motor probere už je po všem. Nejsem Ayrton Senna, který při brždění stále ťukal na plyn, aby turbo se nezastavilo. Nevyčítal bych mu ani to, že vydává velmi jemné zvuky a nijak se neprojevuje ani v nejvyšších otáčkách, což adrenalin také nezvedá, ale ukazuje jeho spíše civilní stránku. 

Přestože motor pocitově umí velmi dobře táhnout a ručička rychloměru letí nahoru sympaticky rychle, pohledem do tabulek zjistíme, že i toto nejrychlejší Clio vlastně dosahuje spíše průměrných hodnot zrychlení a rozhodně nejde ani o warm-hatch, ale spíše opravdu jen výbavou linii s krásnými sedačkami, přední lištou á la F1 spoiler a výrazným difuzorem na zadním nárazníku. Vždyť 9,4 vteřiny na stovku není zas taková paráda. To i minulý týden testovaný anti-sportovní C4 Aircross má 8,5 vteřiny s automatickou převodovkou (byť ten motor už není v prodeji). A vysmívaná litrová Octavia dá stovku za 9,9. Takže kdo se směje teď? 

Když tohle člověk nějak vstřebá a smíří se s tím, tak je mu odměnou poměrně příznivá spotřeba i při ostřejší jízdě vlivem zřejmě totální kontroly emisního systému nad projevem motoru. Záhy se také zjistí, že pneumatiky 205/45 R17 mají tolik trakce až to hezké není a také to, že ta velká kola nakonec spíše omezují komfort. Trochu menší kola by nepřenášela tolik rázů do kabiny a o přilnavost by člověk nepřišel. Možná naopak. Na rozbitých silnicích na těch velkých kolech člověk přirozeně zpomalí z úcty k tomu autu.

A když se nesnažím jet sportovně? Tak je to super. Neuvěřitelná je kombinovaná spotřeba, která odpovídá té WLTP. Kolem 5,5 litru úplně v klidu, bez jakéhokoliv omezování. To je prostě výhoda malých aut. Na dálnici mne nejvíce překvapilo, jak pomalu roste hluk uvnitř vozu. Díky tichému motoru i karoserii není prakticky rozdíl mezi 130 a 145 km/h. A i pak bude spotřeba do 6 litrů. Tohle se tomu motoru vyčítat opravdu nedá. Pochválit musím i audio Bose, které hraje parádně nejen na poměry této třídy. 

Námi testované Clio pořídíte kolem půl milionu. Možná bych nakonec oželel ten výbavový stupeň R.S. line za 45 tisíc a zůstal o stupínek níž na výbavě Intens, snad hlavně kvůli menším kolům. Přestože mne převodovka a projev motoru nijak neoslnily, třeba bude váš názor jiný. Případně sáhněte po litrovém motoru s LPG a budete jezdit možná pomaleji, ale s polovičními náklady. V každém případě získáte skvělé auto, za kterým já se vždycky rád ohlédnu a na jehož interiér i svezení velmi rád vzpomínám.