Peugeot

3008

Popis modelu

Peugeot 3008 2,0 BlueHDi 150: neobvyklý a schopný, ale ne zrovna rychlý

Když přišel Peugeot 3008 na svět jako menší bratříček MPV 5008, považoval jsem ho za opravdu ošklivé auto a jistě jsem nebyl sám. Druhá generace 3008, která se představila na loňském pařížském autosalonu a nyní je ve svém prvním modelovém roce, je ošklivá úplně jiným způsobem a hlavně –vypadá mnohem víc jako SUV než jako MPV, na které někdo přilepil kousky plastu.

Když jsem ji měl dostat na týden, opravdu jsem se těšil. Jednak se mi líbí myšlenka SUV ve smyslu, že když chcete jet mimo asfalt, víte, že to auto zvládne, a jednak mám francouzská auta rád kvůli jejich zvláštnostem ve vzhledu i ve fungování. A právě nová 3008 ve zvláštnostech nezklame. Otázka zní, jestli v dobrém nebo špatném.

A také, jestli může – pro své zvláštnosti, nebo i navzdory nim – fungovat ve městě jako praktické auto pro rozvoz dětí do školky přes týden, jestli zvládne nákup nejen proviantu, ale také nábytku, který dostanete v dlouhých papírových krabicích, a jestli můžete o víkendu naložit děti a třeba lyže a vyrazit na chalupu, ke které posledních několik kilometrů jedete mimo asfalt. Lačníte po odpovědi? Čtěte dále.

Zevnějšek je trochu šílený…

Když se podíváte na Jaguar E-Type nebo Ferrari 250 GTO, podlomí se vám kolena jejich krásou. Pokud se designéři Peugeotu snažili u 3008 o podobný efekt, jsou opravdu hodně vedle. Dnes nicméně do vzhledu aut čím dál více hovoří nadnárodní pravidla pro ochranu nepozorných chodců a nic jako Lamborghini Miura už nejspíš nikdy nevznikne. Navíc rodinný crossover není auto, kterému by se hodilo vypadat jako supersport. Ve snaze odlišit se od konkurence tedy designérům Peugeotu nezbývalo mnoho jiného, než se snažit o co největší „wow“ efekt, o co nejvíce ohromující design. „Když bude trochu podivný, nevadí,“ znělo možná zadání, „hlavně aby si vůz nikdo nespletl s autem jiné značky.“

Trefili se naprosto přesně. Co víc, dlouhodobě se jim daří nejen odlišit designový jazyk Peugeotu od ostatních značek – i když si na spoustě míst přečtete nářky o tom, že design aut je v poslední době čím dál stejnější, není to pravda –, ale i udržet jednotlivé modely v rámci této značky navzájem dost odlišné na to, aby to nedopadlo jako v posledních letech u Mercedesu, Audi, BMW nebo Škodovky.

3008 v každém případě není auto, které by se vám na první pohled líbilo. Musíte si na něj chvíli zvykat. Za sebe můžu říci, že po týdnu jsem mu z velké části přišel na chuť, byť ne zcela – u nateklé přídě by to ještě nějakou dobu zvykání chtělo. Totiž, tvar přední masky trochu připomíná beranidlo nebo možná orlí nos a z linie světlometů její horní hrana trčí nahoru a dopředu. Proto jsem také věnoval značné fotografické úsilí snaze o zachycení tohoto, řekněme, nesouladu mezi světly a přední maskou tak, jak na mě působí.

Chápu, že tu hrála ohromnou roli již zmíněná snaha o ochranu nepozorných chodců, a věřím, že příď bude velmi měkká, aby je neporanila příliš. Na mysl se však vkrádá obava, jestli by nepozorný chodec po kontaktu s touhle přídí neputoval spíš pod kola auta než přes kapotu, zejména pokud by byl menšího vzrůstu.

Výčet zajímavých detailů nicméně nekončí zvláštně zakřivenou přídí. Všimněte si chromovaných linek po stranách kapoty, vedoucích k A-sloupkům – úspěšně se jim daří rozbíjet masu modrého plechu, kterou příď SUV nutně znamená. Velkým kusem chromu designéři také obdařili dolní části dveří. Tomu se velmi daří opticky zvětšovat světlou výšku auta a zmenšovat jeho masu při pohledu ze strany. Pod ním je ještě dobře dvacet centimetrů plechu dveří, který je jen překrytý matným černým plastem.

…a interiér ještě o něco víc

Pokud vám dosud přišel tenhle Peugeot jako městský crossover, který zvládne sotva obrubník, nástup na místo řidiče - doslova, nikoliv nasednutí, a to mám na výšku 184 cm - tenhle předpoklad trochu nabourá. Nešplháte do výšky jako třeba do Cadillacu Escalade, to ani zdaleka, ale nekoná se ani usednutí dolů do sedačky. Tohle auto si na SUV víc než jen hraje, napadne vás.

Uvítá vás malý a podivně šišatý volant, který je oproti zvykům poslední doby jen dvouramenný. Je zploštělý dole, asi aby vyvolal dojem sportovnosti, a také nahoře, abyste dobře viděli na budíky, umístěné v duchu všech soudobých Peugeotů pod předním sklem, nikoliv pod volantem. V záplavě dojmů, které napoprvé z interiéru máte, ale umístění kapličky přístrojů téměř zanikne. Snad jen pokud hledáte něco, co by bylo normální, a chcete se spolehnout aspoň na budíky – ani ty nepomůžou.

Design interiéru je totiž snad ještě méně ortodoxní než vzhled zevnějšku. Palubní deska má uprostřed jakousi puklinu, která na první pohled vypadá trochu nepříjemně a možná i agresivně, ale rychle si na ni zvyknete. Šedá plocha v ní je látkové čalounění a tato úprava je velmi příjemná na pohled i omak. Zbytek je klasický měkčený plast, ale látka od něj velmi úspěšně odpoutává pozornost.

Pokud byste hledali něco jako tradiční středovou konzoli, na které najdete ovládání rádia a klimatizace, 3008 vás zklame. Všechno je tu soustředěno do displeje, který vypadá, že je výsuvný jako u Audi, ale není tomu tak. K displeji tu dostanete jen dvě řady tlačítek, mezi kterými je naštěstí i kolečko k ovládání hlasitosti rádia.

Tlačítka v horní řadě vypadají jako klapky a také se tak ovládají, zmáčknete je dolů podobně jako klávesy klavíru. Je to podle mého jeden z nejlepších detailů interiéru – vizuálně krásné i efektní, spolu s orámováním řadicí páky také elegantní, a to nikoliv na úkor funkčnosti. Černá tlačítka o patro níž na tom jsou už trochu hůř, leckdy nechtěně zapnete vyhřívání sedačky spolujezdce, když do prostoru pod nimi skládáte telefon s kabelem – právě tady je port USB.

Slušně pohodlné a příjemně, ale ne příliš měkké sedačky zaujmou možností prodloužit délku sedáku, což není zas tak běžné, pokud jste dosud nejezdili jen ve vozech BMW. Bočního vedení tu moc nečekejte, 3008 není sporťák. Spíš chvíli věnujte pozornost bederní opěrce, kterou si můžete elektricky „přifouknout“ i posouvat ve svislé ose. Tedy, alespoň v nejvyšší výbavě Allure, kterou jsem dostal k testování.

Prostorově nebude na předních místech horní půlka vašeho těla strádat, 3008 je docela široká a tady je to dobře vidět. Ohromný středový tunel vytváří dojem, že pro dolní půlku těla je místa méně, a vskutku to někomu může vadit, ale nic vás tu nebude tlačit do pravého kolene a všechno budete mít po ruce, nemusíte pro to šátrat kdovíjak hluboko. Pod středovou loketní opěrkou je obrovská díra, s velkou rezervou dost prostorná na 1,5l láhev vody a navíc s chlazením, ovšem její víko je dvojdílné a byť je to efektní, spára může tlačit do lokte.

Na zadních sedačkách je místa o poznání méně. Ne ani tak na šířku, ale se svými 184 cm výšky si sednu „za sebe“ sice pohodlně, ale bez velké prostorové rezervy. Když si kamarád, který má lehce přes dva metry, upravil pravé přední sedadlo tak, aby se na ně vešel, mezi jeho opěradlem a zadním sedákem byly tak 4 cm místa. Čtyři dlouhány tu tedy opravdu neodvezete.

Zadní sedačky mají tu výhodu, že se dají sklápět z kufru. Ovšem musíte předem buď úplně zasunout jejich hlavové opěrky, anebo posunout přední sedadla dopředu, jinak zadní sedačky samy dolů nesjedou. Je tu i klasický průvlak pro lyže, ale čtyři páry jím rozhodně neprotáhnete. Nezkoušel jsem to, byť je to pro mě důležitý bod, ale cesta ve čtyřech lidech na lyžařskou dovolenou bude nutně vyžadovat „rakev“. Zavazadelník totiž je srovnatelný spíš s hatchbacky než s kombíky. Bagáž čtyřčlenné rodiny na týdenní dovolenou bude trochu tetris, ovšem pokud nebudete brát právě lyže nebo malé děti, mělo by to jít.

Na silnici hoví klidnější jízdě, v lehkém terénu je schopný

Startovací tlačítko probudí k životu vznětový dvoulitr a zároveň zahájí divadlo v místech, kde byste běžně čekali budíky. K nim se ještě vrátíme, protože opravdu stojí za to – a ne ve špatném slova smyslu, napřed pojďme jezdit.

Napsat, že jízdním projevem Peugeot 3008 nezklame, ale ani nepřekvapí, by jednak bylo skoro klišé, protože dnes je málokteré auto po jízdní stránce skutečně špatné, zejména stojí-li vysoké stovky tisíc korun. A jednak by to nebyla tak úplně pravda, byť na ono překvapení musíme ještě chvíli počkat. Odpružení je na můj vkus trochu tvrdé, ale nedokonalosti silnice, kterých je v Praze víc než Moraváků, však dokáže filtrovat poměrně úspěšně. Kostky i koleje zvládá na 18” kolech s přehledem, ale o palec větší kola už by byla spíš k zlosti.

Mrštné, byť kvůli elektrickému posilovači úplně mrtvé řízení je v městském provozu příjemné, alespoň ve chvíli, kdy si zvyknete na mrňavý a různými způsoby šišatý volant. Než ovšem začnete namítat něco o volantu z F1 v rodinném autě, zrovna zde je malý volant asi spíš nutnost, protože jinak by člověk neviděl na displej budíků.

Co už může překvapit více, je poměrně ambiciózní šířka auta. Zúžený levý pruh není pro 3008, i když se papírově do 2,2 metru vejde, ale necítil jsem se s pouhými pár centimetry od každého zrcátka dobře. Člověk nikdy neví, kdy ten v pravém pruhu začne objíždět kanál nebo bez blinkru a zrcátka předjíždět cyklistu. V opravovaných úsecích D1 je to podobný příběh.

Rovněž pokud pojedete přes most s výrazně omezenou šířkou, radši se půjdete předem podívat, kolik je na každé straně místa, a pak budete projíždět s hlavou z okýnka, kontrolujíce vzdálenost od levého sloupku. 3008 je zkrátka široká a konce auta se neodhaduji úplně dobře. I proto, že v interiéru v oblasti kolen moc místa do šířky nemáte, jak píšu i výše.

Zmíněné překvapení v jízdním projevu můžou trochu naznačit i pneumatiky, do kterých byl testovací vůz obut – Continental ContiCrossContact. Tohle auto totiž není jen asfaltová primadona, zvládne i spoustu míst, před kterými by se běžný osobák otáčel a hledal jinou cestu. Pořád je to jen předokolka a mám podezření, že otočný volič jízdních režimů (mj. za 12 tisíc korun; je součástí paketu Advanced Grip Control, kde je i dojezdová rezerva a právě ony gumy) nedělá kromě možnosti úplně vypnout ESP vůbec nic, ale nesetkal jsem se s prokluzem předních kol ani do prudkého kopce na velmi hrbolaté štěrkové polní cestě.

370 Nm dvoulitru BlueHDi, využívajícího pro snížení emisí oxidů dusíku systém SCR, vás na jedničku na volnoběh táhne do kopce pomalu, ale neúnavně a vy se můžete plně věnovat hledání nejlepší stopy, pedály obsluhovat netřeba. Pokud jedete po rovince, můžete zařadit dvojku a stejným způsobem se sunout rychlostí 15 km/h mezi kameny a loužemi. Nebude to žádný offroad trial, ve skutečnosti to ve světě offroadů bude jen velmi lehký terén, ale 3008 si na SUV nehraje, ona opravdu SUV je.

Je to vidět i na silnici, zejména v zatáčkách, kde skutečně poznáte náklony karoserie. Vůz drží stopu velmi dobře, ale ostře si zatáčku zkusíte projet jednou, možná dvakrát. Zjistíte, že to auto nebaví, a velmi rychle to přestane bavit i vás. 3008 zkrátka není sporťák, byť má tenhle konkrétní kousek, civilní verze ve výbavě Allure, pod kapotou dvoulitr o 150 PS a 370 Nm z verze GT Line. V ceníku tuhle kombinaci aktuálně nenajdete, ale podle vyjádření Peugeotu tam bude.

Pokud chcete jet svižně, je potřeba udržovat motor někde mezi 1 700 a 3 000 otáčkami; maximum točivého momentu tu je v 2 000 rpm. Zejména při rozjezdu tedy budete poměrně často řadit. U Hondy by to byla radost, u 3008 tak úplně ne – páka se v kulise pohybuje dost nepřesně. Pokud na ni spěcháte, často rychlost netrefíte a musíte páku uvolnit do neutrálu a zkusit to znovu. Vadilo mi to celý týden, ale po chvíli cviku jsem si na to zvykl a byl schopný se rozjíždět docela slušně rychle.

Štědrá hodnota točivého momentu v nízkých otáčkách znamená, že při rozjezdu se dočkáte onoho návykového zatlačení do sedačky. Nad nějakých 70 km/h tenhle efekt mizí, čemuž odpovídá i papírová hodnota zrychlení na stovku 9,6 vteřiny. Výkon stačí na relativně svižnou jízdu tak do 140 km/h, pak už motoru začne docházet dech.

Většina řidičů tu asi strádat nebude, jen pokud jste zvyklí na dvousetkoňová auta, 2,0 BlueHDi 150 S&S opravdu nenadchne. Není to ovšem maximum, kam se dá s výkonem jít – můžete si pořídit vynikající čtyřválec 1,6 THP, který nabídne 165 koní, anebo stoosmdesátikoňovou verzi dvoulitru BlueHDi v 3008 GT.

Testovaný diesel zrovna nepotěší ani spotřebou paliva. U SUV je vždycky potřeba počítat s vyšší žíznivostí, ale i tak – průměr 6,6 litru za 612 km, které jsem při testu najel, je blízko leckterým benzínům. Katalogové hodnotě 4,7 litru v kombinaci tedy nevěřte ani za mák. Pravda, vůz jsem na silnici nešetřil, ale ani jsem nejezdil jak Chiron, prostě normální svižná jízda. Také výlety mimo asfalt asi průměru moc nepomohly, takže pokud máte lehkou nohu a budete se držet zpevněných silnic, mezi 6 a 6,5 litru byste se dostat měli.

Infotainment nepřekvapí, nenadchne

Podobně jako v ostatních nových Peugeotech, se kterými jsem měl tu čest, i zde se celé auto ovládá pomocí centrálního dotykového displeje a několika tlačítek k tomu. Když tedy máte zobrazenou navigaci a chcete změnit teplotu klimatizace, musíte se pomocí jedné z tlačítek-klapek pod displejem přepnout na obrazovku klimatizace a tam „mačkat“ šipky. Otočení normálním kolečkem někde jinde na palubní desce je jednodušší, rychlejší a bezpečnější.

Chyběla mi také nějaká obrazovka ovládání auta, místo, kde bych mohl třeba vypnout přední parkovací senzory nebo zobrazit výstup palubního počítače. Tlačítko-klapka se symbolem autíčka takhle funguje v 308, ovšem v 3008 otvírá nastavení, které často měnit nepotřebujete. Můžete si tu navolit spoustu věcí, ale obecně v nastavování něčeho je systém docela složitý. Dá se na to zvyknout, ale nepočítejte s tím, že do 3008 sednete a hned budete všechno vědět. Na druhou stranu, ani manuál vytahovat nemusíte, jen je systém někdy frustrující.

Navigace funguje, jak má, jen je někdy zdlouhavé do ní zadávat cíl, zejména pokud neznáte adresu a chcete vybrat prstem z mapy. Vestavěná navigace má nicméně tu ohromnou výhodu, že si ji můžete zobrazit na displeji budíků – o tom se rozepíši níže – a na centrálním displeji nechat třeba klimatizaci nebo rádio. K jeho funkci výtku nemám, snad až na absenci mechaniky CD, ovšem ta dnes bude asi trápit jen málokoho. A musím pochválit, že ovládání hlasitosti zůstalo na kolečku, kterým prostě otočíte.

Android Auto má velký, ale zatím nevyužitý potenciál

Testovaný vůz byl vybaven systémem Android Auto (umí i Apple CarPlay, pokud vám voní spíše jablka) a já, konečně vybaven telefonem, který tuto aplikaci zvládne, jsem ho dychtil vyzkoušet. Aplikaci nutnou pro Android Auto nicméně na českém Google Play hledám marně, nezbylo než zapátrat ve vodách internetu, kde jsem zjistil, že ji musím najít jinde a nainstalovat mimo Google Play.

Pak už se Android Auto rozběhl a mé nadšení bylo ohromné – v první chvíli. Použitelnost je značně omezená zejména tím, že není moc aplikací, které přes Android Auto spustíte. Telefonování funguje, ale SMS si už neotevřete, stejně jako zprávu na Messengeru nebo WhatsApp. Po stránce přehrávání hudby jste nejen odkázáni na Hudbu Google Play, neholdujete-li streamování např. ve Spotify, ale navíc nemůžete kompletně prohlížet hudbu ve svém telefonu. Můžete zobrazit poslední aktivitu a frontu přehrávání, ale přidat si do fronty další alba už nikoliv, to je potřeba udělat na telefonu.

Podobně, pokud jste si oblíbili nějakou jinou mapovou aplikaci než Mapy Google, máte smůlu, nic jiného Android Auto neumí. Ani Waze není dostupný, natož Sygic nebo Mapy.cz. Zobrazení aktuální hustoty provozu si však v Androidu Auto zapnout můžete a stejně tak vidíte uložená místa v mapě na účtu, na který jste zrovna v telefonu přihlášeni. Klidně si tedy můžete z pohodlí počítače uložit místa, na která se chcete podívat, a klasické Mapy Google v mobilu vás poté navedou přímo přes centrální displej infotanimentu vozu.

Musíte nicméně onen uložený bod najít na mapě, nejde se tu dostat k seznamu uložených míst jako na počítači nebo na mobilu, a také Android Auto vůbec neumí poslat výstup ze středového displeje na digitální budíky, které máte na očích přeci jen víc. Tam si můžete zobrazit jen navigaci vestavěnou v systému Peugeotu. Ta je sice poměrně dobrá, jak stojí i výše, a zejména fakt, že si její výstup můžete zobrazit přímo před sebou, je opravdu perfektní, ale z tepla obýváku či pracovny si do ní cíl výletu neuložíte.

Android Auto také nebyl zrovna nejspolehlivější součástí auta, řekněme. Hlasové ovládání pomocí příkazu „OK, Google“ nefungovalo v podstatě vůbec, pokud jste chtěli např. někomu zavolat a hlasem vyhledat patřičný kontakt, a až příliš často po připojení telefonu nezobrazil spodní lištu s ovládacími prvky, takže bylo nutné telefon odpojit a pak znova připojit. Nezřídka se taky sám restartoval, ovšem naštěstí to jen výjimečně mělo za výsledek zastavení přehrávání hudby a s přerušením navigace v Mapách Google jsem se snad nesetkal.

Z důvodu mnohem jednoduššího používání jak přehrávání hudby, tak i navigace, jsem nicméně v drtivé většině případů používal právě Android Auto. Hudba z telefonu mi jinak nešla a navigace v systému vozu je ve srovnání s geniální jednoduchostí Map Google zoufale složitá. Přesto má tenhle systém obrovský prostor pro zlepšení – a s ním i obrovský potenciál.

Digitální budíky na věčné časy a nikdy jinak

Musím se přiznat – jsem trochu staromilec, ve vlastních autech mám objemné atmosférické motory, používám CD a kazety a pořád vozím papírový autoatlas, který občas dokonce i používám. K displeji místo klasických budíků jsem tedy byl skeptický. Až do chvíle, kdy jsem s ním v Peugeotu 3008 poprvé měl tu čest. Je to vynikající nápad a docela se divím, že s tím automobilky nepřišly už podstatně dříve – jednoduše proto, že si můžete vybrat, co si necháte zobrazit, a to z velmi širokého spektra digitálních přístrojů. Je libo otáčkoměr a teploměr oleje? Není problém. Radši byste navigaci a displej asistentů řízení? Prosím. Chcete radši palubní počítač a akcelerometry? Stačí zvolit správné možnosti…

…pomocí centrálního displeje infotainmentu. Jakékoliv přenastavení „osobní“ obrazovky displeje budíků se provádí relativně hluboko v menu nastavení vozu. Máte na výběr několik možností na pravou půlku displeje a ty stejné možnosti nalevo, je tu dokonce i teplota oleje, což kvituji. Jenže neexistují dvě kolečka, třeba na té ohromné ploše pod displejem budíků, kterými byste si rychle nastavili, co chcete. Všechno musíte měnit někde v nastavení vozu na centrálním displeji.

Neexistuje dokonce ani intuitivní cesta, kterou byste se sem dostali – prvně jsem se k nastavení „osobní“ obrazovky dostal úplně náhodou a když jsem ho chtěl vylovit znovu, musel jsem chvíli hledat a zapamatovat si, co dělám. Přitom mít třeba dvě, tři osobní obrazovky by bylo skvělé – ve městě třeba otáčkoměr a navigaci, na dálnici výstup hlídače jízdních pruhů a navigaci, a pokud se octnete mimo asfalt, tak otáčkoměr a teploměr oleje. Nebo cokoliv jiného, jak je libo.

Jednotlivými obrazovkami displeje se pak pohybujete jedním z koleček na volantu a můžete si zobrazit klasické budíky, velkou obrazovku navigace, velké autíčko mezi dvěma čarami, ukazujícími, jestli kamery vidí značení na silnici a jestli tedy funguje na té které straně aktivní hlídač jízdních pruhů, anebo právě „osobní“ obrazovku, kde můžete tyhle věci kombinovat v trochu menší variantě.

V úplně všech případech je zobrazena rychlost a ve všech kromě budíků a „osobní“ obrazovky jsou po stranách displeje ukazatele rychlosti a otáček ve formě bubnů jako na hracím automatu, které se pohybují – „ručička“ na nich zůstává nehybná. Není to moc praktické nebo přehledné, ale vypadá to kouzelně, křičí to „Vive la France!“ a připomene to některé staré Citroëny, které ukazovaly třeba rychlost také bubny.

Závěrem

Kdyby si člověk vybíral auta jen podle budíků, Peugeot 3008 bych mu jednoznačně doporučil. Nevadí mi ani fakt, že jsou umístěny pod čelním sklem a ne pod volantem, na který jsem si u jiných Peugeotů měl problém zvyknout. Tím, že to nejsou klasické budíky, ale že to je displej, si víc přijdete jako v budoucnosti, nestydím se říci.

Jenže auto nejsou jen budíky. Peugeot 3008 má samozřejmě spoustu výhod, ale taky některé mínusy, které nejdou tak snadno přehlédnout – zmiňoval jsem např. poměrně malou světlou výšku kvůli přednímu nárazníku a ne zrovna velkorysý vnitřní prostor na to, jak auto působí masivně. A samozřejmě, design zevnějšku i interiéru nesedne každému.

Hledáte-li středně velký crossover, se kterým nebudete příliš často jezdit stakilometrové vzdálenosti, s Peugeotem 3008 můžete být velmi spokojeni. V ulici ho neuvidíte dvacetkrát, protože to není Škodovka, a uspořádání interiéru, infotainment a digitální budíky mají potenciál vás bavit opravdu dlouho, pokud jste trochu hračička.

Jenže byť jsem dostal auto v poměrně vysoké výbavě Allure, pohled do ceníku odhalí, že zas tak bohatá sama o sobě není. Digitální budíky jsou standard, ale Android Auto je za příplatek 22 tisíc, elektrické páté dveře za 24 tisíc a paket aktivních jízdních asistentů za 23 tisíc. Cena tak ze základu poměrně rychle roste a u testovaného auta se vyšplhala až na 929 500 Kč. A to na palubě nebylo kožené čalounění a audiosystém Focal, ale spoustu věcí si člověk může odpustit a dostat se rychle o nějakých 100 tisíc korun níž.

Odsoudit 3008 jako příliš drahou zbytečnost přesto nemůžu. Je to schopné, zajímavé a atraktivní auto – vím, že jsem ho ze začátku označil za ošklivé, ale postupně si mě jeho vzhled získal –, a pokud se po novém voze téhle kategorie díváte, vyšší statisíce asi nejsou problém, všechny crossovery a SUV jsou docela drahé. Přehlédnout 3008 by byla opravdu chyba, protože může udělat velmi dobrou službu. I já, mít ženu a děti školního věku, bych s ním byl velmi spokojen.

Základní cena: 510 000 Kč (3008 Access 1,2 PureTech 130 S&S MAN6)

Základní cena testované motorizace: 760 000 Kč (3008 GT Line 2,0 BlueHDi 150 S&S MAN6)

Cena testovaného provedení: 929 500 Kč (3008 Allure 2,0 BlueHDi 150 S&S MAN6 s příplatky nad GT Line)

Autor: Marek Bednář